Motouzové klubko má doma každý. Olomoucký výrobní závod Juta slaví devadesát let

Devadesátileté výročí svého fungování si v letošním roce připomíná olomoucká společnost Juta vyrábějící motouzy pro zemědělství i průmysl ale i domácnosti. Daří se jí, vyváží do více než čtyřiceti zemí světa. Ostatně, provázek z olomoucké továrny bychom našli snad v téměř každé české domácnosti.

Cívečnice s materiálem na výrobu motouzů. Foto: archiv společnosti Juta

Historie společnosti se začala psát v roce 1928, kdy zahájila činnost v olomouckých Chválkovicích, tehdy ještě pod názvem Manila. Už o pět let později se firma přestěhovala do současného areálu v Olomouci – Holici, kde vyráběla motouzy pro samovazy, lana, popruhy a šňůry z konopí a ze sisálu. „Po znárodnění v roce 1948 se firma začlenila do národního podniku Juta jako výrobna 05 a do Olomouce se soustředila zejména výroba sisálové příze. Zásadním zlomem pro olomouckou továrnu bylo zavedení výroby polypropylenových motouzů v roce 1974, prodej tehdy výrazně narostl,“ připomíná milník ředitel závodu Jan Kodytek.

Pomoc zemědělcům

Motouzy se používaly a dodnes používají v zemědělství na balení slámy a sena. Díky tomu, že se přešlo na umělý materiál, který je podstatně pevnější a současně se na trh začaly dodávat nové stroje na balení sena a slámy, se mohly lisovat balíky s větší váhou. „Tím pádem to bylo pro zemědělce efektivnější a ruku v ruce s tím byl o výrobu motouzů i mnohem větší zájem,“ pokračuje Jan Kodytek. Zároveň dodává, že olomoucký závod se dnes zaměřuje na výrobu vázacích motouzů pro zemědělství, motouzů pro kabelářský a lanařský průmysl a motouzů pro domácí využití.

Motouzy s Juty se uplatnil i při lisování slámy. Foto: archiv společnosti Juta

Na začátku devadesátých let pak v rámci privatizace vznikla akciová společnost Juta. Ta je vedoucím českým výrobcem širokého sortimentu polypropylenových a polyetylenových tkanin, velkoobjemových vaků, podstřešních fólií, hydroizolačních fólií, rašlových pytlů, netkaných textilií nebo umělých trávníků. Ředitelství společnosti je ve východních Čechách, konkrétně ve Dvoře Králové nad Labem. „Společnost má dnes osmnáct výrobních závodů a zaměstnává přes 2 300 pracovníků. Firma se značnou měrou podílí na celkovém exportu českého průmyslu a vyváží 82 procent z celkového objemu prodeje – v hodnotovém vyjádření představuje 5,7 miliard korun v exportním objemu při celkových asi 7 miliardách korun,“ říká Jan Kodytek. Juta je proto považována za velmi úspěšnou českou společnost se silným a dynamickým vrcholovým managementem, s bezchybnou platební morálkou a klientelou zákazníků zejména z vyspělých států EU. Jejím jediným vlastníkem je český podnikatel a patriot Jiří Hlavatý.

Špagáty do Kanady i na Nový Zéland

Výroba z přírodních vláken však nezanikla. Podnik dodnes vyrábí motouzy z juty, sisalu nebo lnu. „Jsou to ta malá klubíčka, která se používají v domácnostech nebo například v masném průmyslu při výrobě špekáčků, klobásek. Použití motouzů je velmi rozmanité, od dekorací po různé zajímavé aplikace. Lze z nich vyrobit opravdu hezké věci. Dnes je to tak, že pomalu v každé domácnosti v Česku vezmete do ruky kousek špagátu a je pravděpodobné, že bude od nás,“ dává příklad Jan Kodytek. „Za více než devadesát let svého fungování jsme v olomoucké Jutě ušli pořádný kus cesty. V rámci republiky jsme jediná velká firma, která vyrábí motouzy. Jsou tady i drobní výrobci, ale objemem výroby jsme největší,“ uvádí ředitel olomouckého závodu. Juta je exportně zaměřená firma, dodává do asi pětačtyřiceti zemí světa od Kanady až po Nový Zéland. „I když domácí trh je domácí trh a tam chceme být vždycky nejlepší. Jak v zemědělství, tak u drobných odběratelů, kterých je přes tisíc. Máme zájem pracovat s každým, kdo chce prodávat naše výrobky,“ pokračuje.

