Ptenské divadlo představilo svou pětadvacátou světovou premiéru

Písmena PĎĎ nejsou hříčkou šotka, ale zkratkou pro Ptenské dětské divadlo. Soubor už má za sebou mnoho divadelních sezon, i když každá z nich měla jepičí život. Podle principála Karla Foltina ale není počet repríz tím nejdůležitějším.

Letošní představení Ptenského dětského divadla se odehrála kolem Velikonoc. Už teď autor a režisér Karel Foltin určitě pomýšlí na to příští. Foto: Miloslav Havelka

V  repertoáru Ptenského dětského divadla už čtvrtstoletí nenajdeme jiné než originální autorské tituly, které jinde vidět nejde. Poslední premiéra pohádky O královně noci a princezně Jitřence měla pořadové číslo pětadvacet.

Z pohádky do pohádky

O osud hlavních hrdinů poslední pohádky není třeba mít strach. Jako každá pohádka dopadne i tato dobře. „Slíbil jsem, že divadlo uděláme i příští rok. Pak se uvidí,“ usmívá se dlouholetý ředitel školy ve Ptení Karel Foltin.

Zrod každé nové pohádky podle něj provází nejistota, zda skutečný nápad nakonec přijde. „Člověk má vždycky pocit, že všechno už bylo,“ pokračuje. Řečeno lidově – múzy Karla Foltina v žádném případě dosud nenechaly ve štychu. Během léta se postupně rodí předloha, která už jako hotový scénář na začátku školního roku dostává podobu hledáním představitelů konkrétních postav. Každoroční premiéra je vždy připravena na přelom zimy a jara. Ta letošní připadla na neděli 25. března.

Jak ve velkém divadle

V minulosti se v ansámblu PĎĎ objevilo několik hereckých talentů, na které mohl Karel Foltin, jako dvorní autor, režisér i principál, sázet. Jedna z nich – Nina Horáková – je dnes dokonce už členkou souboru Městských divadel pražských.

Ptenské dětské divadlo. Foto: Miloslav Havelka

Osud dětského divadla je i takový, že každým rokem žáci opouštějí školu, zatímco jiní zase přicházejí. Chuť si zahrát se ale nemění. „Na začátku přípravy každého představení je casting na jednotlivé role. Řekl bych, že teď tady hvězdy nejsou, ale to nic nemění na věci, že je divadlo baví,“ poznamenává Foltin.

Ne každý je už na pódiu ostříleným kozákem, všichni jednou začínali. Podle Karla Foltina je ansámbl mladší, tím je potřeba jiný přístup, protože z režijních poznámek si mladší herci příliš hlavu nedělají. „Rozhodně se ale nepotýkám s nezájmem mladých herců. Za poslední dva nebo tři roky se nestalo, že bychom se museli někým z jakéhokoliv důvodu rozloučit. Když někdo onemocní, bez problémů zaskočí alternace z nemluvících rolí, které celé představení zkouší, takže roli znají,“ dodává režisér.

Režisér Karel Foltin. Foto: Helena Havelka Baronová

Od premiéry k derniéře

Z pohledu vynaloženého úsilí a času při zkoušení jde ve výsledku o matematickou neúměru. „Nejde nám o velké umění, ale především o zábavu,“ říká s nadhledem Foltin. I tak je každé představení dotaženo do zdárného výsledku a není dílem jen souboru. O výpravu a realizaci představení se stará téměř celá škola. Skutečnou derniérou každé divadelní sezony je pak vyhlášení Ptenského Ferdy, což je ocenění o nejlepšího herce, kterého vyberou diváci svými hlasy během premiéry a repríz. „My si půl roku jenom tak blbnem, až je před námi premiéra,“ přiblížil příprav principál. Po premiéře a třech reprízách pak přichází derniéra a konec divadelní sezony PĎĎ. „Jsou to i praktické důvody, protože pro samotnou školu je divadlo velkou zátěží,“ podotýká.

Pokud nemůže být člověk přímo u toho, unikne mu světová premiéra a její reprízy ještě dřív, než je stačí zaregistrovat.