V masce smrtky vrací tradice do města. Je to ale těžší než na vesnici, není zázemí

V průvodu chodí oblečená celá v bílém a kosu má vždy s sebou. V přerovském masopustním reji nelze Magdu Barboříkovou přehlédnout, roli smrtky představuje odjakživa a v kalendáři má měnící se termíny masopustů vyznačeny na několik let dopředu.

Magda Barboříková v letošním průvodu, trasa vedla opět přes Horním náměstím v Přerově. Foto: Iva Najďonovová

Jako členka Folklorního souboru Haná a také spolku Cukrle dbá spolu s ostatními nadšenci na zachování masopustních oslav v Přerově. Zažila veselice, během nichž rtuť teploměru klesla na mínus dvanáct stupňů Celsia, i studený vítr, kdy všichni prokřehli tak, že ztratili cit v rukou. „Muzika s sebou ani nebrala nástroje, jen bubínky, vozembouch a klarinet, který musel hudebník pořád zahřívat pod paží,“ vzpomíná.

V dřívější podobě trvala veselice tři dny a vrcholilo jí období před velikonočním půstem. Chasa žádala starostu o právo, aby mohla chodit dědinou a bavit se. Na druhý den probíhal průvod a třetí den muži pochovali basu na znamení začátku postního období, většinou po večerní muzice. „My jsme to zkrátili do jednoho dne, končíme veselicí a basu nepochováváme,“ připomíná.

Smrtka udržuje lidi v pohybu

Magda Barboříková se jako textilní aranžérka podílela na rekonstrukci krojů. Vzory převedla do digitální podoby tak, aby je bylo možné tisknout na látku. Vedle krojů si účastníci průvodu nasazují symbolické masky a jimi přebírají podobu rozličných postav a charakterů. Medvědář, jenž si chtěl vydělat za kousky živého medvěda, kterého vodil s sebou. Řezník představující řemeslo, ženich s nevěstou, neboť během masopustu byla doba svateb. Slamák pak představoval úrodu. Před deseti lety, kdy veselý průvod vyrazil Přerovem poprvé, zanechala za sebou tato tradiční postava tolik slámy, že se její zbytky držely ve městě ještě několik dní. Od té doby už je slaměný kostým vyroben jen z pevnější náhražky.

Všechny maškary při letošním focení přes Blahoslavovou sochou u Muzea Komenkého v Přerově. Foto: Iva Najďonovová

S úlohou smrtky je Magda Barboříková spokojená a dnes už by neměnila. „Smrt je všudypřítomná a v průvodu měla své čestné místo. Podle mě je určitým způsobem spravedlivá. Je jedno, jestli je člověk bohatý nebo chudý, smrt rozděluje všem stejně,“ vysvětluje. Zároveň se snaží lidi přihlížející tančícím maskám sama rozpohybovat a popohnat, aby nebyli jen pasivními diváky. Kosu skloní k zemi a lidé ji přeskakují, to aby se jim smrt na další rok vyhnula.

Zvyky postupně sílí i v Přerově

Masopustního reje včetně předání hodového práva chase před radnicí přihlíží každoročně desítky zájemců všech věkových kategorií. A ti, kteří nevědomky narazí na průvod masek, se v dalším roce rádi přidají. „Zájem veřejnosti byl už na začátku. Přišli jak staří, kteří si masopustní oslavy ještě pamatovali, tak i mladí, protože to pro ně bylo něco naprosto nového. Podobné tradice se na Hané přetrhaly a postupně se vrací zpátky. Ve městě je to ještě těžší, protože tady nikdy nebylo pořádné zázemí na rozdíl od vesnic, kde maškary chodí od jednoho domu k druhému,“ dodává s tím, že v Přerově by oblíbenou masopustní veselici rádi zachovali. Jen si ještě musí vychovat svého nástupce. Zájem o folklor přitom v rodině zůstal, její syn Tomáš vykonává v průvodu přední roli stárka.

K hanáckým tradicím má Magda Barboříková blízko, mládí prožila u „stařečků“ ve Staré Vsi, kde trávila každé prázdniny. Tematiku zpracovala také jako kurátorka při nedávné výstavě s názvem Poklady z hůry aneb Jak se žilo na Hané v Muzeu Komenského v Přerově. A stále připomíná veřejnosti někdejší zvyky, písně i tance. S ostatními členy Folklorního souboru Haná už například chystají dvanáctý ročník folklorního festivalu V zámku a podzámčí, který se koná v Přerově vždy v červnu.

Se synem Tomášem při masopustním veselí na náměstí v Přerově. Foto: Iva Najďonovová