Bydlet spolu v kolektivním domě. Sdílení není komunismus

Myšlenka kolektivního domu, které se u nás začaly z popudu českých feministek budovat už za první republiky, v sobě spojuje několik hledisek: touhu žen po usnadnění domácích prací, ekologické uvažování i koncept nejmenšího bytu. V kolektivních domech tak byly k dispozici prádelna, knihovna, tělocvična či restaurace. To vše nyní přibližuje výstava v olomouckém Muzeu moderního umění s názvem Bydlet spolu, České kolektivní domy.

Architektonický návrh olomouckého Hotelového domu architektů Tomáše Černouška, Karla Doláka a statika Jiřího Zrotala. Foto: MUO

Expozice představuje tento architektonický fenomén 20. století a jeho podoby v Československu na fotografiích, architektonických návrzích, stavebních plánech tištěných na překližkových deskách. Tato technologie umožňuje jednoduché stěhování, a tak výstavu uvidí lidé postupně také v Oblastní galerii v Liberci a v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích.

„Je třeba si uvědomit, že v době, kdy kolektivní domy vznikaly, přinášely svým obyvatelům nevídaný komfort. Je to vidět na příkladu nejznámějšího domu tohoto typu u nás – v Litvínově, jehož výstavba začala v roce 1948. Byty byly poměrně velké, pro rodiny s dětmi dokonce mezonetové, vybavené nábytkem na míru. Vytápění zajišťovalo podlahového topení, k dispozici byla společná prádelna, sušárna a mandl, obchod, kadeřnice i krejčová. Do jeslí a školky rodiče s dětmi sjížděli výtahem, najíst jste se mohli za pár korun v místní restauraci. Volný čas bylo možné trávit v tělocvičně, fotokomoře či knihovně. Bylo to vlastně takové město ve městě,“ vysvětlila podstatu kolektivního domu kurátorka výstavy Klára Jeništová. Podle jejích slov sahá prehistorie těchto domů až do Spojených států amerických na konci 19. století, kde právě vrcholil boj za emancipaci žen. „Profesionalizace péče o domácnost a její přesun do veřejné sféry měly ulehčit ženám natolik, aby se mohly věnovat povolání, aniž by zanedbávaly rodinu,“ dodala kurátorka.

Olomoucký „Hotelák“ jako předobraz

V Olomouci tuto myšlenku reprezentuje Hotelový dům ve Velkomoravské ulici. „Architekti Tomáš Černoušek, Karel Dolák a statik Jiří Zrotal na tomto experimentálním projektu pracovali ve svém volném čase bez nároku na honorář, ale s vidinou jeho smysluplnosti. Dům se stal předobrazem desítek dalších, které vyrostly po celé republice v následujících desetiletích. Byl určen svobodným jednotlivcům a bezdětným párům, pro něž představoval jakýsi přechodný článek v cestě za samostatným rodinným bydlením,“ řekla Jeništová a připomněla, že výtvarné kvality domu vycházejí z estetiky bruselského stylu. Navíc autoři při stavbě použili novou technologii vakuovaného betonu, která umožnila rekordně rychlé dokončení.

Na výstavě nechybí interaktivní prvek – návštěvníci si sami mohou vyzkoušet postavit jednu stěnu Hotelového domu. Umožní jim to dřevěná kostra bytové zdi, kterou budou moci děti i dospělí vyplétat pásky z PET lahví, které si vyrobí na speciální řezačce.

Podobné projekty vznikají dál

Nápad uspořádat tuto výstavu se zrodil už v roce 2014. „Tehdy měl specialista na kolektivní bydlení Hubert Guzik z Fakulty architektury na ČVUT v Muzeu umění přednášku o kolektivních a hotelových domech. Snažil se lidem ukázat, že nejde o komunistický konstrukt, ani o myšlenku zavlečenou k nám ze Sovětského svazu. Naopak, touto záležitostí se zabývali od konce 19. století sociologové, byznysmeni, feministky i architekti. A protože myšlenka sdílení rezonuje i v dnešní společnosti, chtěli jsme lidem ukázat víc,“ objasnila kurátorka s tím, že nyní vznikají obdobné projekty jako součást ekologického smýšlení lidí.

Výstava potrvá do 18. února 2018.