Inovátor Navařík: Recyklovaný plast by měl být přednější

S nápadem, jak využít použité obalové plasty, přišel Jakub Navařík z Přerova. Materiál, který jinak zatěžuje životní prostředí, chce měnit na vlákna využitelná jako náplně do 3D tiskáren. Za projekt recyklace získal ocenění v soutěži Podnikavá hlava. Prototyp drtičky plastů už má hotový. Teď dokončuje stroj na výrobu vláken do tiskáren.

Jakub Navařík.

3D tiskárny jsou pro Jakuba Navaříka dlouhodobým koníčkem. Myšlenkou na využití plastů do tiskáren se začal zabývat potom, co si uvědomil, že sám při tisku produkuje odpad. Ne všechno vždy vyjde podle představ. „Začal jsem si schovávat nepovedené výtisky a za chvíli jich byla plná bedna. Mohl jsem je vyhodit, ale za materiál jsem dal dost peněz, tak jsem si říkal, co kdyby se dal použít znovu,“ přemítal. Navařík, který pracuje na Univerzitě Palackého jako fyzik. Opětovné zpracování už existuje, ale velcí výrobci se do něj nepouští.

Navařík začal počítat, kolik plastu jeho rodina vyprodukuje a co se s ním pak děje. „Odpadu vzniká neskutečné množství. Jen Přerov má čtyřicet tisíc obyvatel a každý za měsíc v podstatě vyprodukuje kilo plastového odpadu. Vzhledem k tomu, jak je PET lahev, pytlík nebo jakýkoli obal od výrobku lehký, do kila jich je poměrně hodně,“ upozornil mladý vědec. Už teď plánuje, že materiál bude brát od Technických služeb města Přerova, kde je třídička plastů. „Podle čísel, která jsem se dozvěděl, bychom byli plasty schopni zásobovat celou Evropu. A to jde jen o malý Přerov. Doma jsem si schovával všechny PET lahve a byl jsem hodně překvapený, jak rychle hromada roste,“ řekl.

Najít recept na plastovou směs

Aktuálně má polovinu projektu hotovou, z nasbíraného plastu umí udělat drť. Teď ještě musí najít ideální způsob, jak plasty míchat. Vlákna plánuje dělat z plastových lahví, každá má ale jiné složení. „Když nebudu vyrábět z jednoho konkrétního druhu, budou mít úplně jiné vlastnosti. Což je špatně. Jeden z prvních kroků, jak tomu předejít, je mít co nejvíc nadrceného materiálu a míchat to. Tím se složení zprůměrují a výsledný obsah by měl stálejší,“ doufal Jakub Navařík. Věří, že přes zimu se produkce rozjede.

První funkční prototyp drtiče PET lahví z dílny Jakuba Navaříka. Foto: Jakub Navařík

Svůj nápad několikrát konzultoval s odborníky v praxi. Překvapilo ho, když mu říkali, že i kdyby byla kvalita výrobku nižší, cena může být přesto vyšší než u nového výrobku. „Zdálo se mi to nelogické, ale v Česku jsme k tomu ještě nedozráli. Třeba v Německu je totiž pro zákazníka recyklovaný materiál cennější než ten nerecyklovaný. Naším cílem ale je, aby byla cena i kvalita srovnatelná. Zdá se, že potenciál je daleko větší, než jsme si mysleli,“ vysvětlil.

Recyklovaná plastová okna

Přidal příklad plastových oken. „Většina jejich výrobců se chlubí, že jedním z hlavních parametrů je nepoužití žádného recyklovaného plastu. Není totiž barevně stálý, v případě oken časem zažloutne. Kdyby se přišlo na technologii, která změní barevnost, máte okna ze stoprocentního recyklovaného materiálu. S každou recyklací se zhoršuje i kvalita materiálu, ale pokud bychom se bavili o životnosti třicet let, komu to vadí?“ zamýšlel se.

Třídit umíme podle Jakuba Navaříka velmi dobře. Plující ostrovy z plastu, které známe z médií, jsou produktem rozvojových zemí. „Když tam chcete něco vyhodit, hodíte odpad do řeky a pak už to není vaše věc. U nás to tak naštěstí ve většině případů není. Největším problémem je, co s vytříděným materiálem, protože pro něj není odběratel. Můj projekt, i kdyby byl celosvětově úspěšný, problém stejně nevyřeší. Je to jen kapka v moři,“ řekl.

Jde spíš o mentalitu společnosti. Měla by si uvědomit, že aby měla recyklace smysl, musíme být ochotní upřednostňovat recyklované výrobky. „Firmy se pak přizpůsobí. Na trhu vždycky rozhoduje spotřebitel. Pokud bude dostatečně uvědomělý a nebude chtít nový plast, ale recyklovaný, začne to fungovat,“ uzavřel Navařík.