Krása kuráže připomíná pozapomenutého Haškova přítele Kuděje

15

Po knize fejetonů vydané začátkem léta Polsko literární přichází olomoucký literární vědec František Všetička s dalším titulem. Opět, již popáté, jde o krásnou literaturu. Po prózách Před branami Omegy, Daleký dům, Léta legionů, Otevírání oken vyšla kniha Kuděj aneb krása kuráže. O Zdeňku Matěji Kudějovi a lidech kolem něho.

Přebal knihy Františka Všetičky Kuděj aneb Krása kuráže. Na snímku Hašek a Kuděj v dámských koupacích úborech v rybníce.

Zatímco v předchozích prózách učinil hrdiny významné spisovatele Jakuba Arbesa, Viktora Dyka, Františka a Jiřího Langerovy, moravské obrozence kolem A. V. Šembery, zde si vybral autora z literární periferie, polozapomenutého spisovatele, novináře, překladatele a cestovatele, člena okruhu pražské předválečné bohémy kolem Jaroslava Haška Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955).

Do naší literární historie se zapsal hlavně svými fejetony a cestopisy (například Bídné dny) a vzpomínkovými knihami na Jaroslava Haška (Ve dvou se to lépe táhne či Když táhne slavná čtyřka). V Olomouci nám jej připomíná hospůdka U Kuděje v Krapkově ulici číslo 20 provozovaná Michalem Giacintovem, znalcem a ctitelem Kudějova díla a literární bohémy kolem Jaroslava Haška. Právě Michalu Giacintovi autor knihu dedikoval. Pokřtěna byla na 24. ročníku Memoriálu Matěje Kuděje 21. října 2017 v Praze.

Dekameronská próza

Kniha má 58 kapitol zpravidla tří až pětistránkových opatřených jednoslovným titulem podle hlavního námětu či postavy příběhu (například Slepice, Pírko, Jaro, Na farmě, Poetka, Tresť). První část knihy (kapitoly 1–28) se odehrává v roce 1912 v cele kyjevské věznice, kde byl neprávem zadržen Kuděj. Na cele číslo 28 se ocitne různorodá společnost. Vedle Kuděje jsou tu venkované Aplombov, Očumelov, student Belebuchin, učitel Žratva, Blinčikov, herec Kortoma. K nim přistupují tři epizodické postavy: mim Gulačkin, chlapec Trifon a tajemný mytický Neznámý. Po vzoru Boccacciova Dekameronu si vyprávějí zajímavé, většinou humorné příběhy. Zdeněk Matěj se v nich vrací do let svého amerického pobytu. Střídají se kapitoly vyprávěcí s reálnými. Ty nám dávají možnost nahlédnout do myšlenkového světa vězněných, jejich názorů a zájmů. Doprovázejí je diskuse o postavení Ruska, národnostní otázce a literatuře.

Postavy českého kulturního světa vzpomínají

Středová kapitola (29.) nazvaná Čtyřicet let je faktografická. Podává nástin života a díla Zdeňka Matěje Kuděje. Druhá část knihy (kapitoly 30–58) se odehrává 3. ledna 1952 v Invaldově hostinci v Radostovicích. Zde se sešla jiná společnost, aby si připomněla výročí úmrtí Jaroslava Haška a zavzpomínala na něj. Tvořili ji Zdeněk Matěj Kuděj, malíř Jaroslav Panuška, autor rodokapsů Bob Hurikán (Josef Peterka), Haškův písař Kliment Štěpánek, Zdeňkův soused Josef Smolík, hostinský Antonín Invald a moravští trampové vedeni knížetem Naryškinem. Opět se zde střídají vyprávěcí příběhy s reálnými. V diskusích a vzpomínkách můžeme poznat další Haškovy přátele (Drvota, Opočenský, Hanuš) i Matějovy literární počiny (Safijánská zima, Zlý Dědek, Mariánská huť). Také se zde objevují ruské reminiscence (v Renčových překladech Mickiewiczových veršů z Ruska a v příběhu Kardiolog). Proniká sem rovněž realita padesátých včetně zmínek o politických procesech. Poslední kapitola Překvapení (má stejný název jako první kapitola, takzvané zarámování) je naplněním proroctví mytické postavy Neznámého – Ahasvera o setkání se Zdeňkem Matějem po čtyřiceti letech a předzvěstí zatčení. Celá skupina byla nakonec zatčena Státní bezpečností. Radost v Radostovicích tak skončila.

Kniha vyšla v olomouckém nakladatelství Poznání. Doprovázejí ji ilustrace Aleny Crhonkové. Součástí knihy je krátký medailon o autorovi a závěrečné slovo Vladimíra Stanzela nazvané Tepání tvaru. Zabývá se v něm kompozicí knihy a uměleckým prostředky. Představuje tak Františka Všetičku jako osobitého slovesného tvůrce.