Ředitel Vlastivědného muzea: Aby se výstava líbila lidem, je stejně důležité jako její kvalita

Vznik olomouckého Vlastivědného muzea je spjat s Vlasteneckým spolkem muzejním, který si letos připomíná 135 let od svého založení. U jeho zrodu stáli významní olomoučtí vědci a buditelé Vincenc Prasek, Ignác Wurm, Jan Havelka a Jindřich Wankel. O současnosti muzea, výstavách a akcích, které pořádá, i o vizích do budoucna jsme mluvili s jeho ředitelem Břetislavem Holáskem.

„Vývoj muzea bude samozřejmě zcela záviset na vývoji celé společnosti, jsme paměťová instituce, to je tedy hlavní vývojová linka,“ říká ředitel VMO Břetislav Holásek. Foto: VMO/Pavel Rozsíval

Vlastivědné muzeum v Olomouci vzniklo díky Vlasteneckému muzejnímu spolku, který dodnes v několika zájmových sekcích pracuje pod názvem Vlastivědná společnost muzejní. Co z toho, co spolek shromáždil, považujete za nejcennější artefakty muzea?

Těžko se dá určit, co je nejcennějším artefaktem, je to vždy rozdílné, dané pohledem příslušného kurátora dané sbírky. Snad je to soubor románských fragmentů z paláce olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z 12. století, které jsou vystaveny, tedy jejich část, v naší expozici lapidária Příběh kamene v Denisové ulici. Nebo Olomoucká kniha věšteb, která je jednou z mála dochovaných středověkých knih věšteb. Ale stejně tak by to mohly být střelecké terče, interiérové hodiny, mince, malované šatní skříně, kroje – například obra Drásala, vybavení původního olomouckého orloje nebo bohaté sbírky přírodovědné.

Dal by se některý z nich nazvat skutečným vzácným pokladem?

Velké množství těchto sbírkových předmětů lze považovat za skutečný „poklad“. A nemám na mysli jen finanční hodnotu. O významu pro poznání našich kořenů, naší historie, snad ani nemusím mluvit. Jsou samozřejmě i předměty, které jsou zajímavé svým příběhem. Jsou tedy takzvaně atrakcí i pro zahraničního turistu, který nezná naše dějiny: například útržek obinadla z mumie egyptského krále Ramesse II., běhací stroj (draisina) s dračí hlavou, medaile k předání vlády Františku Josefovi I., růžicová spona z pozdní doby bronzové nebo tabatěrka vojevůdce maršála Radeckého.

Z přírodovědných sbírek bych uvedl čtyřčetný korál Calceolasandalina s narostlým tabulátním korálem Favositesgoldfussi, který je z prvohor a pochází z lokality Čelechovice na Hané. Z finančního hlediska jsou nejcennější vzorky zlata šest krát osm milimetrů na křemenné žíle. Ty se našly na Urale.

Jak s muzejní společností muzeum dnes spolupracuje?

Poměrně úzce, Vlastivědná společnost muzejní Olomouc má u nás dlouhodobě bezplatně pronajaty prostory pro kanceláře, pořádají v muzeu besedy a akce jednotlivých sekcí, vše v rámci našich nákladů. Samozřejmostí je pak spolupráce na odborné úrovni.

Od vzniku Vlasteneckého muzejního spolku uplyne letos 135 let. V muzeu je od roku 2015 instalována výstava, která dějiny spolku připomíná. Plánujete letos nějaké další oslavy, které by výročí připomněly?

Výstavu k historii spolku připravili naši odborní pracovníci, a pokud vím, další projekt se nepřipravuje.

Muzeum se prezentuje stálými expozicemi i dočasnými výstavami. Které ze stálých expozic si nejvíce ceníte a kterou naopak nejvíce milují návštěvníci?

Stálé expozice se v čase pořád doplňují. Nejpopulárnější mezi návštěvníky muzea je hodně edukačně zaměřená expozice Příroda Olomouckého kraje a expozice Galerie osobností Olomouckého kraje – snad i díky velmi populární knize, kterou jsme vydali. Cizinci si oblíbili naši sezonní expozici Příběh kamene. Cením si všech expozic, jednak jsou kvalitní a jednak se líbí veřejnosti. To je minimálně stejně důležité.

Ke vzácným exponátům Vlastivědného muzea patří například běhací stroj (draisina) s dračí hlavou z 20.–30. let 19. století. Foto: VMO/Pavel Rozsíval

Kterou z dočasných výstav byste nejvíce vyzdvihl?

V současnosti je asi nejzajímavější výstava, kterou jsme realizovali s Národním technickým muzeem, s názvem Český kinematograf / Počátky filmového průmyslu. Ale velmi atraktivní jsou i další výstavy: Jízda králů na Hané nebo Mykokosmos / Cesta do tajuplné říše hub.

Letos nás čekají oslavy 100. výročí založení republiky. Jak se muzeum připravuje na tuto příležitost – chystáte nějaké výstavy, koncerty?

