Počasí zvládneme, horší je tlak trhu na ceny, říká předseda ZD Senice Jaroslav Navrátil

Příští rok oslaví čtyřicet let působení v jednom podniku, jemuž je věrný od ukončení studií. Letos si předseda Zemědělského družstva Senice na Hané Jaroslav Navrátil připomene další významné jubileum – je to právě 25 let od doby, kdy zákazníkům začal sloužit známý olomoucký obchodní dům SENIMO. Ten vlastní právě senické družstvo. Díky regionálním výrobcům ustál i konkurenci hypermarketů. Jak se družstvu i obchodu daří, přibližuje Navrátil v rozhovoru.

Předseda Zemědělského družstva Senice na Hané Jaroslav Navrátil. Foto: Adam Fritscher/Hanácké noviny

Tradiční hanácké komodity

Jak byste popsal současnou situaci a postavení senického družstva?

V našem regionu patříme k větším zemědělským podnikům, a i po transformaci jsme nadále zůstali družstvem, dnes se zhruba čtyřmi stovkami členů a dvěma stovkami zaměstnanců. Dalších 95 lidí zaměstnává naše dceřiná společnost SENIMO. Obhospodařujeme přibližně pět a půl tisíce hektarů zemědělské půdy, přičemž v rostlinné výrobě se zaměřujeme na klasické hanácké komodity, tedy cukrovku, sladovnický ječmen a potravinářskou pšenici. Naší významnou plodinou je dnes i kukuřice na zrno a siláž, v menší míře je zastoupena také řepka a pro potřeby živočišné výroby vojtěška, kterou sklízíme na senáž. Ze speciálních plodin bych pak zmínil chmel a také naše ovocné sady včetně skladů s celoročním prodejem jablek.

Druhým pilířem vaší zemědělské činnosti je živočišná výroba. Na jaké druhy se zaměřujete v ní?

Máme pět set krav na produkci mléka, na 76 tisíc slepic na vejce a v rámci dceřiné firmy 450 prasnic. Pro potřeby živočišné výroby provozujeme vlastní míchárnu krmiv a zmínit musím i mlékárnu v Náměšti produkující zhruba třicet výrobků, přičemž se jedná o čerstvé zboží pro krátkodobou spotřebu vyráběné výhradně z mléka bez škrobu či chemických přísad a ovocné složky. A v neposlední řadě k našim dalším aktivitám mimo samotné zemědělství patří ještě dceřiná akciová společnost SENIMO s velkoprodejnou potravin a hotelem.

Neúměrný tlak cen

Jak hodnotíte z pohledu zemědělské výroby loňský rok?

Byl hodně specifický, protože polní produkce byla výrazně negativním způsobem ovlivněna suchem. U nás to postihlo zhruba dvě třetiny naší hektarové výměry. Od června začalo obilí usychat, a to nejvýrazněji v našich nejvíce produktivních oblastech kolem Senice a Dubčan, kde byl největší výpadek, místy až přes padesát procent sklizně. Týkalo se to hlavně obilí, ale postiženy v menší míře byly i chmel či kukuřice, méně už řepka. U cukrovky situaci částečně napravil teplý a vláhově dostatečný podzim, díky němuž cukrovka mohla vegetovat v zemi až do 3. prosince. Na toto datum jsme samozřejmě nemohli čekat, protože sklizeň provádíme jedním vlastním sklízečem a rovněž cukrovary, do kterých cukrovku dodáváme, pracují již od začátku podzimu. Velký propad sklizně jsme zaznamenali též v sadech vinou jarních mrazů, při nichž pomrzly květy, a pak i suchu a poškození krupobitím. Naopak se celkem dařilo v živočišné výrobě především díky nárůstu cen mléka a vajec a v části roku také vepřového. Tím se nám výpadek z rostlinné výroby podařilo pokrýt a opět se ukázalo, jak je důležité nestát jen na jedné noze. Celkově byl loňský hospodářský výsledek srovnatelný s tím z roku 2016, kdy nás zase srážely katastrofální ceny mléka.

Mléčný automat u obchodního domu SENIMO, ve kterém Zemědělské družstvo Senice celodenně nabízí čerstvé selské plnotučné mléko z farmy. Foto: www.zdsenice.cz

A jak se vám zatím jeví letošní sezona?

Zejména dubnové počasí bylo zcela atypické, takové opravdu nepamatuji. Letos se protáhla zima, jaro začalo později, ale zase to pak dohnalo vysokými teplotami. Jenže nynější vysoké teploty a suchý vítr nejsou rozhodně nic dobrého. Pokud nepřijdou nějaké větší bouřky, tak by vedro a sucho mohlo přijít ještě dříve než vloni. K tomu už tu byly i kroupy. Ale není třeba hned plašit, stačí větší déšť a může se to zcela změnit. A také nechci, aby to vypadalo, že si zemědělci stále jen stěžují na počasí. Jsou daleko horší věci, které nás ohrožují.

