V Prostějově odhalili pamětní deska obětem holocaustu

Na přelomu června a července roku 1942 se z Prostějova a okolí nedobrovolně vydalo na cestu bez návratu 1 259 lidí. Drtivá většina z nich byla kvůli svému židovskému původu povražděna v Baranoviči, Malém Trostinci, Osvětimi, Treblince, Raasice a v jiných koncentračních a vyhlazovacích táborech. Mnozí zemřeli již v Terezíně. Stali se oběťmi největší genocidy v průběhu 20. století. Vrátilo se jich pouze 109.

Pamětník událostí roku 1942 Pavel Fried u pamětní desky obětem holocaustu. Foto: Hana Bartková

Slova z úvodu tvoří nápis na pamětní desce umístěné v budově hlavního vlakového nádraží v Prostějově. Byla odhalena 1. června na vzpomínkové akci. „Jsem rád, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu, abychom společně přivedli na svět kousek kamene, který připomíná oběti holocaustu. Pamětní deska je na veřejně přístupném místě,“ pronesl předseda spolku Hanácký Jeruzalém Michal Šmucr.

Neveselé vzpomínky

Myšlenku zhotovit pamětní desku a umístit ji na budově hlavního vlakového nádraží inspirovala loňská vzpomínková akce Cesta bez návratu. Autor nápadu a člen spolku Hanácký Jeruzalém Josef Dekastello také vystoupil s krátkým projevem. „K deportaci Židů do Terezína a v horším případě rovnou do vyhlazovacích táborů tehdy stačilo, když někdo z rodiny ve třech generacích měl židovské kořeny. K tomu již v roce 1935 byly nacisty vytvořeny takzvané norimberské zákony. Tehdy platily jen pro občany Německé říše. Na území Čech a Moravy byly postupně uplatňovány až po vytvoření Protektorátu v roce 1939,“ vysvětlil historické souvislosti Dekastello.

Uvedl také různá šikanozní opatření vůči židům, například zákaz výkonu povolání lékařům a právníkům, zákaz vlastnit majetek, firmy, navštěvovat veřejné školy. „Vyvrcholilo to v roce 1942 násilnými deportacemi. Představte si dnes sebe na jejich místě, že byste museli bez ohledu na věk, stáří, nemoci, celé rodiny, tedy rodiče s malými dětmi opustit svoje domy či byty a s pouhými padesáti kilogramy zavazadel odejít vstříc nejisté budoucnosti,“ dodal. Poukázal také na význam prostějovské židovské komunity při průmyslovém rozvoji města v 19. a 20. století.

Izraelský velvyslanec Daniel Meron při projevu. Foto: Hana Bartková

Velvyslanec Izraele Daniel Meron připomněl smutnou a tragickou historii prostějovské židovské komunity. Ta byla jednou z nejvýznamnějších na Moravě a dnes z ní téměř nic nezbylo. Na události z doby před více než pětasedmdesáti lety zavzpomínal třebíčský obyvatel Pavel Fried, který byl v roce 1942 společně s rodiči v transportu převezen z Prostějova do Terezína. Autentické vzpomínky pamětníka, tóny houslí a modlitba v hebrejštině dodaly pietnímu aktu neopakovatelnou atmosféru.

Pamětní deska jako odmítnutí nenávisti

Po odhalení pamětní desky následovala symbolická cesta zpět do města. Zde v Husově sboru, bývalé synagoze, pokračovala akce kulturním programem členů studentského divadla Point. S krátkými proslovy vystoupili Daniel Soukup z Centra judaistických studií UP v Olomouci a evangelický farář Jan Jun.

Zakončením byla slova izraelského velvyslance Daniela Merona: „Věřím, že tato vzpomínková akce je vyjádřením postoje lidí z Prostějova proti nacismu, proti rasismu, proti antisemitismu a proti jakékoliv nenávisti vůči člověku.“