Králičí závodníky je někdy nutné přemlouvat, jindy letí jako střela

Čtrnáctiměsíční sportovní králík Moniky Davidové ze Štěpánova na Olomoucku má většinu své kariéry ještě před sebou. Závodí v disciplíně zvané králičí hop. Protože na rozdíl od svých kolegů dobře zvládl psychickou náročnost březnového republikového mistrovství v Olomouci, skončil v parkuru střední třídy třetí. „Každý králík je originál, který vyžaduje jiný přístup. Navíc ne každý den je posvícení. Občas se nedaří a člověk má pocit, jako by své svěřence nikdy nic nenaučil,“ přibližuje dvaadvacetiletá chovatelka náročnost svého koníčku.

Zuzana Dušková s králíkem Red Dwarf Golden Kids při pokus o překonání 80 centimetrů. Králík nakonec skončil na 4. místě, když úspěšně překonal 85 centimetrů. Foto: Ondřej Komárek

Prvního králíka na králičí hop dostala Monika Davidová před šesti lety. Než se s ním ale naučila trénovat, uběhlo dost času. Zvířeti se věnovala sama doma, občas spolu vyjeli na předváděcí akci. Jak ale říká, bylo to spíš utrpení. V roce 2015 získala mládě se zahraničním rodokmenem, na podzim vyhrála první dva poháry a situace se začala pomalu měnit. Dva roky dozadu se pustila do pravidelného závodění a úspěchů přibývalo. „Aktuálně mám doma králíků pět. Čtyři z nich jsou sportovní a pátý je výstavní králík plemene rex rys. Přesto, že loni také jeden pohár vyhrál, teď se z něj stává spíše maskot a mazel,“ líčí Monika Davidová.

Králičí inteligence? Nepochybujte

Možná právě roztomilost králíků stojí za tím, že v českém Klubu králičího hopu jsou hlavně náctiletí kolem patnácti let. Například ve Švédsku, kde soutěže v 70. letech vznikly, Dánsku nebo Norsku se disciplíně věnují i dospělí. Štěpánovská chovatelka věří, že stejný vývoj potká tento neobvyklý sport také u nás.

Z republikového mistrovství v králičím hopu v Olomouci. Foto: Ondřej Komárek

Pořídit sportovního králíka lze za několik stokorun, pak stačí postroj, vodítko a pár překážek na trénink. Hlavní je, aby je ušák mohl lehce shodit. Hobby je náročné spíš na čas. Závody trvají většinou celý den a protože králičímu hopu se pořád věnují jen někde, musí se dost cestovat. „Kvůli propagaci králičího hopu navíc jezdíme na předváděcí akce, kde jsme více v kontaktu s diváky a ukazujeme jim, co vše králík dokáže a že je králík milé a inteligentní zvíře,“ zmiňuje dvojnásobná účastnice republikového šampionátu.

Při soutěžích si rozptylování nemůže dovolit. Majitel se musí soustředit, chovat se sebejistě stejně jako na tréninku a věřit si, protože králík jeho náladu vycítí. Když se nechá chlupatý závodník rozhodit cizím prostředím, hlukem nebo neznámými tvary a barvami překážek, nic nepředvede. Pokud se ale dostane do pohody, je na co koukat. „Když se králíkovi dráha líbí, je schopný dvanáct překážek s dvoumetrovými rozestupy zaběhnout klidně i za osm sekund,“ popisuje Davidová ohromnou králičí rychlost.

Odměna nepomůže, ušák musí chtít

Vodiči musejí mít fyzičku. Na rozdíl od zvířecích závodníků, kteří se střídají, totiž při tréninku nebo předváděcích akcích pobíhá třeba dvě hodiny v kuse. Jsou ale i tréninky, kdy má králík jen náladu se procházet, pást a na dráhu se dostane jen málo. To ho pak musí majitel dlouze přesvědčovat. „Pro králíka je králičí hop hrou. Většina králíků chce sama vyzkoušet, co skočit zvládnou. Pokud se rozhodnou, že skákat nebudou, člověk jim to jen těžce rozmlouvá. S králíky se totiž netrénuje stejně jako například se psy za odměny, a proto, aby králík udělal člověku radost. Králíci jsou samostatná zvířata, kteří pracují jen z vlastní vůle,“ dodává chovatelka ze Štěpánova. I když dá práci, příprava svěřenců ji pořád těší. „Objevování rozdílných osobností králíků a spolupráce s nimi je velmi zábavná,“ shrnuje.

Chovatelka sportovních králíků Monika Davidová ze Štěpánova na Olomoucku. Foto: Králičí hop Štěpánov

Většinou trénuje podle počasí jednou týdně, v zimě téměř vůbec – chybí vhodné zázemí. Loni to stačilo, aby více než třicetkrát skončila na stupních vítězů. Jeden člen jejího týmu má osobní rekord 90 centimetrů skočených do výšky. Dalšími disciplínami je skok daleký, rovinná dráha a parkur. V posledních dvou jmenovaných by se ráda v létě dostala do elitní třídy. Chtěla by znovu na mistrovství republiky a kdyby se dařilo, přicházelo by v úvahu listopadové mistrovství Evropy v Dánsku. „Základní cíle pro letošní rok zůstávají každopádně stejné jako roky předchozí, tedy abych králičí hop dělala proto, že baví mě a stejně tak mé králíky,“ zdůrazňuje Monika Davidová.