Plánujeme toho opravdu hodně, koneckonců patříme mezi největší a nejnavštěvovanější muzea u nás. Za velké finanční podpory města, ministerstva kultury a především Olomouckého kraje jsme už realizovali příjezd Prezidentského vlaku do Olomouce, který mimochodem za dva dny navštívilo přes šest tisíc lidí, a chystáme velkou putovní výstavu ke 100 letům kraje s názvem Století 1918–2018 v Olomouckém kraji, výstavu Od Zborova k republice nebo projekt o malíři a grafikovi Vojtěchu Preissigovi.

Na kterou z akcí, jež muzeum do konce roku chystá, byste chtěl návštěvníky rozhodně pozvat?

Pozvat návštěvníky je možné na všechny zmiňované akce. Do konce roku budeme realizovat ještě nádherný projekt věnovaný secesi, fotografické výstavy, výstavní projekt, který se uskuteční ve spolupráci s krajským ředitelstvím policie, a mnohé další. Na Vánoce chystáme například v Olomouci koncert velkého amerického gospelu.

Vlastivědné muzeum je také správcem zámku v Čechách pod Kosířem či Arboreta v Bílé Lhotě. Jak tato správa vlastně funguje, v čem spočívá? Co je v těchto objektech nejzajímavějšího?

V podstatě to znamená, že máme na starosti správu objektů, tedy rekonstrukce, opravy, údržbu nemovitostí a rozsáhlých parků, provoz spojený se službou pro návštěvníky, organizaci jednotlivých akcí a podobně. Je to velmi náročné, v obou objektech nyní probíhají desetimilionové investiční záměry, které spolufinancuje zřizovatel, tedy Olomoucký kraj.

Nejzajímavější částí v Čechách je samozřejmě postupně rekonstruovaný zámek, kde jsme zbudovali zámeckou expozici s důrazem na častý pobyt malíře Josefa Mánesa. Výrazně na zámku stoupá návštěvnost expozic filmů Jana a Zdeňka Svěrákových a historických kol ze sbírek našeho muzea. Letos jsme tam otevřeli novou kavárnu. V parku je pak velmi atraktivní návštěva vyhlídkové věže. Pořádáme zde velké množství akcí a koncertů. Nyní se připravuje například setkání Hanáků, pořádali jsme koncert skupiny Olympic, představení Světáci nebo zámecký ples v duchu první republiky. Zámek je i s parkem otevřen teprve třetí sezonu, ale každoročně máme návštěvnost kolem 50 tisíc lidí, což je vysoké číslo. Arboretum je zaměřeno více na okrasnou zahradní podívanou, v současnosti zde budujeme zemědělské muzeum, což by mělo být velkým lákadlem pro návštěvníky, především ty malé.

V Olomouci funguje kromě Vlastivědného muzea též Muzeum umění. Spolupracujete s ním? Pořádáte něco společně?

Spolupráce s Muzeem umění je vynikající již řadu let, dokonce jsme za rok 2010 společně obdrželi cenu za druhé místo v národní soutěži Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku za projekt Olomoucké baroko.

Jaká je vaše vize existence muzea, budování jeho sbírek a linie, kterou budete držet ve výstavním programu, v budoucích letech? Chcete se spíše zaměřovat na regionální historii, osobnosti, události nebo máte i jiné plány?

Vývoj muzea bude samozřejmě zcela záviset na vývoji celé společnosti, jsme paměťová instituce, to je tedy hlavní vývojová linka. Musíme se držet celosvětového trendu, to znamená realizovat projekty, které jsou návštěvnicky a edukačně zajímavé, což ne vždy odpovídá výchovným záměrům odborné veřejnosti. Ale stále musíme zdůrazňovat, že jsme nadregionální sbírkotvorná instituce pracující v daném ekonomickém a morálním prostoru. Význam osobností pro naše dějiny a vlastní identitu je dle mého názoru stále málo doceňován a patří mezi mé priority toto napravovat.

Souzníte vy osobně s ideou takové instituce, jako je Vlastivědné muzeum? Slyšela jsem, že sbíráte historické kočárky…

Samozřejmě, že souzním s institucí, kde šéfuji. Kdo nesouzní, ať to nedělá, nemůže být nikdy spokojený a ani úspěšný. Pokud jde o rodinu, tam se to rovněž prolíná: mám velkou sbírku historických kočárků, manželka je spisovatelka, syn produkuje filmy o historických osobnostech a událostech a i dcery mají k umění a literatuře velmi pozitivní vztah.

Břetislav Holásek (* 1957)

Studoval ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě a později VŠE Praha. Po studiích působil jako ekonom olomoucké pobočky společnosti Jednota. V roce 1990 se stal ředitelem Oděvní tvorby, po revoluci otevřel v Olomouci první supermarket s hračkami a drogerií. Od roku 2000 se věnoval developerské činnosti. Ředitelem Vlastivědného muzea v Olomouci se stal v roce 2010. S manželkou Kamilou, psycholožkou a spisovatelkou, vlastní největší sbírku historických kočárků v Evropě.