Paleta prostějovské malířky Alžběty Zelené se postupně rozjasňovala

V polovině února jsme si připomenuli sto let od narození malířky, grafičky a učitelky Alžběty Zelené. Žena dramatických osudů, Židovka, do jejíhož života zasáhla válka i komunistický režim, pozoruhodná umělkyně, solitérka stojící mimo malířskou tvorbu druhé poloviny 20. století. Její jméno nenajdeme v encyklopediích. Existuje o ní jen pár článků z pera novinářů, kulturních publicistů a bakalářská práce. Její dílo tak čeká na odborné zhodnocení.

Národní dům v Prostějově, kresba uhlem lavírována tuší. Zdroj: Prostějov v malbě, kresbě a grafice, Prostějov 2004

Narodila se 19. února 1919 v prostějovské rodině drobných židovských živnostníků Salomona Kleinera a Anny rozené Spitzerové. Rodiče vlastnili malý obchod s látkami a krejčovskou přípravou na rohu Školní ulice a Pernštýnského náměstí. Rodičům také v obchodě pomáhala. Nejvíce ji bavilo aranžování výlohy. Už od dětství ráda malovala. Jejím snem bylo studovat malířství stejně jako její starší sestra Markéta (Margith Kleinerová-Eisenberg, pozdější portrétní a figurální malířka).

Malovala jsem továrny, ulice a lidi. Lidi jsem vždycky malovala nejraději, ať už portréty nebo figury. Krajina mi naopak nic moc neříkala. Je dokonalá sama o sobě, malováním se už nedá vylepšit. Krajina mě zajímala, jen když v ní byly komíny, pohyb, život.

Alžběta Zelená

Alžběta absolvovala v Prostějově dívčí reálné gymnázium a začala pracovat jako zahraniční korespondentka v kanceláři starosty města Oldřicha Johna. V říjnu 1938 však byla z důvodů židovského původu propuštěna. Podařilo se jí získat vízum a pracovní povolení ve Velké Británii, kam odcestovala v květnu 1939. Žila v Bristolu, kde pracovala jako služebná v židovské rodině, dále v hotelech, ve válečném průmyslu. Také rozvážela na koňském povozu po městě mléko. Přitom studovala zdejší uměleckou školu Royal West of England College of Art. Absolvovala ji s výborným prospěchem v září 1943. Získala oprávnění vyučovat estetickou výchovu na všech stupních anglických škol a krátce učila na dívčí škole v Dudley u Birminghamu. Stala se členkou Royal Birmingham Art-Society, dokonce se přihlásila na londýnskou Royal Academy od Art a byla přijata. Nakonec sem ale z osobních důvodů nenastoupila.

Autoportrét malířky. Archiv rodiny.

Návrat domů

V Anglii se seznámila s prostějovským rodákem, leteckým mechanikem u 310. československé stíhací perutě RAF Josefem Zeleným. Provdala se za něj a narodil se jim syn Ilja. V květnu 1946 se s rodinou vrátila do Prostějova, nikoho zde však už neznala, neměla tu rodinu, přátele. Rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Sestra Markéta sice přežila Terezín, ale v roce 1947 odcestovala do USA. Manžel Josef byl invalidním důchodcem a aby uživila rodinu se třemi syny, musela začít pracovat. Šila šaty pro OP Prostějov, barvila šátky, pracovala jako grafička v OP a v Agrostroji. Diplom z Anglie jí byl uznán až v roce 1964, musela si navíc doplnit vzdělání na Pedagogickém institutu v Olomouci. Teprve potom mohla učit výtvarnou výchovu, pouze však na druhém stupni základních škol.

Pracovala jako vychovatelka na internátě OP, učila na dívčí odborné škole při  Zemědělském učilišti v Prostějově a na Základní škole v Přemyslovicích.

Malířka a její dílo

V každé volné chvíli malovala. Rozdělovala svůj čas mezi péči o rodinu, zaměstnání a umění. Její ateliéry v Jihoslovanské ulici (po sochaři Janu Třískovi) a později v ulici Újezd byly skutečnými tvůrčími místy.

Olejomalba Cikorka, Prostějov 1966.

V její autorské práci jsou průmyslové městské motivy, stylizovaná zátiší, květiny, mateřství, figurální a portrétní náměty, akty a hanácké tradice. Barvy její palety se postupně rozjasňovaly od ponurých a šedivých námětů z Anglie a Ostravska po zářivý a barevný folklor. Hudební skladatel Vladimír Ambros, starý Prostějov – cikorka, kresby Národního domu a žudru, Haná tančí, Hanačka, kostel ve Slatinicích, Červený strom, art protis Hanáci. To je jen pár příkladů obrazů malířky Zelené. V její tvorbě najdeme také vitráže, návrhy pamětních listů, návrhy interiérů obřadních síní. Často měla obrazy rozmalované a vracela se k nim.

Významné ji ovlivnili Jan Bauch, Jan Zrzavý, Paul Cézanne a Marc Chagall. Vystavovala většinou samostatně v Prostějově, naposledy v roce 2002 v Muzeu Prostějovska. V roce 2000 představila svoje díla v Manchesteru a Leedsu. Obě výstavy připravil anglický historik umění a sběratel John Keith. Její malby se nacházejí ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově, v městské obrazové sbírce, v majetku rodiny a sběratelů u nás i ve světě.

Alžběta Zelená ve svém ateliéru.

Závěr života

Alžběta Zelená měla nelehký život poznamenaný smrtí rodičů, manžela i synů Ilji a Borise. V závěru života se potýkala s Alzheimerovou nemocí. Obětavě jí pomáhal syn Josef (1951–2008), který jako výtvarník a pedagog šel ve stopách své matky. Zemřela 23. srpna 2004 v Prostějově, kde je pohřbena v rodinném hrobě na židovském hřbitově.

Ke stému výročí malířčina narození probíhá v Muzeu a galerii v Prostějově výstava Obrazy života Alžběty Zelené. Potrvá do 21. dubna.