Stavět kanály? Vždyť v Moravě nic neteče, říká hydrobiolog

Hydrobiolog Martin Rulík z Univerzity Palackého v Olomouci upozorňuje na nedostatek vody v krajině. Výsledkem jsou tendence k suchu a přehřívání. „Nemůžeme se na vodu dívat jako na něco, co je potřeba z krajiny rychle odvést, jako to bylo v padesátých letech,“ říká člen různých poradních orgánů.

Hydrobiolog Martin Rulík. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Na přelomu října a listopadu skončil hydrologický rok. Povodí Moravy k tomu vydalo zprávu, podle které bylo srážek nejméně od roku 1960. Máme si na takové informace zvykat?

Dlouhodobý průměr srážek v České republice zůstává víceméně konstantní, zhruba 680 milimetrů. Jen na jižní části Moravy jako by ale podle údajů jeden rok srážek chyběl. Prognózy nicméně říkají, že roční úhrn srážek by měl zůstat stejný. Měnit se bude teplota, určitě poroste. Můžeme spekulovat, zda to kolem roku 2030 bude o půl stupně, o stupeň. Bude se také zvyšovat výpar, „ztráta“ vody v krajině bude vyšší. Naší snahou tedy je zvýšit retenci, vodu v krajině zadržet. To je základní řešení celého problému.

Vaše rada?

Jde o to, aby se třeba řeka vybřežila, mohla v nivě zůstat, zasakovat. Zmnoží zásoby podzemní vody, která povážlivě ubývá na celém území republiky. Lesy nejsou a když naprší, nezadrží vodu, která města obteče nebo jimi proteče a je pryč. Koryta se zahlubují, nic se nedělá pro to, aby v nich voda zůstala. Voda Moravou proteče a skončí v Dunaji. Litovelské Pomoraví má jako poslední dobrý charakter, kde se zadrží. Je to nepochopení fungování vody. Ani kanál, ani přehrada nevyřeší problém s vodou v krajině.

Jaké v příštích letech očekávat počasí?

Budou krátkodobé intenzivní srážky následované bleskovými povodněmi. Extrémy. Dlouhodobě nebyl sníh, občas pršelo v létě, přesouvá se to. Srážek bude zřejmě více v zimě, nemusejí být ale nutně sněhové. Bude sušší léto a teplejší zima, počet sněhových dnů a výška sněhové pokrývky bude spíše klesat. To je problém. Naše krajina a dynamika vody v krajině je založená na tom, že na horách zpravidla ležel sníh, který na jaře odtával a jarní povodně se vsakovaly do půdy. Když srážky na horách napadnou a roztají ještě v zimě, jsou nepotřebné, protože vláha je nutná především v létě. Pak se prodlužuje deficit vláhy v půdě.

V čem vidíte příčinu?

Zřejmě jde o celosvětovou klimatickou změnu, která teď zasahuje především Evropu a posouvá se směrem na sever. Základem je nárůst skleníkových plynů. Vysoká koncentrace CO2, ale i metanu a oxidu dusného. Přízemní atmosféra se prohřívá, obecně narůstá teplota – zvyšuje se výpar, tají ledovce… Celosvětově dochází k jinému rozložení srážek, pohybu větrného proudění. Projevuje se to změnami v objemu a rozložení srážek a teplot. Podle jistého amerického modelu se vlny veder a sucha od roku 2030 začnou přesouvat do střední a východní Evropy. Jinými slovy: pozvolné nárůsty teploty a horká léta s nedostatkem srážek, které zažíváme, by měly být četnější.

Jedním z kroků, jak zmírnit dopady sucha, je stavba přehrad. V Olomouckém kraji je jich v plánu osm. Jak se na tento přístup díváte?

