Stroje zachránil ze starého železa, dnes má muzeum zemědělské techniky

I když to podle názvu možná nevypadá, stroje a nářadí vystavené v Muzeu zemědělské techniky našich dědů v Pravčicích na Kroměřížsku jsou z velké části stále funkční. Včetně například 150 let starého kočáru. Za expozicí stojí Josef Netopil, který se rozhodl vystavit svou soukromou sbírku. Radost by mu udělalo, kdyby o ni projevily větší zájem zemědělské školy a žáci se víc dozvěděli, z jakých kořenů jejich obor vychází.

Stroje sbíral dnes sedmasedmdesátiletý Josef Netopil přes třicet let. K otevření muzea se se syny rozhodl před čtyřmi lety. V hale v zemědělském areálu na kraji Pravčic vystavuje na tisíci metrech čtverečních. „Některé věci se dávaly do starého železa, takže když se dělaly sběry a vlečky byly naložené, sundali jsme, co se mi zamlouvalo, a schovávali to do stodol. Sbíral jsem po obcích, oprašoval, přes zimu jsme věci dávali do dnešního stavu. Jsou použitelné i dnes,“ ukazuje na secí mašiny, vyorávače na brambory nebo sazeč. Každé dva roky muzeum pořádá ukázku sklizně našich předků. Tedy jak se sekalo obilí srpem, s koňmi, žacím strojem, pořadatelé spustí samovazač nebo mlátičku, přijedou folklorní soubory.

Expozice je rozdělená na dvě části. „První je taková všeobecná, kde jsou stroje, které se i dnes používají na zahradách, ale i ty, které už se neuvidí, jako je plečka na cukrovku nebo koňské brány na louky. Skládá se to z přípravy půdy plus sklizeň. Její součástí je náš rodokmen, který je veden od roku 1652,“ představuje zemědělský rod. Rozkládá se od Žálkovic po Přerovsko a Olomoucko a včetně roku 1930 už se jeho příslušníci čtyřikrát ve velkém setkali, naposledy před deseti lety.

Školy by mohly chodit víc

Začátek výstavy nabízí i původní pravčický kroj starý přes dvě stě let, zachovalý nábytek z první republiky nebo stejně starý řeznický kout s mramorovými váhami, které i po více než století krásně „hrají“. „Za povšimnutí také stojí dřevěný mandl z dob Rakouska-Uherska. Čím více kamení se do něj dá, tím lépe se látka vyžehlí. Hned vedle je pro porovnání stále funkční mandl z roku 1960, který byl prakticky v každé obci,“ má Josef Netopil zdokumentovaný vývoj i v této oblasti. V muzeu vystavují také vybavení z bývalé šlechtitelské stanice provozované ve Staré vsi na Přerovsku nebo kočár Milord z roku 1876 či stejně tak stále pojízdné saně vyrobené v roce 1890. Druhá půlka haly představuje rozměrnější techniku jako jsou mlátičky, traktory nebo řezačky na píci.

Návštěvníci Muzea zemědělské techniky našich dědů jsou především lidé středního věku a důchodci. „Nejsmutnější je, že málo chodí zemědělské školy. Je potřeba, aby mládež viděla, jak zemědělství vypadalo za Rakouska-Uherska, za první republiky a teď. Aby si děti udělaly obrázek. Nejen ony by ale měly vidět, že bez zemědělství to nejde. Žádný stát se bez něj neobejde, i když současné vlády mu nijak nakloněny nejsou,“ posteskl si Josef Netopil. „Potraviny jsou základ pro klid v republice nebo ve státě. Je to určitá jistota. Když čekám, že všechno dovezu, musím na to napřed vydělat. My jsme ale stát, kde toho nejsme prakticky schopni. Musíme se vrátit k tomu, aby zemědělství dostalo zelenou, jako mělo v 80. letech, máme na to,“ věří ve změnu.

V Pravčicích mají otevřeno od května do října vždy pondělí až sobota od 9 do 16 hodin. V neděli je možné navštívit výstavu po dohodě. Základní vstupné je 50 korun, snížená cena je o dvacet korun levnější.