S prutem za sportem. Denně chytím i padesát ryb, pochlubil se David Vančík

O svých úlovcích si záznamy nevede, o tom, kde všude na ně číhal, ale ano. Obrněný trpělivostí a vybavený prutem objíždí David Vančík z Prostějova moravské a české vody. Ryby, které vytáhne na břeh, pustí zase zpátky. Jedině tak se může považovat za sportovního rybáře.

Sportovní rybář David Vančík z Prostějova chodí k vodě nejvíce na Plumlovskou přehradu, na Moravu, Bečvu nebo Poděbrady a Chomoutov u Olomouce. Foto: archiv Davida Vančíka

Nejznámější sportovní filozofii lovu se říká „Chyť a pusť“. Pochopí ji každý včetně úplných začátečníků. Zatímco někdo se vydává k vodě kvůli chutnému obědu, správní sportovní rybáři se domů až na výjimky vracejí vždycky s prázdnou.

Maximálně se pak mohou kochat zápisky o chycených rybách. Pravidlem to však není, ne každý si svůj rybářský deník vede. David Vančík si zaznamená pouze místa, která kvůli oblíbenému koníčku navštívil. „Rybářská sezona trvá 365 dní v roce a může ji omezovat jen počasí. Každoročně tak vytáhnu stovky ryb. Pokud se daří, klidně i padesát za den. Pamatuji si nicméně jen pár největších, s kterými jsem se vyfotil,“ neskrývá. 

U soukromníků větší ryby, u svazu větší úsilí

Místa, kam chodí chytat, se dají rozdělit na soukromé a svazové revíry. Podle toho, kdo lokalitu spravuje. V prvním případě se člověk většinou nemusí bát, že by mu na háčku nikdy nic nezabralo. Ve vodních plochách v soukromém vlastnictví se ryby vysazují v mnohem větším měřítku a více se přikrmují. Pod hladinou jich žije dost a nouze není ani o kapitální kousky. Typickým příkladem je oblíbený rybník v Sobáčově u Litovle na Olomoucku či Čertovy rybníky u Stražiska na Prostějovsku.

Ať mrzne nebo je vedro, rybařit se může pořád. Sezona kopíruje kalendářní rok. Foto: archiv Davida Vančíka

U vod, které má na starosti rybářský svaz, už se musí předvést také rybářské umění. Vančík má pravidelně povolenku na území Moravského i Českého rybářského svazu. Stačí mu zajet kousek od Prostějova a z pohledu svazu je rázem na severu Moravy, jinak oblíbená Plumlovská přehrada a vše níže na mapě, je již Morava jižní. „Rozdělení vod mezi oba svazy kopíruje dělení krajů z období před listopadem 1989. Zatímco původní Jihomoravský kraj má na starosti Moravský rybářský svaz, Severomoravský kraj už Český rybářský svaz,“ vysvětluje.

Rybaří, ale ryby nejí

K sportovnímu rybaření Davida Vančíka v jedenácti letech přivedl děda, o rodinnou tradici se však nejedná. Za tradiční se naproti tomu dá považovat jeho nejoblíbenější revír. Plumlovská přehrada leží jen kousek od jeho domovského Prostějova. 

„Na Plumlově máme chatu a vyrůstal jsem tam. Než na přehradě po bezmála šedesáti letech proběhl výlov, všichni si mysleli, jaké ve vodě žijí ‚lochnesky‘. Nakonec se ale žádné nenašly, dnes se tam dá chytit celá řada ryb vysazená svazem – kapři, amuři nebo různé druhy dravců,“ popisuje s nadsázkou sedmadvacetiletý muž. Dodává, že sousední Podhradský rybník pod plumlovským zámkem je chovný a rybáři sem tudíž mají vstup zakázaný.

Za své nejcennější úlovky považuje ty z řek Moravy a Bečvy. Zatímco dvacetikilový kapr ze soukromého rybníka není podle jeho slov žádnou zvláštností, chycení větší parmy na říčním toku ano. Sportovnímu druhu rybaření se David Vančík věnuje i proto, že ryby nejí. Ani sladkovodní, ani mořské. „Takových rybářů znám spoustu. Rybu vytáhnou, pokochají se a vrátí ji do vody,“ poznamenává.

Sportovní rybář David Vančík z Prostějova chodí k vodě za šupináči často na Plumlovskou přehradu, ale také na Moravu, Bečvu nebo Poděbrady a Chomoutovské jezero u Olomouce.