Žalkovicím starostuje od revoluce. Pokaždé mě „dotlačili“, říká Radomír Pala

Původně počítal, že ho po pár měsících někdo vystřídá. Letos ale od chvíle, kdy se postavil do čela Žalkovic na Kroměřížsku, uplyne 29 let. Důvěru místních dostal Radomír Pala i v posledních volbách. Křeslo starosty opět přijal, podle svých slov ale tentokrát už naposledy.

Radomír Pala dělá starostu v Žalkovicích na Kroměřížsku už více jak čtvrtstoletí. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Všechno vzešlo z událostí listopadu 1989. Na přelomu starého a nového roku založili v Žalkovicích Občanské fórum, jehož zástupci nabídli členům národního výboru možnost spolupráce. Chtěli řešit některé problémy jako třeba uzavřenou školu. „Mezi lidmi jsme provedli anketu. S výjimkou těch, co seděli ve výboru, si celá obec přála znovuotevření školy,“ poznamenal Radomír Pala.

S kolegy jej sice komunističtí funkcionáři odmítli, brzy nato ale někteří ze svých postů dobrovolně odstoupili. Včetně předsedy, kterého nahradil právě Pala. Sám přiznává, že se k úřadu dostal jako slepý k houslím. „Počítal jsem, že vydržím půl roku do prvních svobodných voleb v roce 1990,“ prozradil s tím, že funkci vykonával jako neuvolněný. Své tehdejší zaměstnání nechtěl ztratit.

Každá obec potřebuje školu, kostel i hospodu

Plány mu však změnilo nově zvolené zastupitelstvo. Navrhlo ho na starostu a Radomír Pala výzvu přijal. Celá situace se do loňských komunálních voleb opakovala ještě sedmkrát. „Občanům sice říkám, že už jsem okoukaný, přesto mě pokaždé do funkce ‚dotlačili‘,“ krčí Pala rameny. Zkraje devadesátých let si přitom vůbec nemyslel, že by pro starostování byl ten pravý. „Moje okolí ve mně ale spatřovalo potenciál, nikoho lepšího zřejmě neměli,“ usmál se.

Žálkovický znak.

Zkušenosti sbíral za pochodu, stejně jako se utvářely nový zákon o obcích a místní samosprávy. Nezapomněl ani na školu, kterou komunisté chtěli nechat zavřenou. Rok po volbách se v Žalkovicích začalo znovu vyučovat. Pala tvrdí, že jde o jednu ze služeb, která by žádné obci neměla chybět. „Škola, školka, kostel, hospoda a obchod. Pokud něco z toho na vesnici nemají, ubírá to na komfortu. Vysílá se signál, že schází dobré místo k žití a lidé se za kulturou či sportem stěhují jinam,“ podotkl.

Poosmé starostou? Tentokrát určitě naposledy

Za téměř tři desetiletí se mu jako prvnímu žalkovickému úředníkovi nevyhnula únava. Čtyři roky zpátky pracoval v zápřahu od rána do večera. Zabýval se problémy spojenými s budováním kanalizace a čističky odpadních vod. V té době si řekl, že už toho má dost. Pak ale celý projekt dospěl do zdárného konce a kvalita života ve vsi na pomezí Zlínského a Olomouckého kraje se podstatně zvýšila.

Farní kostel sv. Mikuláše v Žalkovicích. Zdroj: www.zalkovice.cz

S tím, že se stane starostou pro současné volební období, už Pala nicméně nepočítal. Když ovšem vycítil zájem svého okolí, i tentokrát svolil. „Ale už určitě naposledy,“ zapřísahal se. V pětašedesáti letech se věnuje řadě dalších aktivit. Angažuje se v místním fotbale, rád si zajde na hokej, který na profesionální úrovni hraje jeho stejnojmenný syn. Kromě toho si s oblibou zarybaří v Norsku a zalyžuje v horách. Navrch si pořídil včely, aby podle slibu otci pokračoval v rodinné tradici. Dnes se tak v jeho kanceláři sladí výhradně domácím medem.

Pohoda v zastupitelstvu i mezi lidmi

Čeho si otec tří dospělých dětí neustále váží, je soudržnost obecního zastupitelstva. I když Žalkovice čítají jen 600 obyvatel, tvoří ho patnáct lidí. „Ani starosta nemá patent na rozum a více hlav víc ví. Díky dostatku informací tak postupujeme ve shodě a pár měsíců po volbách už ani nevíme, kdo za koho kandidoval,“ prozradil. Dodal také, že před každým zastupitelstvem se konají pracovní porady, kde se veškerá potřebná témata rozebírají do nejmenších detailů. Tento postup se osvědčil a mezi zastupiteli prý nedochází k žádným rozbrojům. Ostatně podobné je to i mimo úřad. „Máme štěstí na lidi, spolupracují mezi sebou ve spolcích a podílí se na pořádání různých společenských akcí. To je pak radost dělat starostu,“ pochvaluje si Radomír Pala.