Drží se tradičních receptů. Buchta je lepší než sušenky ze supermarketu, říká pekařka

V pětačtyřiceti letech opustila jistou práci manažerky a začala péct doma na vesnici buchty. Teď má za sebou Monika Mackovíková první rok, kdy v bývalé cukrářské výrobně v Bělkovicích-Lašťanech na Olomoucku strávila u trouby nepočítaně hodin. Nově chce k pečení přidat i kurzy, které pomohou tradiční recepty zachovat.

Rozhodnutí stát se z manažerky pekařkou stálo Moniku Mackovíkovou následně hodně sil, kdy v provozovně trávila celé dny. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

S předsevzetím pro letošek Monika Mackovíková problém neměla. Zatímco první rok spíš vyčkávala, až se zákazníci ozvou, teď má opačný plán – být více s lidmi. Výraznější sebeprezentace zahrnuje i lekce pečení ve vlastní provozovně v centru obce. Zakladatelka firmy Buchty z Bělkovic, ve které pracuje zatím sama, se na nich dělí o veškeré své know-how. „Rozhodla jsem se, že na kurzech nebudu žádné informace skrývat, dnes je svět o otevřeném sdílení,“ říká. První recepty a postupy představila začátkem února, kdy pekla s dětmi, a na Valentýna s dospělými.

„U nás doma se vždy peklo“

Mackovíková se zaměřuje na kynuté buchty „Honzovky“, hanácké koláče, svatební koláčky. „Držím se tradičních receptů, podle kterých se v Čechách a na Moravě peklo po staletí. Samozřejmě jsou i trochu rakouské a německé, ostatně na štrúdl si například dělají nárok všichni,“ podotýká.

Kde se v ní vzalo takové zaujetí pro pečení, že se rozhodla založit si živnost? „Pocházím z Moravské Třebové, říká se tam Malá Haná. V dětství se u nás peklo, chodili jsme k babičce, kde vždycky nějaká buchta byla.“

Hanácké svatební koláčky s tvarohem patří k nejoblíbenějšímu pečivu z nabídky malé firmy Buchty z Bělkovic. Foto: archiv Moniky Mackovíkové

Dnes už se v domácnostech tolik nepeče, otevřel se tedy prostor nabídnout sladké domácí pečivo na trhu. Velké pekárny ani příbuzné, které zásobují převážně své okolí, Monika Mackovíková jako konkurenci nevnímá. Na rozdíl od prvních vyrábí v malém, od druhých ji odlišuje živnost. O Vánocích tak zkusila jednoduché cukroví, na Velikonoce se zase pustí do beránků. Dlouhodobě je zájem o kynuté a strouhané tvarohové buchty, koláče a svatební koláčky, které „jsou malé a musejí se vzít čtyřikrát do ruky, než se upečou.“

Domácí ruční práce a nic nešidit

Pečivo objednané přes e-shop dostanou lidé do dvou dnů a stejná je i trvanlivost zboží. Buchty podnikatelka rozváží po městech stejně jako po venkově, občas zamíří i do firem. Někdy zapojí manžela a až bude mít syn řidičák, přidá se také. Pořídit mohou zákazníci celý plech nebo alespoň kilo koláčků. „Trochu zanedbávám místní obyvatele. Ptají se, zda si mohou něco koupit, ale na kusy neprodávám. Kdysi byla vedle cukrárna, jenže tam je nyní knihovna a už se nedá využít,“ mrzí ženu chybějící prodej do ulice.

Mimo běžnou nabídku může v malé pekárně v Bělkovicích-Lašťanech vzniknout i čokoládová buchta. Foto: Monika Mackovíková

V rozlehlé provozovně, kterou zamýšlí postupně zvelebovat, dává do buchet suroviny pokud možno od regionálních dodavatelů. I když to znamená vyšší náklady. „Jsem zastánkyní domácí ruční práce. Moje ambice je nic nešidit. Pořád si stojím za tím, že kousek buchty je lepší než sušenky ze supermarketu s hrozným složení, které ani nejde na obalu přečíst,“ drží se klasiky. Ačkoli trendy ve stravování přinesly na trh bezlepkové, raw nebo bezlaktózové potraviny, obliba buchet, zdá se, neklesla.

Z kanceláře k troubě? „Byla jsem mrtvá“

Oblast informačních technologií Monika Mackovíková opustila, nechala si jen výuku němčiny a češtiny. „Byla jsem přesycená. Potřeboval jsem změnu a napadlo mě pečení. Když cukráři u nás v obci po čtvrt století opouštěli prostory, řekla jsem si, že zkusím živit se rukama. Kdyby neskončili, možná bych do toho nešla. Ze začátku jsem byla po prvních měsících úplně mrtvá, ale jsem za tu zatím roční zkušenost moc ráda,“ ohlíží se za premiérovým rokem v roli pekařky.