Šipky se na koupališti hrály i na osmnácti terčích vedle sebe

Automaty s terči na šipky. Obvyklé vybavení mnoha hospod. U piva na nich trénují a hrají soutěžní zápasy šipkařské kluby. Jeden takový působí i v Lidické ulici v Prostějově uvnitř hospůdky Na Zastávce. Nijak velkou členskou základnu však nemá, lidé zaujatých do šipek neustále ubývá.

Ondřej Steiniger z šipkařského klubu Zetko Prostějov. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

V aktuální sestavě hraje parta dospělých poslední dvě sezony. Dříve byla početnější, někteří se ale rozhodli odejít. Důvody měli různé. Někdo založil rodinu, jiní kvůli práci nestíhali tréninky nebo jim nevyhovoval sobotní termín určený pro ligová utkání. Být zaregistrovaný v Unii šipkových organizací a mít delší sportovní pauzu, nemá pro hráče valný význam. Jak říká Ondřej Steiniger z prostějovského Zetka, kdo chce být v šipkách dobrý, musí hrát co nejvíce.

Prostějov přišel o čtyři týmy

„Zájem o šipky bohužel upadá, jen v Prostějově se v poslední době rozpadly čtyři týmy. Lidí je čím dál méně,“ pozoruje Steiniger. Osobně se sportu známému z měst i vesnic věnuje od dětství. Přivedl ho k němu otec, na kterého se při zápasech či trénincích chodil dívat. Šipky ho zaujaly natolik, že se do jejich hraní nakonec sám zapojil. Rodič pro něj představoval vzor a také rádce na triky, které se dají při hodu na terč využít.

„Házel jsem buď na automaty nebo i prostě jen na terče zavěšené na stěně. Záleželo, kde jsme hráli. Dříve bylo v hospodách více místností uzpůsobených speciálně pro šipky,“ vybavuje si ročník 1988. Před třemi lety se v hostinci Na Zastávce přidal k tamním šipkařům z klubu Zetko Prostějov. Momentálně se s nimi účastní soutěže, do které šipkařská unie spojila první a druhou ligu. Hraje tedy druhou, potažmo třetí nejvyšší úroveň v Česku.

Zápasy nedaleko a v přátelském prostředí

Soutěžní tabulku tvoří celkem dvanáct družstev vesměs z prostějovského regionu. Doplňuje je vzdálenější Kroměříž, jinak tu figurují zástupci Plumlova, Hamrů či Ivanovic na Hané. Hned sedm týmů má pak základnu přímo v Prostějově. „S výjimkou Kroměříže nemusíme na zápasy jezdit nikam daleko. Delší cesty mívají týmy v extralize, která se hraje na celokrajské bázi,“ vysvětluje Steiniger a dodává, že do soutěží nelze jít s vidinou finančního obohacení. Šipky se musejí hrát pro zábavu.

Střed terče zvaný též bullseye. Ilustrační foto: fotobanka

Většina střetnutí probíhá v přátelské atmosféře. Obě soupeřící strany si spolu vzájemně povykládají, v hospodě popijí pivo nebo venku při přestávce vykouří pár cigaret. Lidé hrající s větším zápalem a soustředěním ale také nechybí, i když je jich méně. „V celkovém utkání může tým získat maximálně osmnáct bodů. Čtyři hráči v obou družstvech mezi sebou hrají dvouhry a čtyřhry, za každou výhru se připisuje bod,“ popisuje Steiniger herním systém. V případě remízy rozhoduje velká „čtyřhra“ čtyř proti čtyřem.

Turnajů na koupališti je škoda

Jeho Zetko se na soutěžní partie připravuje během pravidelných čtvrtečních tréninků. Dobu trvání nikdo přesně nestanovuje, záleží na chuti jednotlivých hráčů. Kdo nemůže dorazit, může si hody na přesnost procvičovat sám. Vybavení používají prostějovští šipkaři posledních dvacet let stále stejné. Nezměnily se ani světelné terče s ukazateli skóre.

Házet šipky mohou i mladíci, ostatně například za klub z Plumlova nastupuje ve stejné lize patnáctiletý hoch. Děti a širokou veřejnost obecně v minulosti lákaly především turnaje u bývalého koupaliště za prostějovským zimním stadionem. Konaly se pravidelně a účast bývala hojná. „Hrávalo se i na osmnácti terčích vedle sebe. To už je ale pryč. Mrzí mě to, protože se jedná o moc pěkný sport,“ netají se Steiniger, který příští rok oslaví třicátiny.

Týmový sport, jednotlivci nic neznamenají

Kdo by chtěl řady některého z šipkařských týmů nejen v Prostějově rozšířit, nemusí váhat. Pro možnost startu v soutěžích je ovšem potřeba se přihlásit do šipkařské unie a uhradit členský příspěvek. „Každého správného šipkaře by šipky měly v prvé řadě bavit. Jedná se o týmový sport, ve kterém by si hráči měli vzájemně rozumět, jednotlivci nerozhodují,“ zdůrazňuje Ondřej Steiniger ze Zetka Prostějov.