Juta jako dobrá značka na trhu

Jan Kodytek vysvětluje, že filozofií firmy je veškeré vydělané peníze investovat zase zpět do továrny, do modernizace technologie, staveb, pracovního prostředí a zázemí a samozřejmě i do zaměstnanců. „Tím se kvalitativně neustále posouváme. Jsme na předním místě v Evropě, co se velikosti výroby týče, a naše zkušenosti promítáme do kvality. Vybudovali jsme si velmi dobré jméno, které se neustále snažíme zlepšovat,“ řekl ředitel olomouckého závodu. Konkurence je podle něj tvrdá, přesto se firmě daří. I větší konkurenti totiž mohou být v horší situaci. Pravidelně dosahují ztrát, nicméně jsou součástí velkých koncernů, které mají i jiné divize, a mohou je tak dotovat. „U nás by to teoreticky šlo také, ale to není způsob práce v naší společnosti,“ poznamenává Kodytek.

Ředitel olomouckého výrobního závodu společnosti Juta Jan Kodytek. Foto: archiv J. K.

Během posledních několika let Juta investovala mnoho milionů korun do přestavby areálu. Vzniklo logisticko-skladovací centrum, proměnou prošlo sociálních zázemí pro zaměstnance a udělaly se další úpravy, které vedly ke zlepšení pracovního prostředí. „Teď bychom chtěli nově vybudovat výrobní část. Měla by být vybavena moderními technologiemi, které by měly zlepšit kvalitu, produktivitu, a i zaměstnancům přinést menší fyzickou zátěž a větší bezpečnost práce. Navíc by továrna po modernizaci měla být šetrnější k životnímu prostředí a co se hluku a vibrací týče, myslíme i na naše sousedy. Po proměně by se jim měl výrazně zvednout komfort bydlení,“ vypočítává ředitel.

Juta chce zaměstnávat lidi z regionu

Jedním z důležitých pilířů podniku jsou spokojení zaměstnanci. V Jutě ví, že bez nich by to nešlo. „Osobně mám největší radost z toho, že jsme schopní zabezpečovat práci pro naše zaměstnance a přispívat k tomu, aby měli stabilní příjem do rodiny. Za dvacet let, co tu pracuji, se nestalo, že by Juta neposlala výplaty včas nebo že by se neřešily problémy zaměstnanců, že by se nad tím takzvaně zavíraly oči,“ těší ředitele. Závod má portfolio kmenových zaměstnanců, kteří jsou stabilní, přesto se ani jemu zvýšená fluktuace u nižších profesí nevyhýbá. Vedení přiznává, že je to problém. „Jde o dělnické profese nenáročného typu, tedy po stránce složitosti práce a právě tam se to velmi zhoršilo. Najít člověka do výroby je velký problém, zejména na směny, protože pracujeme dvacet čtyři hodin denně, kromě Vánoc,“ líčí Jan Kodytek. Na tyto pozice firma hledá zaměstnance stále. „Snažíme se je zapracovat, motivovat, ale není to snadné. Takoví pracovníci jednoduše nejsou. A naší filozofií je, že nechceme upřednostňovat pracovníky z ciziny. Velmi rádi bychom dávali práci českým lidem, ideálně těm z Olomouce a okolí,“ přál by si.

Pohled do výrobního závodu. Foto: archiv společnosti Juta

Výrobní závod Juta si letos připomíná devadesát let existence. Co by společnosti ředitel Jan Kodytek popřál? „Abychom pracovali jako tým stejně jako doposud a ještě lépe. Podniku bych popřál hlavně dobré lidi, abychom byli správný kolektiv, protože jedině tak můžeme něco dokázat. To je základ. A pak bych firmě také přál, aby naše nejvyšší vedení vydrželo ještě spoustu dalších let. Myslím si, že to pomyslné kormidlo je ve správných rukách a mělo by to tak být i do budoucna,“ dodává ředitel olomouckého závodu.

Ema Nováková