Folklor je návrat ke kořenům, krásno i moudro předků, vědí v Klebetníčku

Připomínají tradice dob minulých, tančí a zpívají. Dětský folklorní soubor Klebetníček z Vyškova už dělá radost téměř padesát let.

Děti z vyškovského Klebetníčku se loni účastnily folklorního festivalu Jihočeských souborů. Foto: Soňa Juhásová

Vyškov je západní část Hané a podle odborníků tak o pravých Hanácích nemůže být řeč, přesto se v regionu hanáckým nářečím mluvilo a v okrajových vesnicích dokonce i dodnes mluví. „Co se týká vyškovského tradičního kroje nebo projevu lidové kultury, to vše k Hané patří,“ říká Marie Pachtová, spoluzakladatelka Dětského folklorního souboru Klebetníček. Soubor vznikl v sedmdesátých letech minulého století, potom co komunistický režim zakázal skautské hnutí. „Začátky nebyly nijak zlé, nacvičili jsme pásmo Královničky, kde bylo možno ukázat mnoho projevů lidového tance. Samy o sobě jsou velmi bohaté a řekla bych i rozdílné. Jsou tam lidové popěvky a pro děvčata to bylo vhodné,“ vzpomíná paní Pachtová na první vystoupení.

Děti o soubor nemají zájem

Ještě před sametovou revolucí měl soubor okolo třicítky dětí od malých školáčků přes desetileté mladé slečny až po starší žáky. Dnes je situace jiná a složitější. Dětí je méně, ubylo i smyslu pro povinnost, a tak se celkově hůř pracuje. „Byly časy, kdy do souboru chodila maminka a později i její dcery a vydržely tam dlouho. Ale čas se mění a lidé s nimi. Dnešní rodiny s malými dětmi o soubor nemají takový zájem, a když už, tak chtějí kroužky. Tam totiž člověk může přijít jen jednou, nemá žádný závazek a povinnost se prezentovat. Soubor je ale něco úplně jiného, musíte vykazovat činnost,“ vysvětluje zkušená vedoucí a bývalá učitelka češtiny.

Spoluzakladatelkou Děstského folklorního souboru Klebetníček je Marie Pachtová (vpravo), v práci s dětmi jí pomáhá Alena Štěrbová. Foto: Petra Pášová/ Hanácké noviny

Program šitý na míru

Dřív do souboru chodily děti od šesti do patnácti let, teď ale kontinuita chybí. „Je to škoda. Děti k nám přijdou jako malé, my je vypipláme, ale po pár letech odejdou a už se nevrátí. Dnes tak máme starší děvčata a malé děti, proto musíme udělat takové pásmo, aby jim bylo ušité přímo na míru,“ přidává organizační vedoucí souboru Alena Štěrbová. „Znamená to ale i to, že všichni musí umět všechno. Může se stát, že na vystoupení totiž nepřijde víc dětí a my musíme být připravení  i na tuto možnost. Nacvičování je tak složitější,“ doplňuje ji Marie Pachtová. Nezůstaly ani mladé maminky, které své děti do souboru přivedly s obrovským nadšením a chutí vrátit se ke kořenům. „Nadšení měly velké, ale nevydrželo to. Co jsme se ale bavily s ostatními soubory, problémy jsou všude stejné. Chybí souborová soudržnost,“ shodují se.

Klebetníček. Foto: Soňa Juhásová

Folklor je stále živý

Obě ženy ovšem mají za to, že folklor je stále živý a má obrovskou sílu. „Já sama jsem v tom vyrostla, jako dítě jsem hrála všechny hry a od mé stařenky jsem byla k tradici vedená. Později jsem se naučila dělat hanácké kraslice, hanáckou výšivku, pracovat se slámou, a to mi vydrželo až do dneška. Jsem přesvědčená, že to má smysl,“ míní Marie Pachtová. „V naší práci vidím návrat ke kořenům, krásno i moudro. Folklor takový opravdu je. Bylo by škoda na to zapomínat,“ doplňuje ji Alena Štěrbová.