Jedny z největších varhan Evropy čeká rekonstrukce. Kvůli vlhku

Varhany v kostele sv. Mořice v Olomouci jsou unikátní. Patří k největším ve střední Evropě a jejich nádherný hlas láká k poslechu už od poloviny 18. století. Letos začne jejich kompletní oprava.

„Těším se, až budu hrát na opravené varhany,“ říká varhaník od sv. Mořice Karel Martínek. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Varhany zaujmou už svou velikostí. „Jsou největším nástrojem v České republice. Soupeříme s chrámem sv. Jakuba v Praze, kde mají podobně velké s pár píšťalami navíc, ale zase o jednu klávesnici méně. Těším se až budu hrát na opravené varhany a věřím, že rekonstrukce dopadne co nejlépe,“ říká varhaník od sv. Mořice Karel Martínek.

První velkou rekonstrukci, která znamenala i rozšíření píšťal, varhany pamatují z šedesátých let minulého století. „Oprava je potřeba, protože varhany jsou nástroj složitý a jsou v prostředí, které je pro jakýkoliv hudební nástroj komplikované. V kostele je extrémní střídání teplot a taky vlhkost. Navíc přibylo spousta elektroniky, která odchází nejdříve,“ dodává, proč je potřeba další zásah odborníků.

Na koncertech bývaly tisíce lidí

Varhany mají dvě části. Tu barokní, od Michala Englera, tvoří necelé tři tisíce píšťal. V minulém století přibylo více než pět tisíc nových. „Barokní část dodnes tvoří naprostý základ zvuku celých varhan a lze na ni hrát samostatně. Zvuk má stále krásný,“ míní profesionální hudebník a přidává, že Englerův nástroj ve městě nastartoval ve velkém tempu hudební život. „Můj předchůdce, profesor Schindler, založil varhanní festival, což znamenalo, že do Olomouce začali jezdit varhaníci z celého světa. Byli nadšení z nástroje i atmosféry. Na koncerty totiž někdy chodily tisíce lidí, sedělo se třeba i na dekách na zemi. To bylo pro ně nevídané a překvapující,“ popisuje Karel Martínek.

Varhany mají barokní část, ke které v minulém století přibyly další píšťaly. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Rekonstrukce poznamená letošní jedenapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu, ale taky dva nadcházející. Práce by totiž měly finišovat v roce 2021. „Stáli jsme před otázkou, jestli festival přerušit, nebo v něm pokračovat jinde. Řekli jsme si, že přerušení na tak dlouho je riskantní, takže festival bude, jen v jiných chrámech. Zejména v katedrále sv. Václava a v chrámu Panny Marie Sněžné. Jeden z koncertů bude i u sv. Mořice, ten ale bude komorní. Využijeme malých varhan, které tady máme,“ prozrazuje Martínek plány. I malé varhany jsou podle něj vzácné a pozoruhodné, jen se o nich moc nemluví, protože jsou ve stínu Englerova nástroje.

Varhaník musí mít hbité prsty

Jak náročně vlastně je na varhany hrát? Specifické jsou jejich takzvané rejstříky ve formě tlačítek nebo táhel u klávesnic, které umožňují výběr různých zvuků a skladbu dělají zajímavou. „Nejde jen o technickou stránku hry. Varhaník musí mít samozřejmě hbité prsty jako klavírista a měl by mít taky dobře vycvičené nohy, protože hra nohama je pro varhaníka samozřejmostí. Kromě toho ale musí vědět co nejvíc o dané skladbě, z jakého je období, jaké země a tedy, jaké rejstříky a ‚barvičky‘ si zaslouží,“ prozrazuje Martínek. Nástroj v jeho péči má pětadevadesát takových rejstříků. „To znamená, že si můžu vybírat z pětadevadesáti různých ‚barviček‘ a ty pak navíc míchat dohromady,“ usmívá se. 

Pětadevadesát rejstříků. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Studium na celý život

I když má zkušeností dost, pořád občas cítí trému. „Začínal jsem hrát v kostele jako dítě v devíti letech, a pak se to už nedalo zastavit. I když jsem v životě trochu odbočil, když jsem se rozhodl studovat matematiku s fyzikou. Pak jsem ale stejně zjistil, že to nechci dělat a vrátil jsem se k hudbě. Vystudoval jsem brněnskou JAMU a dnes působím na olomoucké konzervatoři a věnuji se chrámové a koncertní činnosti. Vše dohromady mě činí šťastným,“ doplňuje varhaník.

Tady Karel Martínek hraje na největší hudební nástroj u nás. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Výběrové řízení na rekonstrukci Englerových varhan se bude vypisovat na přelomu ledna a února. Investovat se bude i do fasády kostela včetně kamenných prvků, jedné z vitráží, ale taky do jižní věže, kde je zvonice a vyhlídka. Obnovený věžní prostor pak nově nabídne expozici o historii kostela, varhan nebo třeba i města Olomouce. Celkové náklady ve výši přibližně 123 milionů korun uhradí evropské peníze určené pro Olomouckou aglomeraci.