Holky se v Olomoucké dílně učí s pilou, kluci šít na stroji

Nejdříve u piva s kamarády přemýšleli nad společnou dílnou. Pak si ale řekli, proč ji neotevřít všem. Tak Olomouc dostala místo, kam může přijít kdokoli, kdo potřebuje třeba vrtat do dřeva, upravovat kůže nebo pracovat s šicím strojem. „Spousta lidí je ochotných učit se nové věci a pracovat vlastníma rukama. Mají snahu něco vyzkoušet,“ říká Vojtěch Bekárek, který se o Olomouckou dílnu stará.

 

Provoz spustila Olomoucká dílna minulý rok ve skautském domě v Holické ulici. Zkušební doba ukázala, že zájem je. Lidé chodili pracovat na nábytku, kostýmech, vyřezávat a podobně, dílna nabídla i společné programy, jako byla třeba výroba kouzelnických hůlek. „Měli jsme pravidelné návštěvníky, přestal nám ale vyhovovat prostor. Byl malý, v patře. Potřebovali jsme růst, proto jsme dílnu přestěhovali do areálu střední školy polytechnické v Rooseveltově ulici,“ vysvětlil změnu adres Vojtěch Bekárek. Nové působiště je v přízemí, se širokými vraty. Navíc je do budoucna možné rozšíření. „Škola nám vyšla s pronájmem vstříc. Ředitel nám fandí, doufám, že se s polytechnikou někdy podaří najít další spolupráci,“ dodal.

Do dílny chce kolektiv sehnat stroje pro zámečníky, na obrábění dřeva, svářečku, hoblovku, pásovou brusku a pásovou pilu na kov a dřevo. Takové nástroje přijdou na desítky tisíc, tým Olomoucké dílny se proto zamýšlí obrátit na veřejnost a vybírat peníze přes internet.

Pravidelné workshopy myslí i na děti

Ze vstupného by tolik peněz najednou dohromady dávali dlouho. „Zavedli jsme pravidelnou otevírací dobu, která je ve všední dny od 14 do 18 hodin. Jindy po domluvě. Také jsme stanovili ceník. Měsíční předplatné je tisíc korun, kromě toho je jednorázový hodinový, dvouhodinový a čtyřhodinový vstup. Hodina je za osmdesát, ale s větším odběrem cena klesá, takže čtyřhodinová návštěva vyjde na 250 korun,“ upřesnil Bekárek.

Na střední Moravě jde o jedinou veřejnou dílnu, nejbližší jsou v Brně a nově v Ostravě. Smyslem je nabízet s nástroji i místo, kde se dá pracovat, nejedná se tedy o půjčovnu. Naopak by se tu měli lidi scházet, plánovaně například při workshopech. „Budeme se je snažit pořádat častěji, tedy dva nebo tři do měsíce. Budou zaměřené na rodiny s dětmi i odborněji, plánujeme základy sedlářství, základy práce se dřevem, řezbářství,“ vypočetl správce. Na Velikonoce se chystá série zaměřená na pletení pomlázek, malování vajíček a další zvyky.

Materiál? Dílna ho pomůže sehnat

V dílně je dost spojovacího materiálu pro dřevo a kov, z větších kousků jsou to spíš odřezky, které zbyly. Dílna může dát doporučení, kde třeba dřevo sehnat, případně ho po domluvě zajistit.

Prostor je rozdělený na čistou a špinavou práci. V obou částech přitom bývají vidět ženy i muži. „Už jsme několik chlapů naučili šít na stroji a dost holek se zase zajímá o to, jak se pracuje se železem nebo jak fungují pily,“ všiml si Vojtěch Bekárek.