Nový ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš: Ideálem je uspokojit laického diváka i kritiku

Zůstat věrný divákům Moravského divadla Olomouc, ale zároveň mít v repertoáru i ambiciózní tituly, které osloví odbornou veřejnost a přilákají do hlediště další návštěvníky. To je vize Davida Gerneše, který se od 1. října stává novým ředitelem divadla. „Mým cílem je, aby běžný Olomoučan bral divadlo jako vlastní instituci a přirozenou součást života. Chci, aby divadlo s městem žilo,“ říká nastupující šéf třísouborové scény.

Nový ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Co na vaši novou práci říká rodina? Plánujete se přestěhovat do Olomouce?
Jinak by to ani nešlo. Původem jsem z Otaslavic kousek od Prostějova, tak počítám, že se vrátím na rodnou Hanou a že zakotvíme v Olomouci. Manželka pochází kousek od Vyškova, takže pro nás je to návrat domů a celá rodina se těší, že nás po dlouhé době uvidí častěji než na nedělní kávu. Doufám, že k 1. říjnu už budeme nastěhovaní.

Měl jste hned jasno, že se zapojíte do vypsaného výběrového řízení na post ředitele?
Za zkoušku člověk nic nedá. Samozřejmě mě napadlo, jestli to není troufalé s ohledem na můj věk. Na druhou stranu jsem se rozhodl, že nachystám koncepci, která mi bude připadat dobrá. Nejhůře se stane, že mi ji komise smete ze stolu. Přemýšlel jsem nad tím, ale neváhal jsem.

Pravda, v sedmadvaceti letech se stáváte ředitelem velkého třísouborového divadla. Setkal jste se s negativními komentáři spojenými s vaším věkem?
Bylo by divné, kdyby ne. Já sám to beru tak, že kdybych nějakého mladého člověka neznal, tak bych se trochu divil, že v takovém věku může ředitelovat. Je to odvážné, ale věk není zásluha. Pokud mě lidé kritizují, tak to, co můžu dělat, je přesvědčit je svou každodenní prací.

Jaké bylo vaše první setkání s divadlem? Odehrálo se v Prostějově?
Ano, při povinných školních představeních v prostějovském divadle. Plus jsem trochu ochotničil. Je pravda, že jsem se divadlu plně věnoval až v Praze, kde jsem začal chodit do ochotnického spolku S bojkou v zádech, což byl soubor při VŠE (Vysoká škola ekonomická, pozn. red.). Začal jsem pracovat v Městských divadlech pražských jako uvaděč. Postupně se to nabalovalo natolik, až jsem nastoupil na DAMU (Divadelní fakulta Akademických múzických umění, pozn. red.). Následně jsme otevřeli divadlo a začali pracovat na projektech i mimo Prahu.

Studoval jste ekonomicky zaměřenou VŠE a současně produkci na DAMU. Nelákalo vás věnovat se jenom divadlu?
Ve druháku na VŠE jsem se dostal na produkci na DAMU a zůstal na obou školách. Byl to hrozně zajímavý kontrast – na jedné straně chladný svět čísel, na druhé umělecko-citový prožitek. Měl jsem ekonomický přesah a díky produkci jsem chápal, jak funguje financování projektů. Bylo to šťastné spojení, proto jsem chtěl obě školy dodělat.

Do devatenácti jste hrál hokej, naposledy první juniorskou ligu v Prostějově. Proč nevyšla sportovní kariéra?
Každý máme své limity a nebyl jsem natolik dobrý, abych se tím živil. Od určitého věku už jsem tomu nedával všechno, co bych měl. S odchodem na školu do Prahy byl konec.

Na jaké divadelní projekty, na kterých jste se podílel, vzpomínáte nejraději?
Pro mě nejhezčí zkušenost bylo představení Expérience Grand-Guignol, na kterém jsem pracoval v rámci povinných prací ve studentském divadle DISK. Během jednoho večera se konala představení čtyř inscenací. Celý divadelní sál se proměnil v grand-guignolské městečko, což je styl, který byl populární ve Francii ve dvacátých letech, je to takové divadlo hrůzy. Spolupracovaly na tom různé katedry a já se během příprav potkal s Petrem Haškem, s nímž pracujeme dodnes. Požádal mě, jestli bych se nepřidal k práci s jeho souborem Geisslers Hofcomoedianten. S nimi jsme pak otevírali vlastní divadlo ve Vile na ostrově Štvanice, kde funguje více souborů.

Máte i další oblíbené projekty?
Festival Cirkus na lodi na lodi bratří Formanů byl taky skvělý zážitek, na Náplavce jsme pořádali přehlídku nového cirkusu. Tento divadelní druh jsem do té doby bral s velkým despektem, ale tam mě překvapilo, co všechno v něm vzniká.

