Do Bílan se vrátilo Hanácké právo. Po 50 letech

Půlstoletí je dlouhá mezera. Na hodně věcí se mezitím může zapomenout, například na lidový zvyk. Ne vždy ale definitivně. Příkladem jsou Bílany, kde se rozhodli, že přivedou k životu kdysi tradiční masopustní Hanácké právo. Místní část Kroměříže tak dostal na dva dny na začátku července na starosti rychtář s chasou. Oproti někdejší podobě se lišil jen termín. Změnou chtěli pořadatelé vyjít vstříc co nejvíce lidem a posílit v nich hanáckou identitu.

Naposledy se v Bílanech, které se mezitím staly součástí Kroměříže, Hanácké právo slavilo při 700. výročí vesnice. Změna přišla až letos, po padesáti letech, kdy si místní hasiči zároveň připomínají 120 let sboru. „Bohudík máme poměrně dobře zpracované podklady od Oldřicha Kajdoše, místního učitele, který hned po první světové válce vydal knihu o Bílanech, kde tyto tradice popsal. Snažili jsme se držet zvyků tak, jak byly. Proto i u nás, oproti jiným obcím, celé právo dělala omladina, jak to bylo původně,“ shrnul předseda bílanského osadního výboru Marek Motalík.

Věrnost původní podobě zachovali pořadatelé i výpravou za starostou na radnici, kam jeli stárek s purkmistrem v kočáře taženém koňmi. Chasa dorazila v historickém autobuse a všichni šli žádat o vládu nad obcí. „Poté bylo první vyplacení starosty a celá skupina se přesunula zpátky do Bílan, kde proběhla zádušní mše u kapličky a průvod na hřbitov. Tam jsme vzdali poctu rodákům a všem bývalým občanům Bílan,“ připomněl Marek Motalík.

Je patrné, že podoba zvyku byla stejná jako při masopustu. Jen termín se lišil. „Masopustní zvyk obvykle bývá v únoru, ale my jsme chtěli, aby si ho užilo spousta lidí a aby se slavnost dala udělat venku. Dříve šlo obvykle o poslední příležitost se pobavit, najíst a napít se,“ řekl bílanský předseda. Svátek zkrátili na dva dny, půst jako před Velikonocemi po něm samozřejmě nenásledoval.

Návrat tradice měl náležitý ohlas. Průvod sledovalo přes tři sta lidí, svoje diváky si našla i večerní folklorní akce. Potěšila i účast několika pamětníků, kteří Hanácké právo zažili ještě v roce 1967.

Pro organizátory to bylo ocenění za náročné přípravy, kterým se věnovali přibližně od listopadu. Jak říkají, je rozdíl pořádat událost každoročně nebo ji obnovovat po padesáti letech.

Kromě společného setkání u starého zvyku měl ovšem druhý červencový víkend i jiný cíl – upevnit hanácké sebevědomí. „Je potřeba, abychom se vraceli ke kořenům a uvědomili si, jaký folklor tady byl. U nás například zazněly od souborů různé písně, které jsem od dětství neslyšel. Zvyky by se měly vrátit i do mateřských školek a tak dále. Myslím, že je strašně důležité, abychom si uvědomili, jak tento kraj utvářeli lidé před námi a čím se odlišovali se od ostatních,“ vyzdvihl důležitý smysl obnoveného Hanáckého práva Marek Motalík. „Trochu se na Hanáky zapomíná. Morava není jen Slovácko. Je to spousta dalších zajímavých oblastí,“ dodal s tím, že historie nyní oživeného zvyku sahá dvě stě let dozadu.

Slavnost Starý hanácký právo přivedli po deseti letech k životu také v Mysločovicích na Zlínsku. I tady dvoudenní masopustní veselici přesunuli do letních měsíců. Když obecní výbor předal právo, moc a povinnosti rychtářovi a radním, byl „každý vyplacen na gatě a za svoje přohřešky zaplatil ve zlatě.“ Předtím ostatkový zvyk pořádali v letech 1928, 1949, 1965, 1977, 1987, 1997 a 2007.