Povídejte…

Tím největším strašákem v zemědělské výrobě jsou ceny jednotlivých komodit, které jsou tlačeny nepředstavitelným způsobem dolů. Třeba výkupní cena vajec se pohybuje kolem koruny padesát za kus, přičemž před půlstoletím byla cena za vejce jedna koruna. Podobně je to s cukrem, jeho letošní cena je pod devět korun za kilogram. Poslední cena za socialismu byla v obchodě 8,40 korun za kilo krystalu, jenže tehdy stál litr nafty čtyři koruny a dnes bezmála třicet. Přitom zrovna cukrovka je na pěstování náročná plodina. Je otázka, kam až se to vyvine, ale za některé ceny už nemá smysl jednotlivé plodiny ani pěstovat. Co ale máte dělat, když vlastníte stroje, technologie. Doufejme, že krize v oblasti výkupních cen nebude dlouho trvat, každopádně letošek bude z pohledu ekonomiky hodně složitý a já si troufám tvrdit, že i příští rok. Vloni ceny přechodně povyskočily, třeba u vajec to bylo v průměru 2,03 koruny za kus. Také to nebyl žádný zázrak, ale aspoň to s bídou zaplatilo ztráty za rok 2016.

Investice do půdy i strojů

I přes zmíněné potíže nadále investujete do rozvoje družstva. Jaké hlavní investice vás čekají letos?

Tento rok to bude hlavně nákup strojů a mezi nimi i sklízeče cukrovky jako nejdražšího specializovaného stroje. Obhospodařujeme téměř tisíc hektarů cukrovky, to vše vlastním sklízečem, jen výjimečně s cizí výpomocí, takže potřebujeme opravdu funkční a spolehlivý stroj. Ty další budeme pořizovat třeba na setí a přípravu půdy. Dohromady si to vyžádá přes třicet milionů korun. Vloni jsme provedli zateplení naší centrální budovy a v příštím roce chceme v podobném rozsahu zrealizovat i dílny. Významnou položkou je rovněž výkup pozemků, na kterých hospodaříme, a doposud nám nepatří, protože na půdě jsme bytostně závislí. Vizí do dalších let je rozšíření posklizňové linky a skladovacích kapacit pro krmiva.

Ovocné sady Vilémov patří také pod senické družstvo. Foto: www.zdsenice.cz

Už pětadvacet let vaše družstvo vlastní a provozuje olomoucký obchodní dům SENIMO s přilehlým hotelem. Oslavili jste nějak toto výročí?

Malé připomenutí proběhlo v dubnu, kdy před čtvrtstoletím k otevření této první velkoplošné prodejny v Olomouci došlo. Zákazníci dostali jako pozornost perníček s nápisem 25 let SENIMO. Jinak je to pro nás skutečně významný kus historie. Tehdy nám mnozí věštili, že za rok za dva končíme, ale my jsme stále tu. Následovala expanze zahraniční konkurence v kategorii hypermarketů, my však těchto rozměrů nedosahujeme a ani dosahovat nebudeme, i když řada zákazníků nás s ohledem na to, že jsme byli v Olomouci první velkoprodejnou, s nimi srovnává. Chceme především prezentovat naše a regionální výrobky. Je to boj, konkurence stále narůstá a obstát v ní není jednoduché, snažíme se však z toho vyjít se ctí.

Slad a chmel do celého světa

Prostřednictvím obchodu SENIMO se produkty zemědělského družstva ze Senice mohou dostat ke všem Olomoučanům. Kam nejdál ale některé z nich putují?

Naší stěžejní plodinou je sladovnický ječmen, který pěstujeme minimálně na 1700 hektarech. Největší část našeho ječmene se zpracovává na slad ve společnosti Sladovny Soufflet ČR, která zásobuje sladem většinu pivovarů v ČR a přibližně dvě třetiny své produkce exportuje do Evropy i do světa. Náš sladovnický ječmen dodáváme i dalším odběratelům. Slad z našeho ječmene se používá také na výrobu Plzeňského Prazdroje, Radegastu nebo v pivovarech Litovel, Zubr a Holba, takže pivo z něj se může pít po celé Evropě a pravděpodobně i dál. Stejné je to také s chmelem. Jinak většina našich komodit putuje do tuzemska, maximálně občas přes obchodní partnery vývozem do zahraničí.

Se Zemědělským družstvem Senice na Hané jste spojil celý svůj pracovní život. Máte v něm ještě nějaké sny a ideály?

Jsem tady od ukončení školy v roce 1979, dělal jsem zde agronoma a po transformaci předsedu. Prošel jsem všemi středisky družstva, jichž bylo před transformací pět. Do vojny jsem byl v Lutíně, pak v Těšeticích, Vilémově, jako rodák ze Senice to nejlépe znám tady. A ty sny? Se Zemědělským družstvem Senice na Hané mám spjatý celý svůj profesní život a mým přáním je nežít na dluh a zachovat firmu v dobré kondici pro další generace. Tak jak se kdysi předávala hospodářství z generace na generaci.