O přehradách je velká diskuze, i když možná je téma zpolitizované. V České republice máme 165 přehrad, z toho 49 jich je vodárenských, tedy určených na zásobování vodou, ze které se vyrábí pitná. Polovina obyvatelstva ČR je zásobována pitnou vodou vyrobenou z povrchových zdrojů, polovina z vody podzemní. Přehrady tedy nedostatek podzemní vody nevyřeší. Tu je potřeba dotovat zvýšenou retencí vody v krajině, přesněji posílením malého vodního koloběhu. Přehrady mají více funkcí, mimo jiné nadlepšují průtok v tocích pod nimi. Některé přehrady ale letos v létě odpouštěly více, než do nich přiteklo, čímž docházelo k jejich enormnímu vysýchání. Přehrady, které by chtěla udělat vláda, byly původně plánované jako protipovodňová ochrana, dnes mají zachytávat vodu. Například vodní dílo Skalička u Hranic mělo být původně poldr. Co ale do přehrad přiteče, když není voda v krajině? Nejsem proti postavit přehradu v suchých oblastech jako jsou například Vlachovice na Zlínsku. Přehrada ale nemůže být jen proto, že byl generel, který jich naplánoval šedesát pět. Musejí mít smysl.

Měla by ho přehrada na Bečvě?

Bečva je poslední zbytek štěrkonosného toku. Když zaprší, řeka odnáší obrovské množství sedimentů, které udržují dynamiku koryta. Pokud postavíme přehradu, sedimenty se zachytí, bude se to muset neustále bagrovat. Voda pod přehradou se nazývá hladová. Má dynamiku, kinetickou energii, potřebuje něco unášet. Když nemůže, začíná se zahlubovat. Protože podzemní voda je víceméně v úrovni s povrchovou, při prohlubování koryta klesá. Starostové přitom říkají, že není podzemní voda ve studnách, a proto potřebují přehrady… Není to řešení. Do konce roku by se měla na ministerstvu vypracovat metodika, příští rok se budou hodnotit různé návrhové varianty. Rozhodnou, jestli přehrada, nebo poldr.

Lesy nejsou a když zaprší, nezadrží vodu v kraji. Ani kanál, ani přehrada problém nevyřeší.

Neuplyne půl roku, aby se nemluvilo o myšlence na stavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe. Vy tento ohromný projekt nepodporujete. Proč?

Propagátoři nově přišli s verzí, že kanál by byl multifunkční a všechno by vyřešil. Primárně měl být pro plavbu, vlivem posledních let se to modifikovalo. Plavba teď má být 15 až 20 procent a zbytek všech investic by se měl využít na boj proti povodním, suchu či na výrobu energie. Kanál povede koryty řek, ale budou i boční průplavní kanály se spoustou zdymadel – nazývají to soustavou rybníků. Ale na doplnění toho, co se zdymadly odpustí, nebudou mít řeky průtok. Muselo by se to čerpat zpátky. Co se odpaří, mělo by se dotovat z toků. Při bilančních výpočtech se však používají dlouhodobé průtoky. Pod Olomoucí je to třeba 26 kubíků za sekundu, jenže v posledních třech letech to bylo v průměru asi tři a půl. V Moravě nic neteče.

Méně velkolepý, nicméně také diskutovaný, je záměr prodloužení Baťova kanálu do Olomouckého kraje. Tady jde zejména o turismus. Čím jsou velké vodní stavby tak přitažlivé?

Takzvaný DOL je strašně stará myšlenka. Uvádí se, že už Karel IV. měl tendence propojit tři moře. Asi největším impulsem byl takzvaný vodocestný zákon z roku 1901. Na ten se dnes zastánci stále odkazují, přestože byl někdy v padesátých letech zrušený. Bylo v něm poprvé explicitně napsané, že směřujeme k propojení Dunaje, Odry, Labe se světovými moři. Pak se k tomu připojil Baťa. Původně mělo jít o závlahy na jižní Moravě, nakonec se mu podařilo vybudovat kanál až na Slovensko, který mu pomohl v transportu zboží. Baťa vydal mimo jiné knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, která má trasu kanálu i na přebalu. Z hlediska konkurenceschopnosti republiky je podle ní vybudování kanálu nezbytně nutné. To bylo v roce 1937.

Jak to vypadá s kanálem Dunaj-Odra-Labe dnes?

