V opraveném hanáckém domku otevřeli v Tučíně minimuzeum

Náves v Tučíně rozjasňuje spravený modrožlutý domek. Fasádu má po opravě stejnou jako za první republiky. I zvenku tedy dává stavba najevo, že jde o spolkový dům historie a řemesel. Jeho otevřením si obec na Přerovsku připomenula stoleté výročí Československa.

Obnovená fasáda domku na návsi připomíná její prvorepublikovou podobu. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Malá budova za plaňkovým plotem je jednou z nejstarších ve vsi. „Chtěli jsme, aby nám zůstala památka a ukázka toho, jak skromně a obtížně se žilo. Aby si toho děti trochu vážily, i svých rodičů a prarodičů. Nebyly mobily, elektrika, nástroje jako dnes, všechno automatizované. Bohužel je vidět, že dnes si toho příliš neváží,“ vysvětloval motivaci obce starosta Jiří Řezníček.

Kdo se domluví na prohlídce, může si projít lokální historii od pravěku až po nedávnou minulost. Z nejstarších dob je vystavena například zkamenělá část spodní čelisti velkého býložravce nalezená v travertinovém lomu v Tučíně, hlavní část muzea je ovšem věnovaná životu našich babiček. V přízemí jsou funkční kachlová kamna i topeniště na ohřev vody. V jedné z místností se dá posedět u stolu. V patře jsou rozmístěny většinou darované exponáty upomínající na každodenní život předešlých generací. „V podkroví je několik sekcí, například stará prádelna, škola. Ukazujeme i starou kuchyňku. Všeho se dá dotýkat, vyfotit se,“ ujistil starosta, že výstavu si mohou návštěvníci jaksepatří „osahat“.

Expozice je z velké části složená z darů lidí z Tučína. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Za pozornost stojí i samotná budova číslo 17. Představuje typ bydlení zhruba z první poloviny 19. století. „Dům byl zachovaný v poměrně autentické podobě, nebyly zde dělané žádné zásadní stavební zásahy. Dochovaly se hliněné konstrukce, prakticky celý je postavený z nepálených cihel, to je velmi cenné. I půdorys, dispoziční členění, je původní, včetně velmi dobře zachovaného sýpkového polopatra,“ přiblížil specialista na vesnickou architektu Pavel Bureš z Národního památkového ústavu.

Hodnotný je dům také tím, že podobných staveb už není mnoho. Vnitřní konstrukce mohou být starší než sto let. „Dům patřil méně movitým obyvatelům. Na Hané byly většinou sedláci, kteří měli kolem návsi velké statky, kdežto toto je usedlost menšího vlastníka půdy, říkalo se jim chalupníci nebo domkáři. Proto tady nejsou velké hospodářské prostory, které často u statků bývaly,“ dodal památkář.

Otevření spolkového domu tradic a řemesel bylo pro Tučín velkou událostí. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Hliněná architektura je pro tuto oblast Hané typická. Kamenné doplňky jsou z místního travertinu. Ten se v Tučíně těžil mezi lety 1922 a 1979.

Dům měla obec původně koupit za symbolickou částku, majitel však zemřel. Nový vlastník ho prodal. Až s dalším majitelem pak obec směnila budovu za pozemek. „Nový majitel měl záměr ho zbourat a postavit tady moderní dům, takže by to bylo špatné. Zastupitelstvo směnu odsouhlasilo. Bylo nám domečku líto,“ řekl starosta.

Část sbírky připomíná vybavení školních tříd minulých desetiletí. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Směna byla rovnocenná, rekonstrukce ale znamenala náklady. Vysoutěžená částka byla přes 1,1 milionu korun. Sociální zařízení na dvoře vyšlo na půl milionu. „Dostali jsme dotaci tři sta tisíc korun z Olomouckého kraje. Sedmi sty tisíci nám pomohlo ministerstvo zemědělství. S dotacemi se to dá, bez nich bychom opravy nezvládli,“ zmínil Řezníček.

Spolkový dům tradic a řemesel č.p. 17, jak minimuzeum pojmenovali, je možné navštívit po předchozí dohodě nebo ve vybraných dnech. Vstupné se nevybírá, k dispozici je průvodce. První prohlídky v příštím roce budou na jaře.