Betlémy z Libiny zdobí o Vánocích domácnosti, kostely i města

Když vstoupíte do dílny řezbáře Lubomíra Ledra v Libině na Šumpersku, hned vás obklopí vůně dřeva. Na stole je vidět rozložené řezbářské náčiní a hotová dílka. Betlémy vyřezává Lubomír Ledr už třicet let.

Lubomír Ledr vyřezává Betlémy už třicet let. Nejraději figurky vyřezává z lipového dřeva, které se neštípe a je měkčí. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Lásku k práci se dřevem libinský řezbář podědil. Už jeho tatínek vyráběl různé věci, třeba poličky. On sám k tomu netíhl, ale rád kreslil. „Když mi bylo padesát let, viděl jsem vyřezaný betlém, líbil se mi, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale začátky nebyly vůbec snadné. První betlém mi trval dlouho a nepovedl se,“ vzpomíná Lubomír Ledr, který příští rok oslaví osmdesátku. Plnohodnotným koníčkem se mu vyřezávání betlémů stalo až o deset let později, když v roce 1998 nastoupil do důchodu.

Nejlépe se mu pracuje s lipovým dřevem. Neštípe se, je měkčí. Co je na řezbařině těžké? „Nejhorší je obrázek namalovat na dřevo, dodržet proporce a neuřezat nic navíc. Když se spletu, mám kamna. Je čím topit,“ směje se libinský řezbář a z nízké skříňky vytahuje knihu s oprýskaným hřbetem a pomačkanými rohy. „Tohle je moje stará bible, už je dotrhaná. Mám v ní obrázky figurek, které jsem kdy dělal. Namaluji si je a pak překreslím na dřevo,“ vysvětluje a listuje letitou knihou. Říká, že nejdříve není figurka vůbec vidět, ale pak začne člověka práce bavit. „Najednou ani nevíte, kolik je hodin,“ popisuje své zaujetí muž, který celý život pracoval jako soustružník. Dříve řezal i větší kusy, ale je to dřina. Malé věci mu jdou lépe.

Řezbařině se Lubomír Ledr naplno věnuje od roku 1998, kdy odešel do důchodu. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Nejtěžší je figurku vymyslet

Z oblíbeného materiálu v rukách Lubomíra Ledra vznikají hlavně betlémy. Ten pro vnoučata byl speciální, ztvárnil v něm pohádkové postavy. „Na menší figurce pracuji tak dva dny, jak se mi daří. Dělám, co mě napadne a co mám rád, co mě baví. Nejhorší je ale postavu vymyslet,“ říká řezbář, že příprava někdy trvá stejně jako výroba.

Inspirací mu je kolega František Nedomlel z Bruntálu. „Jeho otec byl taky řezbář a on teď po něm figurky restauruje a dodělává. Řemeslo vystudoval a je moc šikovný. Strašně se mi líbily jeho věci a inspiruje mně. Na druhou stranu dokáže i poradit a líbilo se mu, co jsem dělal,“ prozrazuje Lubomír Ledr.

Každý rok nová postava do uničovského betléma

Betlémy vybavil celou svou rodinu, taky třeba libinský kostel a každoročně figurky z jeho dílny skládají i v Uničově. Pravidelně se rozrůstá o novou postavu. „Měl jsem ho asi čtyři roky doma. Chodil po výstavách, a pak si ho půjčovali do Uničova, do tamní koncertní síně v bývalém klášteře,“ vzpomíná. Nakonec si někdy před deseti lety město betlém koupilo. Figurky mají asi pětačtyřicet centimetrů, jsou mezi nimi králové, ovečky, oslíci, dcerka s vánočkou, s nůší, přes deset postav. Letos k nim přidal bednáře.

Lubomír Ledr ve své dílně. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Na betlémech Lubomír Ledr pracuje nejčastěji. Kdo si ho od něj někdy koupil, chodí si pravidelně pro nové figurky. „Vždycky jim říkám, že to je těžké, když jejich betlém nevidím a mám dělat figurku. Nevím velikost, ani co se tam hodí a co ne. Říkám jim, že nejlepší je, ať přijdou s fotkou a někteří opravdu přijdou,“ líčí. Pracuje celý rok, takže dorazit až na Vánoce je pozdě. Postavičku slíbí, ale až na příští rok.

Nad otázkou, proč má řezbařinu rád, se dlouho nezamýšlí. „Je to voňavá práce a mám radost, když se dílo podaří. Když ne, tak se příště povede něco jiného. Samozřejmě, když pak výsledek obdivuje i někdo jiný, mám z toho taky radost,“ doplňuje Lubomír Ledr.