Prostějovská Burza volného času lámala rekordy

Se začátkem září se děti po dvou měsících volna vrátily do školních lavic. Neznamená to však, že se soustředí pouze na učení.

Ve středu 23. srpna mi znenadání zazvoní telefon. „Tady Jirka Novák ze Sportcentra. Nechtěl bys nám moderovat Burzu volného času?“ Přiznám se, že s touto nabídkou neváhám ani chvíli a hned ji přijímám. Jednak už o ní vím tak trochu předem, protože mi něco málo podstatného naznačil jeden moudrý známý.

A jednak už mám s Burzou volného času, která se v areálu Sportcentra Domu dětí a mládeže v Prostějově koná letos počtvrté, bohaté a veskrze pozitivní zkušenosti. Dosud jsem se – pokaždé jako organizátor příjezdů a odjezdů autobusů s megafonem v ruce – zúčastnil každého z ročníků. Tak proč bych měl pro ten letošní udělat výjimku, když mě čeká setkání s milými a příjemnými lidmi?

Megafon pouze pro tentokrát měním za mikrofon a chápu se moderování akce, kde se dětem ze základních škol prezentuje celá řada volnočasových aktivit, sportů či zájmových kroužků. Díky velkému reproduktoru je mě slyšet v opravdu velkém prostoru, což se náramně hodí.

Prostějovská Burza volného času. Foto: Marek Moudrý

V první den konání Burzy volného času, čtvrtek 7. září, připravili organizátoři program pro žáky prvního stupně základních škol. Na startu akce se rozdávají speciální průvodní karty, na kterých děti nacházejí vytištěný plánek se všemi aktivitami. Na jednotlivých stanovištích je čekají před halou Sportcentra, v hale samotné a dokonce i za ní v blízkosti polí.

„Florbal, karate, judo, basketbal, box, discgolf,“ čtu co chvíli výčet toho, co si mladí účastníci akce mohou vyzkoušet. Mnoho dětí některá z aktivit na Burze zaujme natolik, že se jí pak chtějí věnovat i nadále. Třeba klidně v průběhu školního roku.

Největší nával u stanovišť nastává kolem desáté hodiny dopolední. Školními výpravami se to v jindy poměrně klidné čtvrti na okraji Prostějova doslova hemží. Ptám se kolegů asistentů, kteří pomáhají se vším, co je zrovna potřeba, jakou že máme účast. Z odpovědi mi pomalu až pomalu zatrne. „Rekord, tolik dětí jsme tu nikdy předtím dopoledne neměli. Přišlo jich kolem 1 800,“ informuje mě kamarád Filip Burka. „A to jich ještě asi stovka nepřišla,“ dodává jedním, ale uspěchaným dechem.

Není divu, se svým týmem asistentů se jen tak nezastaví. Některé děti jsou velmi zvídavé a často se na něco – i opakovaně – ptají. Jiné zase hledají ztracenou bundu, kšiltovku, nebo kamarády. Každá třída, když na Burzu volného času dorazí, se totiž musí rozdělit do zhruba čtyř až šestičlenných skupin. V těch pak žáčkové obcházejí pokud možno co nejvíce aktivit a plní si to, co tam pro ně mají nachystané.

A v takovém shonu a zvlášť u tak malých dětí je přirozené, že se sem tam rozeběhnou do všech stran – každé na jiné stanoviště – a pak se vzájemně nemohou najít. Proto nezahálím ani já a vedle opakování základních (a zásadních) informací snad celou dobrou půlhodinu věnuji hlášením typu „Kuba ze třídy 3.A Základní školy E. Valenty postrádá svou skupinku. Prosím Honzu, Frantu a Matěje, aby se co nejdříve dostavili k bývalé fontáně, kde na ně Kuba čeká.“

Vyplašených dětí se kolem mě mnohdy utvoří nemalý hlouček, ale pokaždé se mi veškeré ošemetné situace daří úspěšně vyřešit. Všechny děti se nakonec vzájemně nalézají a s pocity nadšení a také pár drobnostmi – odměnou za splnění úkolů na stanovištích – se z Burzy volného času vracejí zpátky do škol.

Spousta z nich se sem ovšem odpoledne vrací v doprovodu rodičů. I rodin s dětmi do Sportcentra rozhodně nedorazilo poskrovnu. Loni 300, letos rovnou 500. Další rekord je na světě! Příchozí rodinky nezapomínám upozornit ani na lanovku, na níž se jejich nejmenší členové mohou projet. „Ale pozor, pouze se speciálním postrojem, který je k dostání dole před halou u bílého karavanu,“ podotýkám.

Lanovka provozovaná prostějovskými Jeskyňáři, kteří běžně zkoumají například Javoříčské jeskyně, se stejně jako každý rok těší velké popularitě. Aby také ne, když vede přímo ze střechy haly sportcentra.

Zájem o ni mají i druhý den dopoledne žáci z druhého stupně. Dokonale se vyřádí také v improvizované laser aréně nebo při střelbě z paintballových a airsoftových zbraní. Když úderem poledne Burza volného času končí, panuje na mé i na tvářích pořadatelů akce spokojenost. Třeba i nad talířem výborného guláše, který nám určitě dodal energii do další práce. Včetně příprav na Burzu volného času 2018.