Jaguářici bolely zuby. Na Svatý Kopeček musel přijet zubař

Jaguáří samice Inti z olomoucké zoologické zahrady trpí už několik let opakovanými zubními problémy. Proto za ní na začátku února přijel specialista na rentgenování velkých zvířat. Jaguár je nejdrsnějším predátorem Ameriky, který si troufne i na krokodýla, dokáže rozlousknout želví krunýř a jako jediný je schopen zvítězit v souboji s mravenečníkem velkým. Pokud ale v přirozeném prostředí nezvládne zvítězit nad bolavými zuby, znamená to jistou smrt. Jaguár, který nemůže kousat, nepřežije. V zoo za zvířetem přijde zubař.

Jaguářici Inti bylo před rentgenováním třeba nejdříve uspat. Foto: Zoo Olomouc

Inti přišla na Sv. Kopeček v roce 2010 – byla mladá, divoká a dravá. O tři roky později se jí objevil hnisavý výtok z oka, který ukazoval na zánět zubu. Rentgen sice prokázal závažné poškození chrupu, ale stomatologický zákrok by byl velmi složitý a s nejistým výsledkem, proto se vedení zoo rozhodlo nejdříve vyzkoušet antibiotickou léčbu. Výsledek byl pozitivní, ale pouze dočasně. „U samice, se kterou jsme počítali pro chov, ošetřovatelka následně střídavě pozorovala otok tlamy i změny v chování, zvíře polehávalo a nahřívalo si jednu stranu hlavy na topné podlaze. Po podání antibiotik a případně analgetik vždy došlo ke zlepšení. V roce 2016 byly ovšem otok tlamy a zjevná nepohoda zvířete natolik výrazné, že jsme začali uvažovat o přivolání stomatologa,“ popsala zdravotní komplikace jaguářice tisková mluvčí zoo Karla Břečková.

Problém projednali pracovníci zoo s kolegy ze Dvora Králové, kteří absolvovali podobnou zubní anabázi u tygřice a doporučili humánního stomatologa Jiřího Hrabyho. Ten po otevření dřeňové dutiny jednoho z tesáků objevil absces vedoucí až k čelistní kosti. Po druhé intervenci byla dutina uzavřena. „Zvířeti se zjevně ulevilo a tentokrát trvalo zlepšení poměrně dlouho. Nedávno ale ošetřovatelka opět zpozorovala u Inti otok tlamy, a proto jsme přikročili k povolání rentgenologa, aby pořídil snímky, na jejichž základě rozhodne stomatolog o dalším postupu,“ dodala Břečková.

Šelmy na Svatém Kopečku

Chov jaguárů začal v olomoucké zahradě v roce 1971, kdy byla přivezena samice Kana. K ní později přibyl samec Hilmar. Vytvořili první chovný pár. Od roku 1993 se mohli návštěvníci těšit také z černé formy jaguára hned u dvou samců (Digit, Jagger). Jagger byl v roce 1997 vyměněn za černou samici Kláru, která spolu s Digitem vytvořila další chovný pár. Digit v zahradě zůstal až do roku 2010, kdy byl darován do Jihoafrické republiky. Ještě před koncem téhož roku byla z maďarské Sóstó Zoo přivezena mladá samice Inti. Ta musela na partnera čekat až do roku 2013, kdy z německého Tierparku Berlin dorazil ani ne rok a půl starý černý samec Perry. Do roku 2013 se podařilo úspěšně odchovat šest mláďat.

Všechno je kořist

Domovinou jaguára je americký kontinent, rád se zdržuje v hustých lesích poblíž velkých řek a žije samotářsky. Každý jedinec si udržuje své teritorium, které musí být rozsáhlé, aby jej uživilo, může mít rozlohu přes 50 kilometrů čtverečních.

Podívat se jaguárovi do tlamy je práce pro několik lidí. Foto: Zoo Olomouc

Zvíře má robustnější postavu, kratší nohy i ocas než levhart a větší rozety s tečkami uvnitř. Občas se vyskytují černě zbarvení jedinci. Této barevné odchylce se říká melanismus. U jaguárů je poměrně vzácná, ale díky oblíbenosti u návštěvníků jsou v zoologických zahradách k vidění poměrně často.

Jaguár považuje za kořist téměř všechno, co se odváží do jeho říše. Je jedno, zda to žije na zemi, na stromě nebo ve vodě. Mimořádně silný skus a dobré plavecké schopnosti mu při lovu pomáhají. Oblíbenou kořistí se stávají kapybary, za vděk vezme i krunýřem obdařeným plazem.