Jméno Složil se z Velké pardubické jen tak neztratí

Při vstupu do stájí si nejde nevšimnout znaku bílého jednorožce, který visí hned u vchodu. Nikde jinde se oficiální znak obce Radslavice nevyjímá lépe než u největšího dostihového závodiště na Přerovsku. V nedávné minulosti právě tady připravil trenér a jezdec Pavel Složil několik koní, kteří závodili v nejslavnějším tuzemském dostihu. Na podobné úspěchy ale poslední roky stále čeká. Na startovní listině zatím rodinné jméno hájí jeho syn. Jinak tomu nebylo ani 14. října při 128. ročníku.

Život Pavla Složila se už více jak třicet let točí kolem koní. V dostizích pokračují oba jeho synové, mladší Lukáš zatím v závodech poníků. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Jako žokej má Pavel Složil za sebou jedenáct účastí v hlavním dostihu na Velké pardubické. Po vítězství sahal v roce 1997, kdy s hnědákem Marketplace skončil druhý za Josefem Váňou s Vronským. Na záznam závodu se záměrně nedívá. „O dva cvalové skoky jsem ho nedojel. Tehdy mě to netrápilo, myslel jsem, že příležitosti budou v dalších letech. Netušil jsem, jak se to může otočit,“ vzpomíná.

Pořád v kondici

Lyrik, Lizink, Polárník. To byli další jeho koně v tréninku, se kterými slavil úspěchy. Vychovat šampiona je podle něj především o trpělivosti trenéra i majitele. „Je to práce na tři roky. Do Velké pardubické navíc můžou jen šestiletí a starší koně,“ dodává. Ve stájích v Radslavicích nedaleko Přerova má v současné době hlavně mladé koně, které je potřeba obsednout a naučit základům ježdění. „Byly doby, kdy jsem měl dva koně na Velké pardubické, ale posledních sedm let nemám to štěstí. Žádný strom neroste do nebe. Chvíli se daří Holčákům, pak Váňům, chvíli doktoru Olehlovi. Doufám, že se to v mém případě obrátí,“ říká Složil, který si vyzkoušel roli komentátora pro televizi i rozhlas.

Poslední Velkou pardubickou jel v roce 2010 s postarším anglickým koněm Il En Reve, kterého musel ve tři čtvrtě závodu zadržet. Už neměl sílu. Kdyby se ovšem v jeho stáji objevil kvalitní dostihový kůň, tak by Pavel Složil neváhal. Ve svých devětačtyřiceti letech si stále udržuje kondici a váhu. I přesto, že se podle jeho slov dostihy za poslední desetiletí hodně změnily. „V devadesátých letech se jezdilo hlavně takticky, což byla výhoda i pro Josefa Váňu. Dneska se ale odskočí a jede. Je to více o fyzické kondici koní. Náš sport se vyvíjí jako každý jiný,“ zvažuje.

Chyběl jen kvůli vojně

Oba jeho synové v dostihové kariéře pokračují. Dvacetiletý Pavel zkouší štěstí v zahraničí. Už dvakrát startoval v hlavním závodu Velké Pardubické – loni skončil po pádu za obávaným taxisem. V letošním ročníku jel pět rámcových závodů, z nichž ve dvou se umístil na druhém místě. Mladší, desetiletý syn Lukáš, se letos také vydal do Pardubic, aby startoval v dostihu poníků. „Pardubické závodiště je prostě mojí srdeční záležitostí,“ uzavírá Pavel Složil, který na největším tuzemském závodu úplně chyběl pouze jednou, a to když mu na vojně nedal velitel opušťák.