Do znaku Senice na Hané se vešli zemědělci, šlechtici i klášter

Rok 2000 nebyl pro Senici na Hané na Olomoucku přelomový jen co se týče starého a nového tisíciletí. Tehdy v červnu mohla začít oficiálně používat svůj nový obecní znak.

Znak Senice na Hané na Olomoucku. Zdroj: rekos.psp.cz

Ve vrchní části znaku, která se v heraldické terminologii nazývá hlava, se na zeleném pozadí nacházejí dvě zkřížené kosy s hroty směřujícími dolů. Částečně je překrývá květ růže. Z poloviny stříbrný, z poloviny červený a se zlatým semeníkem uprostřed.

Kosy na zeleném podkladu přitom odkazují na sečení sena na loukách a zemědělskou tradici, kterou má Senice stejně jako další obce na Hané velmi bohatou. Zlatá barva zahnutých nástrojů značí hojnost, bohatství.

Růže se do znaku dostala jako jeden z erbovních symbolů olomouckého kláštera Hradisko. Část Senice na Hané mu v minulosti patřila, a to už od 11. století. První písemná zmínka o obci totiž pochází z roku 1078 a není součástí ničeho jiného než právě zakládající listiny nejprve benediktinského a později premonstrátského kláštera.

Švédové proti Senickým neuspěli

Zbytek senického znaku se dělí na dvě poloviny. V té pravé stojí z pohledu člověka, který by měl erb namalovaný na svém štítě, na červeném poli z kvádrů postavená zlatá věž. Na vrcholu má cimbuří, pod ním černé okénko.

Věž pravděpodobné připomíná hrdinství senických obyvatel za třicetileté války. Svou vesnici tehdy nechtěli nechat napospas rabující švédské armádě, a tak se rozhodli ji bránit. Jejich odhodlání bylo natolik silné, že Švédové Senici – na rozdíl například od blízkého města Litovle – skutečně nikdy nedobyli. Slavné kapitole z obecní historie by odpovídala i červená barva za věží představující mimo jiné prolitou krev.

Poslední pole znaku Senice na Hané patří třem kosmým černým břevnům na stříbrném pozadí. Jedná se o památku na pány z Kunštátu, jež používali stříbrný erb s třemi rovnými černými břevny. Šlechtický rod, z něhož pocházel také český panovník Jiří z Poděbrad, část obce vlastnil od druhé poloviny 14. století.