Zmíněné divadelní postupy jsou v kontrastu s tradičním divadelním pojetím Moravského divadla Olomouc.
Aby to nevyznělo tak, že jsem působil jen v alternativních nezávislých divadlech. Pět let jsem byl v Městských divadlech pražských, kde jsem pomáhal s produkcí, takže je mi blízké i klasické kamenné divadlo. Myslím, že se u mě potkává racionalita, pokora ke kamennému divadlu a k olomoucké, teď už skoro stoleté instituci. Je ale neustále potřeba vnímat nové prvky divadla, které jsou kolem nás. Divadlo nejde zakonzervovat, vyvíjí se.

Do hlediště Moravského divadla Olomouc se vejde 386 sedících diváků, dalších 32 míst je na galerii. Od nové sezony mohou sledovat výsledky práce ředitele Davida Gerneše, který vyhrál výběrové řízení. Foto: Moravské divadlo Olomouc

Co tedy chcete na olomouckou scénu přinést?
Nemůžeme sice dělat věci jako v Národním divadle, které si může dovolit experimentovat, nebo jako to dělalo Divadlo Komedie za vedení Dušana Pařízka. Pražské scény nabízejí tak širokou paletu, že si každý něco vybere, a zároveň je publikum zvyklé na různorodé přístupy. Moravské divadlo je naopak jediná instituce, která má suplovat to, co v Praze pokryje několik odlišných divadel. Vnesení nového pohledu a postupné zapracování nových prvků je tou cestou. Neměly by od teď vznikat jen náročné inscenace, při kterých bude tleskat pouze umělecká kritika. Ideální stav je, aby byl divák i recenzent spokojený. Mojí snahou bude, aby byl jeden z premiérových titulů každého souboru v sezoně poněkud náročnější.

Myslíte, že jsou na to místní diváci připraveni?
Může být přínosné i to, když se divák potká s něčím pro něj na první pohled nesrozumitelným. Ne vždy to ale musí být za cenu, že budeme hledat přehnaně moderní prvky a vyprávět komplikovaným jazykem. Jsou to zejména témata, která můžou být pro diváka silná. Divadlo by mělo být vyvážené – nabídnout uvolněné i přemýšlivé tituly. Přitom jde některé věci inscenovat se zapojením moderních prvků, ať už je to light design nebo nový cirkus.

Je to cesta, jak repertoár Moravského divadla zatraktivnit pro mladší publikum?
Divadlo by nemělo ztratit svého současného diváka, ale záměrem je vychovat i mladší a střední generaci, která v Olomouci žije a je ekonomicky aktivní. Aby tito lidé začali chodit do divadla a vzali ho jako přirozenou součást svého života. Podobně jako chodí jednou za měsíc do kina, tak jednou za měsíc přijdou do divadla. Mým cílem je, aby běžný Olomoučan bral divadlo jako vlastní instituci a přirozenou součást života. Chci, aby divadlo s městem žilo.

Zároveň je to divadlo i pro okolní města, kde profesionální scéna není.
To máte pravdu, Moravské divadlo by mělo být pro Prostějovany nebo Přerovany první volbou při rozhodování, kam jít do divadla. Zároveň by divadlo mělo být hybatelem na poli profesionálních divadel v kraji.

Do funkce teprve nastupuje, máte už teď v repertoáru oblíbenou inscenaci?
Naposledy jsem viděl premiéru Božích mlýnů v režii Romana Vencla, to se mi líbilo. Je to srozumitelné představení, které je postaveno na emocích. Kouzlo mu dodávají písničky Jaromíra Nohavici. Zcela jistě lze říci, že se jedná o povedenou inscenaci, což potvrzuje i velké množství cen, které jeho tvůrci a protagonisté posbírali na zahájení sezóny.

Během léta uspořádalo Moravské divadlo několik představení ve venkovních prostorách. Napadají vás další možnosti, jak přitáhnout diváky?
Nějaké projekty v hlavě mám, ale je to zatím v teoretickém duchu. Divadlo by mělo prostupovat ven ze své budovy. Je to právě i o tom přilákat střední generaci, aby měla s divadlem zkušenost třeba právě z náměstí či Korunní pevnůstky. Zboří to klišé, překvapí je to a pak zajdou i do toho kamenného divadla. V tomhle to má smysl a myslím, že Olomouc nabízí spoustu míst, kde by se dalo divadlo rozvíjet.

Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

David Gerneš (*1991)

  • Vystudoval Národohospodářskou fakultu na Vysoké škole ekonomické a produkci na Divadelní fakultě Akademických múzických umění v Praze
  • Spolupracoval s divadelním souborem Geisslers Hofcomoedianten, podílel se na festivalu Pražské Quadriennale a také na Cirkusu na lodi bratří Formanů
  • Poslední dva roky působil jako ředitel městské společnosti Mikulovská rozvojová, která pro Mikulov pořádá kulturní akce včetně Pálavského vinobraní
  • Jako junior hrál lední hokej za HK Jestřábi Prostějov – na pozici brankář, dotáhl to do první ligy