Jak šly osmičkové roky v Prosenicích

Pohnuté osudy obyvatel nově představuje muzeum v Prosenicích. Na výstavu připomínající stoleté výročí vzniku Československé republiky věnovali exponáty místní obyvatelé. Zřejmě nejvýznamnějším z nich je autentická blůza, ve které se vrátil do Prosenic přeživší z koncentračního tábora.

Pruhovaná blůza z koncentračního tábora Flossenbürg patří mezi nejcennější exponáty. „Na sobě má číslo, to na rozdíl od jiných koncentračních táborů bylo napsané na oblečení, vězni jej neměli vytetované na ruce,“ říká prosenický kronikář Milan Pospíšilík. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Pruhovaná zašlá košile visí hned u vstupu do expozice. „Pátral jsem po potomcích těch, kteří prošli koncentračními tábory. Sami přeživší o tom většinou nechtěli vůbec mluvit. Jedna paní se od toho chtěla tak odstřihnout, že raději zapomněla německy,“ přiblížil svou práci kronikář Milan Pospíšilík.

Jeho hledání bylo úspěšné u rodiny Pazderů. „Objevil jsem pana Jiřího Pazderu, jehož otec Karel byl v koncentráku v německém Flossenbürgu. Ukázal mi jeho blůzu z koncentračního tábora – říkal, že s ní přikrývají cirkulárku, ale přesto se jí nechce vzdát. Tak nám ji alespoň na výstavu zapůjčil,“ doplnil.

Ve vězení s Kramářem a Rašínem

Mezi dalšími zaujme i osud prosenického rodáka Josefa Zamazala. Ten byl v roce 1915 zatčen a obviněn z vyzvědačství. Spolu s představiteli českého národa Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem byl ve vídeňském vězení odsouzen k trestu smrti. Ten jim byl později změněn na doživotí, posléze snížen na deset let, nakonec byli díky amnestii posledního rakouského císaře Karla I. v roce 1917 propuštěni na svobodu. „Josef Zamazal před tím působil jako obchodník ve sladovně v Brodku, ale po propuštění z vězení už ho tam zpátky nechtěli. Dlouho nemohl najít práci, nakonec ho zaměstnali u Bati v Pardubicích a pak v Přerově. Po založení první republiky se mu kontakty z minulosti velmi hodily, stal se vrchním revidentem, což byl kontrolní úředník. Tím mu začalo zlaté období,“ řekl prosenický sběratel Josef Sehnal.

Po odchodu do penze mu ale stát nechtěl přiznat odpracované roky, snažil o vyrovnání až do své smrti. „Jeho příběh je plný zvratů, šlo to s ním nahoru a dolů. Vystačilo by to na román,“ dodal Sehnal.

Zachovali se správně

Výstava se historicky zaměřuje na osmičkové roky: 1918, 1938, 1948 a 1968. „Jsou to roky, kdy se dějinně lámal vývoj a je velmi zajímavé, jak se události projevily na životech lidí z Prosenic a okolí. Vidíme, co se dělo a jak se zachovali, když byli postaveni před hotovou věc. Vážíme si těch, kteří si zachovali rovnou páteř a čestně se postavili k velmi obtížným situacím. To je pro nás vzor,“ shrnul poselství výstavy starosta Prosenic Otakar Dokoupil.

Na konkrétních osudech lidí z Prosenic a okolí ukazuje výstava dějiny Československa. Důraz je kladen na osmičkové roky. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Na prohlídky už mají domluvené také školy. „Slova jsou už v dnešní době málo a je potřeba ukazovat konkrétní případy na místě v souvislostech, které dospělí i děti znají. Tak, aby si k událostem vytvořili vztah a neměli to jen abstraktně z učebnic nebo z kina, ale skutečně si představili, co to pro lidi bylo,“ uzavřel s tím, že výstava potrvá do 28. října, kdy si připomeneme 100 let od založení Československé republiky.

Muzeum Prosenice

  • Funguje v prostorách bývalého statku, jednoho z největších v Prosenicích
  • Po rozsáhlé rekonstrukci bylo otevřeno v květnu 2015
  • Kromě sezónních výstav jsou v muzeu nastálo předměty, které v minulosti patřily k běžnému životu na gruntu a to včetně zemědělských strojů. Většinu z nich darovali do muzea místní lidé
  • Je otevřeno od května do října, vždy v neděli od 14 do 17 hodin