Z Olomouce se stalo „mrtvé město“. S Miloslavem Čermákem o roce 1968 a soužití s okupanty

Neblahé výročí našich dějin už klepe na dveře. Padesát let od Pražského jara a jeho potlačení okupačními vojsky Varšavského paktu si připomínáme 21. srpna. Některé momenty té doby přibližuje v rozhovoru olomoucký historik Miloslav Čermák, autor knihy Olomouc v roce 1968.

Výmluvné heslo na nákladním automobilu, svědčící o vztahu Olomoučanů k okupantům. Repro z knihy Olomouc v roce 1968

Jak konkrétně probíhala okupace Olomouce a Olomoucka, začala skutečně 21. srpna? Které ze spojeneckých armád na Olomoucko přijely?

Na okupaci reagovali obyvatelé města Olomouce spontánně hned dopoledne 21. srpna. Scházeli se na náměstí Míru (dnešní Horní náměstí) a mlčky, ale také již s prvními transparenty protestovali proti okupaci. Sovětští vojáci se ještě ve městě neobjevili, pouze ke kavárně Rozkvět (dnes Drápal) přijely dva polské obrněné transportéry, ale po diskusi s občany odjely. Teprve ve čtvrtek 22. srpna se na OV KSČ dostali dva sovětští důstojníci, aby dojednali schůzku s velitelem sovětských vojsk. Ta se pak uskutečnila v pátek.

Co se dělo v dalších dnech – jak se okupantům dařilo či nedařilo ovládnout důležité instituce a sdělovací prostředky?

V odpoledních hodinách 22. srpna přijel na náměstí Míru sovětský obrněný transportér, provokující namířeným kulometem občany a projíždějící Riegrovovou ulicí. Transportéry se objevily u Komerční banky, mosty přes řeky Bystřici a Moravu obsadily sovětské tanky, Sověti obsadili také banku, poštu, studio Československého rozhlasu a hlavní nádraží ČSD. Před Vlastivědným ústavem, před radnicí a před vinárnou Varna zahájila činnost podpisová střediska s rezolucí proti okupaci. Na náměstí se stále srocovali protestující lidé, přibývalo nápisů, hesel a průpovídek proti okupaci. Druhý den večer začalo vysílat ilegální studio Československého rozhlasu působící na detašovaném pracovišti pod názvem Dubček – Císař ABX, které po celých sedm dnů informovalo obyvatele města i okolí o situaci.

Lidé s transparenty na náměstí Míru, dnešním Horním náměstí. Repro z knihy Olomouc v roce 1968

Došlo při příjezdu a pak i během celé doby okupace k nějakým vážným incidentům? Jak se Olomoučané srovnávali s přítomností cizích vojsk? snažili se o nějaký podzemní odboj, sabotáže a podobně?

Sovětský velitel města se nedohodl s vedením OV KSČ na vyklizení ulic a náměstí, a proto třetí den vyhlásil ve městě výjimečný stav se zákazem vycházení na ulici. Lidé na to reagovali dodržováním zásad „mrtvého města“. To spočívalo v tom, že okupanty maximálně ignorovali při jakémkoli setkání s nimi, neposkytovali jim žádnou pomoc ani informace a zbytečně neopouštěli své domovy. Velitel československé vojenské posádky ve městě odmítl požadavek sovětského velení na vyklizení kasáren. Díky ukázněnému chování občanů a stálým výzvám stanice Dubček – Císař ABX nedošlo k žádným střetům s okupanty. Sověti se v prvních sedmi dnech okupace kromě zmíněných případů v Olomouci neobjevili.

Kde všude okupační vojáci v Olomouci pobývali?

Teprve v říjnu jim byla uvolněna asi troje kasárna, kde se ubytovali. Jen uvažte, po celou dobu jejich pobytu tak v Olomouci vedle sebe působily dvě armády – česká a sovětská!

Olomoucký historik Miloslav Čermák.

Jak se „dočasný pobyt“ během 22 let od okupace do odchodu vyvíjel? Řešily se nějaké problémy soužití s obyvateli města, nebo to bylo tabuizované téma?

Olomoučané v období okupace i v dalších letech sovětské vojáky v podstatě ignorovali, i když si ve městě zřídili i vlastní obchod. Samozřejmě kromě těch občanů, kteří byli různým způsobem nuceni se s nimi stýkat a komunikovat.

Okupační vojska se postupně stáhla z velkých měst – s výjimkou Olomouce. Proč?

Sovětská armáda zůstala v Olomouci v omezené míře po celou dobu okupace, a to také proto, že ve městě bylo velitelství Střední skupiny sovětských vojsk. Hlavní síly sovětské armády byly dislokovány ve vojenském prostoru Libavá. Do města se sovětští vojáci v uniformách dostávali pouze výjimečně (kromě hlídek), takže nedocházelo k jejich střetům s civilisty. A když, tak maximálně ve formě hádky. Veškeré kontakty se sovětskými vojáky udržovalo pouze nové vedení OV KSČ, Okresní národní výbor a Městský národní výbor.

Vojenská technika v Komenského ulici a na mostě přes řeku Moravu. Repro z knihy Olomouc v roce 1968