Devatenácté století je ještě „lidská“ historie, říká kurátor výstavy o mocnářství

Výstava Sbohem, monarchie vrací návštěvníky zpět do časů do 19. století. S prameny z tehdejší doby pracoval dva roky tým z Vědecké knihovny v Olomouci. „Je to doba, k níž vlastně ještě dohlédneme. Vzdálená i blízká a zároveň přitažlivá. Doba, kdy si Evropa přese všechny zločiny, jež jsou koloritem jejích dějin, odpustila ty největší hrůzy. Zkrátka je to ještě lidská historie,“ říká kurátor výstavy v Pevnosti poznání Lubomír Novotný.

Z výstavy Sbohem, monarchie v olomoucké Pevnosti poznání. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Téma letošního stého výročí jste pojali tak trochu opačnou optikou. Tedy, že konec první světové války znamenal i konec pro habsburskou monarchii. Proč právě tento pohled?
Bylo jasné, že sté výročí založení Československa bude jedním z hlavních výstavních, přednáškových a badatelských témat výzkumných, vědeckých či kulturních institucí v České republice. Přemýšleli jsme, jak v této záplavě připomínek naší novodobé státnosti a vůbec událostí 20. století nezapadnout. Navíc jsme se chtěli vyhnout stereotypním vzpomínkám na ty naše věčné osmičky, vyhnout se omílaným otázkám typu „měli jsme se bránit.“ Zároveň jsme chtěli využít náš knihovní fond 19. století. Proto jsme si řekli, že rok 1918 je opravdovým předělem moderních středoevropských dějin (nejen českých) a že naším příspěvkem k tomuto datu bude ukázání světa, který zdánlivě zanikl. Tedy posledního století habsburského mocnářství. Projekt jsme nazvali souhrnně Sbohem, monarchie.

Jaký byl onen předěl, zásadní mezník naší historie? Jak se lidem změnil život?
Nedívali jsme se takříkajíc 1918+, ale naopak na období říjnu 1918 předcházející. Zajímalo nás, co o sobě lidé dlouhého 19. století ve všech zemích starého mocnářství psali, jaké vzpomínky, knihy, novinové články, ilustrace, fotografie po sobě zanechali. Z těchto útržků jsme skládali mozaiku „zaniklého“ světa. Navenek se lidem v českých zemích v roce 1918 změnil život výrazně, ale i kontinuita byla velmi silná. Vznikla republika s monarchickým nátěrem, v níž Češi získali výsadní postavení. Postavení, jehož nemohli ve staré monarchii nikdy dosáhnout.

Na výstavě Sbohem, monarchie, která ukazuje habsburské mocnářství, pracoval tým odborníků z Vědecké knihovny v Olomouci. Zleva: Lubomír Novotný, Petra Kubíčková, Rostislav Krušinský a Kristýna Bařinová. Foto: VKOL

Několik stoupenců monarchie bychom v České republice stále našli. Jak si myslíte, že by dnes vypadala? Svou rozlohou byla poměrně hodně velká a taky s hned několika národy…
Virtuální dějinám se nevěnujeme, ale řekněme, že přežití habsburského mocnářství ve 20. století je představitelné jen ve velmi volném jakoby konfederačním svazku středoevropských národů. Toto „habsburské Společenství národů“ by navíc do značné míry přežívalo z milosti západních mocností a vyžadovalo by neutrální pozici vůči Německu a Rusku, což by hlavní „rakouský“ národ byl schopen velmi ztěžka akceptovat. Navíc by museli mít jak Rusko, tak i Německo zájem tento stav respektovat. To si lze těžko představit.

Kdo by monarchii vládl?
Musel by to být člen habsbursko-lotrinského domu. Legitimita by byla nutným základem pro udržení nějaké formy společných vztahů mezi „habsburskými“ národy a zeměmi.

Historik Lubomír Novotný.

Konec monarchie ve světle obnovené samostatnosti českých zemí je sice hlavním tématem výstavy, nikoli ale jediným. Co dalšího mohou návštěvníci ještě vidět?
Na výstavě v Pevnosti poznání si budou moci návštěvníci, kromě listování výstavním katalogem „Sbohem, monarchie. Habsburské mocnářství 1804–1918“, který je hlavním výstupem z celého projektu, prohlédnout velkoformátové panely se základními informacemi o jednotlivých zemích monarchie i o habsbursko-lotrinské dynastii společně s bohatým obrazovým doprovodem z dobových publikací. Návštěvníci si také mohou dát kávu ve stylizované středoevropské kavárně, prohlédnout si originály tisků z 19. století z fondu vědecké knihovny, přečíst si fiktivní noviny nazvané Moravský posel, pročítat informace o důležitých dějinných momentech 19. století v habsburské monarchii nebo se zaposlouchat do líbezné hudby Johanna Strausse ap. Nostalgii jsme se bránili, ale proč ji u kávy na chvíli nepodlehnout.

Jde o netradiční výstavu. Jak dlouho ji váš tým chystal a jaká práce to byla?
Ve Vědecké knihovně v Olomouci se náš tým ve složení Lubomír Novotný, Petra Kubíčková, Kristýna Bařinová a Rostislav Krušinský věnoval „monarchii“ téměř dva roky a byla to práce, která nás pohltila. Je radost pracovat s prameny dlouhého 19. století. Je to doba, k níž vlastně ještě dohlédneme. Vzdálená i blízká a zároveň přitažlivá, doba, kdy si Evropa, přese všechny zločiny, jež jsou koloritem jejích dějin, odpustila ty největší hrůzy. Zkrátka je to ještě lidská historie. Té nelidské, spojené s krátkým 20. stoletím, jsme se chtěli vyhnout. Výsledkem naší práce je tedy výpravný barevný katalog kombinující texty s obrazem, představující jednotlivé země habsburského soustátí i habsbursko-lotrinskou dynastii. Výstavní prostory tentokrát poskytl partner projektu, Pevnost poznání Olomouc, výstavní část, panely, interaktivní a edukační pomůcky připravili kolegové z Pevnosti na základě výchozích textů a obrazových dat z fondů poskytnutých Vědeckou knihovnou.