Pálení čarodějnic: zdomácnělý, ale populární zvyk

V posledních letech se stává, že se stále více rádi vracíme ke starým kořenům a dávným tradicích. Mnoho lidí si nechává vyhledávat svoje předky v matrikách, aby zjistili odkud pochází, stále více se objevují pozapomenuté zvyky, které byly kdysi součástí života. Jedním z takových zvyků je i pálení čarodějnic.

Ilustrační foto: fotobanka

U tohoto zvyku se musíme vrátit zpátky do historie, kdy si lidé neuměli vysvětlit mnoho věcí, které byly spojeny například s léčitelstvím, s přírodou a podobně. Na území Moravy patří mezi jedno z nejtajemnějších míst Petrovy kameny v Jeseníkách a můžete si je prohlédnout, když se vydáte po hřebenovce směrem z Ovčárny nebo je z trošku větší dálky krásně uvidíte z Pradědu.

Petrovy kameny, čarodějnictví a inkvizice

Petrovy kameny získaly své pojmenování po otci překrásné dcery kováře Petra. Jedna pověst praví, že se Petr zamiloval do dcery správce hradu Sovince a že milenci se schovávali ve skalách u Petrových kamenů, protože správce s jejich láskou samozřejmě nesouhlasil. Druhá pověst vypráví, že Petr měl překrásnou dceru, do které se zamiloval správce, ale kovářova dcera raději volila smrt skokem ze skály. Petr byl tak nešťastný ze smrti své dcery, že správce zabil, a pak se schovával právě v oblasti Petrových kamenů. Nevím, která pověst je blíž pravdy, ale s určitostí víme, že na Petrových kamenech se v průběhu minulých století konala setkání ďáblových pomocníků, prováděly se zde taneční reje za přítomnosti ďábla. Kdo se těchto setkání účastnil, byl označován za čaroděje nebo čarodějnici a to stačilo v 17. století k tomu, aby po takových lidech šla inkvizice a zpravidla pak skončili po těžkém mučení na hranici.

Z bylinkářek měli někteří strach

Čarodějnictví se ve velké míře objevovalo i na Kopanicích poblíž Žítkové u Starého Hrozenkova na pomezí Moravy a Slovenska. Jednalo se o chudý kraj, kde se z generace na generaci předávaly (většinou z matky na dceru) znalosti o bylinkách. Ženy věděly, která léčí lidi, která dobytek a znaly také, že některé bylinky dokážou pomoci zamilovaným k lásce, některé bylinky naopak jsou schopny způsobit agresivitu, omámení, zlo a tak dále. Žítkovské bohyně věděly, kdy se mají bylinky sbírat, aby měly ten nejsilnější účinek. Samozřejmě některé se sbíraly  za noci, některé z rána, jiné po dešti… Proto se s nimi téměř až do současnosti pojil přídomek bohyně. Poslední zemřela v roce 2001. Byly to ženy nesmírně uznávané, ale nechodilo se k nim veřejně. Všichni o nich sice věděli, ale navštěvovali je tak, aby se nevědělo, že se k nim chodí. Bohyně dovedly opravdu mnohdy pomoci i těm, na které byla současná věda krátká. A stejně jako ti, kteří se setkávali na Petrových kamenech, byly i ony považovány za čarodějnice a ve středověku byly upalovány. Protože jejich umění znát kouzla bylin považovali ostatní za čarodějnictví, nechtěli si přiznat, že jsou to po generace nabyté znalosti, kterých je třeba si vážit. Bohyně znaly něco, co si mnozí nedovedli vysvětlit. A ze strachu, aby nezískaly moc, byly také inkvizicí upalovány.

Dnes vyšší síly společně oslavujeme

A co současné pálení čarodějnic jako obyčej? Tento zvyk není až tak zcela naším zvykem, přišel k nám v podstatě z německých zemí, zdaleka není tak starý jako třeba zvyky velikonoční. Je to obyčej, který se líbí, který je plný veselí, kouzel, masek a může se ho účastnit v podstatě každý, není omezen ani pohlavím ani věkem. Trošku je ovlivněn médii a trošku převzal prvky z jiných zemí a krajů a na mnohých čarodějnicích je poznat, že si vzaly příklad z čarodějnické školy nebo Saxany. Je to dobře, protože sbližuje lidi, kteří se chtějí sejít a chtějí se radovat. Úplně nejlepší je, že za tímto zvykem nevidíme původní upalování na hranicích, ale tajemno nadpřirozenosti.