Ředitelství vodních cest, organizační složka ministerstva dopravy, na něj začalo po nástupu prezidenta Zemana hodně tlačit. Podporovali jsme proto studii proveditelnosti, aby se řeklo, zda myšlenka má, nebo nemá smysl. V lednu nebo v únoru 2019 by to vláda měla mít na stole, už teď ale prosákly informace, že za odhadovaných 500 nebo 600 miliard je to rentabilní. Západní, labská větev by ale nebyla vůbec. Severojižní větev je jediná, o které se aktuálně diskutuje. Původně se argumentovalo lodní dopravou, v současné republice si propagátoři uvědomují, že kanál jinak než s důrazem na protipovodňovou funkci a zásobení suché krajiny vodou navrhnout nejde. Navíc říkají, že se uleví silnicím. Jak to můžou vědět? Že popluje loď přece neznamená, že nepojedou auta. Navíc máme pořád nevyužitou železniční dopravu. Plánovalo se, že by stavbu platila Evropská unie, ale ta si vyžádala souhlas okolních států. Pro jsou však jen Polsko a Slovensko, takže částečně hrozí, že kdyby na koridor nebyly peníze z EU, musel by to platit stát.

Existuje vodní dílo nebo projekt z poslední doby, které byste ocenil?

Třeba zemědělec pan Marada ze Šardic na jižní Moravě. Nebo pan Malík ze Zdoňova v Broumovském výběžku, který vykupuje pozemky a snaží se krajinu modifikovat. Jsou to příklady dobré praxe v malém. Ukazují, že to jde.
Přes 80 procent zemědělských pozemků je pronajímaných. Kolegové umějí odtěžit sedimenty v přehradách, šly by vrátit na pole. Dělaly se na nich pokusy, obsahují dusík, fosfor, roste na tom obilí. Dřívější hospodaření, kdy měl půdu děda, praděda už není. Dnes potřebují vypěstovat a jestli pole přijde o metrák ornice, koho to zajímá. Nicméně se dělá celá řada revitalizací: zmeandrované potůčky na Prostějovsku nebo na řece Moravě, na Bečvě se odstraňují záhozové kameny. Aby potoky mohly meandrovat, vybřežovat, dělají se na pětiletou vodu, aby se voda rozlila do nivy. Mělo by se více pracovat v krajině. Jeseníky jsou částečně bez lesů, půda je náchylnější k erozi a kdyby teď zapršelo jako v roce 1997, tak například Olomouc žádný obtokový kanál nezachrání.

Jako Česká limnologická společnost (zabývá se kontinentálními vodami, pozn. red.) jste v červnu napsali otevřený dopis politikům. Upozorňovali jste na zmíněný problém, že krajina ztratila schopnost zadržovat vodu. Jaký jste měli ohlas?

Reagovali politické strany i politici, zejména ovšem média, ohlas vyvolala zejména podoba letošního léta, kdy se prohlubovalo sucho. Krajina potřebuje opravit, jenže něco v ní dělat je běh na dlouhou trať, třeba třicet let. Volební období jsou mnohem kratší. Zemědělci říkají, že oni nejsou příčinou, ale obětí. Ministerstvo zemědělství, které by je mělo tlačit ke správnému přístupu, chce spíše stavět přehrady. To je průšvih. Ideální by bylo převést agendu na resort životního prostředí.

Ve svém dopise jste apelovali na představitele politické sféry. Může přispět i ten, kdo není veřejně činný?

Průměrný Čech spotřebuje za den 89 litrů pitné vody. Když se na mě studenti obracejí, ptám se jich, jestli si třeba vypínají sprchu, když se mydlí. Nebo drobnosti: umýt brambory a vodu pak použít na splachování záchodu. Ale k záchraně vody v krajině to nepřispěje. Jde o to, že bychom tyto návyky měli učit především mladou generaci. Děti by měly vidět, že rodiče jen tak neplýtvají vodou, že nezaléváme pitnou vodou zahradu. Pokud si to trochu vštípí a budou za 25 let fungovat v politice, bude myšlení úplně někde jinde. Jinak je potřeba, aby informace byly dostupné a každý se mohl rozhodnout. Všechno bude mít v hrsti vláda. Studie něco naznačí, vláda ji ale může strčit do šuplíku. Tlak zdola by mohl přispět k tomu, že se některé stavby opustí.

Martin Rulík (*1968)

Pracuje na Katedře ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se zabývá mikrobiální ekologií tekoucích vod a obecně problematikou ekologie a ochrany vodních ekosystémů. Jako člen výboru České limnologické společnosti se aktuálně podílí na mediální kampani zaměřené na řešení problematiky vody v krajině a diskuzi k otázkám spojených s možnou výstavbou koridoru Dunaj-Odra-Labe.