V Loštickém betlémě žije Kajínek i Kryl. Obyvatel je přes tři sta

Svéráz loštického řezbáře Jaroslav Beneše je nepřehlédnutelný. Stejně tak nejde minout jeho dům, kde má kromě řezbářské dílny také dřevěný betlém. Ten začal stavět téměř před čtvrt stoletím.

Na svém betlému pracuje loštický řezbář Jaroslav Beneš od roku 1994. Foto: Helena Havelka Baronová

„Na myšlence vlastního betléma jsem začal pracovat v roce 1994,“ upřesňuje Jaroslav Beneš. V té době možná ani sám netušil, jakých dosáhne jeho dílo rozměrů. Netrvalo dlouho a Loštický betlém se otevřel i veřejnosti. Každým rokem je možné sem zajít vždy od 1. prosince do Tří králů. Tentokrát to bylo už po jedenadvacáté.

Řezbářské dílo Jaroslava Beneše se nedá okoukat, protože každým rokem přibývají další figurky. Ne ledajaké, obyvateli se stávají významné osobnosti. Jak se stát loštickým Betlémanem? Na ztvárnění nových postaviček Jaroslav Beneš žádný konkurz nepořádá. Hlavním kritériem je, aby se poctě skutečně dostalo pouze těm, kteří za to stojí. Především musí mít takový člověk vztah k Moravě nebo přímo k Lošticím a jejich okolí.

Řezbář sbírá i předměty od vzorů postaviček

Betlémská společnost je barvitá. Nemůže chybět král Ječmínek, obr Drásal, Gustav Frištenský, mezi nimi s kytarou na krku postává Karel Kryl, své místo zde má i další písničkář – Jaroslav Wykrent, fotograf Ladislav Galgonek, dokonalé panoptikum dokreslují ztvárnění starostové Loštic i místně známé postavičky.

Mezi třemi posledními občany Loštického betléma byl i malíř Alfons Mucha, rodák z Ivančic u Brna. „Od vnuka malíře – Johna Muchy – jsem získal do sbírky knoflík z Alfonsova svrchníku a klíček od některých dveří v jeho domě. Je něco neskutečného držet v rukou věci, které používal světoznámý malíř,“ přiznává řezbář. Naznačil tak, že od každého ze skutečných dvojníků svých figurek se snaží získat do sbírky nějakou relikvii. Tak se do řezbářova depozitáře dostala také struna z Krylovy kytary a podobné unikátní exponáty. Každý nový přírůstek také získává svoji „občanku“, takže jeho příslušnost k Loštickému betlému je nezpochybnitelná.

Desítky figurek, místa je ale pořád dost

Počet figurek v betlémě, včetně zvířat, již překročil číslo tři sta. Z naplněných kapacit si ale Jaroslav Beneš hlavu nedělá. „Musel bych tady být ještě aspoň dalších dvě stě let, abych betlém zaplnil tak, že by v něm nebylo k hnutí. Do konce života mám co dělat,“ poznamenává s úsměvem.

Stisknutím tlačítka se dostává betlém do pohybu, přihlížející vítá zakokrhání kohouta i průvodní slovo. V kulise na zdi se vypíná silueta Bouzova, Úsova i mírovské pevnosti, z níž se spouští na provázku náš nejznámější vězeň Jiří Kajínek. Betlému vévodí dřevěná loštická radnice a mechem se brouzdá spousta postaviček, které mají evidentně dost práce.