Je strach žít. Dědici statku objevili vzkaz o kolektivizaci

Bolševická bestie řádí jak nejhorší tyfus. Ve vzkazu na dveřích ukryl v roce 1957 v Ptení na Prostějovsku neznámý truhlář svou nenávist ke komunismu a strach z hrůz kolektivizace. Při řezání dřeva na podpal zprávu objevili dědici statku. Odborníci zápis hodnotí jako autentické sdělení o utrpení venkova.

Autentický vzkaz z Prostějovska zapsaný při výrobě dveří popisuje hrůzy kolektivizace na českém venkově. Foto: Národní zemědělské muzeum

Vzkaz tužkou napsal pravděpodobně truhlář při výrobě dveří. Datovaný je 17. dubna 1957. „Republika Československá je v Ruském poddanství, Bolševická bestije řádí jak nejhroznější tifus. Komunisti (bolševici) berou násilým všem lidem majetky. Sedláky zavírají do žalářů, aby mohli zabrat statek (krund),“ zaznamenal řemeslník do vnitřní výplně.

Zmínil tak, že každého živnostníka i malého rolníka zničili a „ženou všechny do družstev aby pracovali společně jako na panském za roboty.“ Krátký zápis končí větou „Je strach žít.“

Doklad útlaku venkovského obyvatelstva

Na svědectví narazil majitel statku pan Fiala při řezání dřeva na topení. Nepoužívané dveře pocházely z domu matky jeho ženy. „Obec Ptení, kde byly dveře asi vyrobeny, je nedaleko. Žádné jiné podrobnosti bohužel nemáme. Rodiče mé ženy byli sedláci a grunt u Růžičků byl největší v obci. Komunisty byli velmi poškozeni a komunisty celý život nenáviděli. Možná ty dveře vyráběl někdo spřízněný, kdo věděl, že nepřijdou do domu komunistů nebo jejich sympatizantů,“ řekl objevitel nápisu.

Vzkaz na dveřích, Ptení 17. 4. 1957. Foto: Národní zemědělské muzeum

Následně ho nabídl Ústavu pro studium totalitních režimů, který pak oslovil také Národní zemědělské muzeum. Muzejníci ihned projevili zájem. Nyní zápis čeká na restaurování a zařazení do sbírky muzea jako jedinečný důkaz o hrůzách komunistické vlády. „Jedná se o zcela unikátní nález, který je dokladem útlaku venkovského obyvatelstva po roce 1948. Slova ‚je strach žít‘, kterými neznámý pisatel své poselství uzavírá, jsou mementem, odsuzujícím jeden z největších zločinů v našich dějinách, kterým kolektivizace bezesporu byla,“ zhodnotil náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea Antonín Šimčík.

Po zrestaurování chce muzeum nález vystavit. „Snad přispěje k oživení zájmu o statisíce obětí kolektivizace, kterým by se mělo dostat nejen omluvy, ale i úcty za utrpení, které musely přestát,“ dodal Šimčík.