Cyklisté zvládli 5 500 kilometrů. „Šlo to i v jedněch trenkách.“

Svůj cíl dojet z Olomouce na kole do Teheránu Marek Sova splnil. Splnil si ho i jeho táta, kterého vzal čtyřiadvacetiletý student Univerzity Palackého s sebou.

Cestou zamířil na nejvyšší hory Rumunska (Moldoveanu), Tuceka (Ararat) a Íranu, která je zároveň nejvyšší sopkou v Asii (Damávand). „Vše se nakonec povedlo a tak jsem 13. září ve 13 hodin íránského času po dvou a půl měsících stanul na vrcholu Damávandu. Celkově jsme cestovali 82 dní, z toho jsme šedesát dní seděli na kole a ujeli jsme 5 500 kilometrů. Vychází to asi na 91,5 kilometrů za šlapací den,“ shrnul Marek Sova po návratu.

Kola s nákladem vážila asi padesát kilogramů, jela ale dobře. Sedm defektů na Markově kole je na takovou vzdálenost dobrý výsledek. Ostatní, co jezdce potkalo, brali jako přínos. „Cesta v nás zanechala spoustu pozitivních zážitků. Nejcennější je asi ten, že jsme jako otec a syn spolu mohli strávit tak dlouho dobu a ještě z toho mít každý den radost,“ řekl mladší z dvojice. O další expedici zatím uvažuje jen v hrubých obrysech, možná se ale po letošní výpravě do Íránu a předchozí do Maroka vypraví na chladnějších krajin.

10 nej Marka Sovy z cesty na kole z Olomouce do Teheránu:

Nejvíce kilometrů za jeden den.
Šestý den, Maďarsko: z Budapešti směrem na Szeged – 145 kilometrů, rovina.
Nejvyšší vyjetý kopec.
V Rumunsku: Pasul Urdele 2 145 m n. m.
Nejtěžší moment výpravy.
Na jihovýchodě Turecka, asi týden v 50 °C vedrech.
Největší radost.
Paradoxně ne až na Damávandu, ale slzy do očí hrkly v 5.30 ráno na vrcholu Araratu při východu slunce.
Nejtěžší cizí slovo z cesty.
Umět vyslovit turecky Ararat, píše se to Agri Dagi, ale každý Turek měl svou zvláštní výslovnost.
Nejcennější získaná zkušenost.
U mě, že se dá zvládnout dva a půl měsíce v jedněch trenkách, u taty, že na věku nezáleží – záleží jen na tom, jestli chceš, nebo ne!
Nejnebezpečnější chvilka.
V tureckém Kurdistánu za městem Silvan byla hořící skládka, ze které na nás vyběhlo deset psů a nešlo kolem nich projet. Museli jsme si zastavit dodávku a nechat se zavézt za skládku.
Nejsilnější zážitek s cizí kulturou.
V Rumunsku si s námi desetiletý kluk za jednou vesnicí vyjel malý kopec, který končil u křížku. Při loučení se za nás pomodlil a odjel.
Nejoriginálnější umístění nálepky Na kole na Damávand.
Pochopitelně na vrcholu Damávandu.
Nejhezčí chvíle při návratu do Olomouce.
Uvědomění si, že se tu v Olomouci, potažmo v České republice, máme dobře, a že kdo říká, že se má špatně, tak na to ve srovnání s chudým světem nemá nárok.