Staré dobré stroje. Kam se poděly parní mašiny z cukrovaru v Čelechovicích na Hané?

Sejde z očí, sejde z mysli. Platí to o lidech i věcech. O to pak kouzelnější je okamžik, když se zjistí, že věc, kterou už máme za dávno zmizelou, se najednou objeví s novým příběhem. To se týká i jedné z parních lokomotiv obsluhujících někdejší cukrovar v Čelechovicích na Hané.

Cukrovarská mašinka z Čelechovic na Hané má své čestné místo v Železničním muzeu Zlonice. Foto: Tomáš Čech

Svět parních lokomotiv dýchá nostalgií. A i když už mnozí z dnešní mladší generace „páru“ nikdy ve skutečnosti ani neviděli, mašinka s komínkem je stále nepřekonaným symbolem vlaku jak v knížkách, tak třeba i na dopravních značkách.

Zatímco věhlasné Albatrosy, Mikáda či třeba Štokry, jsou mezi železničními fandy pojmem, malé mašinky obsluhující průmyslové vlečky, včetně třeba i cukrovarů, jsou už soustem pro opravdové fajnšmekry. Nicméně tím, že neodmyslitelně patřily ke konkrétním fabrikám v regionu, utkvěly v paměti i lidí, kteří jinak se železnicí nemají nic společného. Zapátrali jsme po osudech dvou parních lokomotiv z cukrovaru v Čelechovicích na Hané.

Kolbenka na pomníku

Osud parních lokomotiv po skončení jejich provozu byl různý. Některých se ujali nadšenci, část z nich našla místo alespoň na podstavcích u nádraží, jiné skončily ve šrotu. U těch, kterým se v jakékoliv podobě podařilo přežít do současnosti, se dá mluvit spíš o velkém štěstí. K jejich záchraně totiž nestačí pouhé nadšení, ale především spousta peněz.

Dobová fotografie lokomotivy na kolejišti cukrovaru v Čelechovicích. Foto: archiv muzea

Lokomotiva CN 350 s výrobním číslem 2641 byla vyrobena v roce 1949 v tehdejším ČKD. Ač proti své kolegyni na kolejích čelechovického cukrovaru byla o víc jak čtvrtstoletí mladší, její poslední cestou byl přesun do Vsetína. Tam se v neprovozovatelném stavu na pomníku před zdejším nádražím stala symbolem proslulého století páry a éry, kdy vůně spáleného uhlí a houkání parních píšťal nebyly pouhou romantikou. Dnes zbývá už jenom náležitá dávka nostalgie…

Za Krausskou do Veselí nad Moravou

Z pohledu pátrání po ztracených lokomotivách mnohem zajímavější osud čekal na druhou čelechovickou lokomotivu Krauss-Linz s továrním číslem 1172 přezdívanou Krausska. Ta byla vyrobena v roce 1921 v Horních Rakousích. Poslední službu si na cukrovarské vlečce odbyla v roce 1978. Poté po vlastní ose ještě odjela do Veselí nad Moravou, kde se stala na dlouhé roky taktéž pomníkovou ozdobou u tamního depa.

Lokomotiva už po kolejích nejezdí. Foto: archiv muzea

Její nové časy měly však ještě přijít. Na podstavci stála do roku 2008. Poté byla snesena znovu na koleje. Plánovala se totiž její generálka a znovuuvedení do provozu – jako historický stroj. Na to však nakonec nedošlo a v našem pátrání by se mohlo zdát, že zde nitky za jejím dalším osudem končí. Neboť jak jsme se ve Veselí nad Moravou dozvěděli, naložená na návěsu silničního tahače zmizela neznámo kam. Původně o ni mělo údajně zájem Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka, v jeho expozici ji však nenajdete!

A přece žije

Zmínku o této cukrovarské lokomotivě nalezneme mimo jiné v Malém atlasu lokomotiv 2013. A to i s konkrétním aktuálním místem „trvalého pobytu“. Tím je Železniční muzeum ve středočeských Zlonicích.

„Lokomotiva k nám přijela rovnou z Veselí nad Moravou 17. června 2010,“ říká Tomáš Čech ze zlonického muzea. Jak prozrazuje, „Kraussku“ jim tehdy skutečně nabídlo muzeum v Lužné u Rakovníka výměnou za jiný exponát z jejich sbírky. Zlonické muzeum se totiž orientuje právě na průmyslové dráhy a vlečky, v jeho areálu se dokonce můžete svézt po asi stometrové dráze s rozchodem 600 milimetrů. Mimo to je zde také expozice sdělovacího a zabezpečovacího zařízení, které sloužilo do nástupu výpočetní techniky, najdete tu třeba i někdejší pokladnu na prodej jízdenek s čekárnou…

Tak se stěhuje parní lokomotiva. Z Veselí nad Moravou přijela Krausska na tahači. Foto: archiv muzea

A jak se daří té „naší“? Jak říká Tomáš Čech, ve sbírce jsou zde lokomotivy z období 1921 – 1925. Právě čelechovická Krausska je tou nejstarší. Možná i proto si zasloužila zimní kryté stání. „Její obnova do provozu by byla velmi problematická a nákladná. Má pouze ruční brzdu, což už samo o sobě je velká komplikace. Podařilo se nám k ní ale získat i certifikát s revizemi,“ poznamenává Tomáš Čech.

Za malý výlet do Zlonic by to určitě stálo. Turistická sezona letos začala příjezdem parního expresu sv. Jiří 21. dubna. Nejen posla z Hané zde můžete navštívit až do 28. října. Zmínku o něm jste mohli zaznamenat například i v Toulavé kameře.