V polích u Uhřičic se skrývá křižovatka řek, unikátní vodní dílo

Technické zařízení, které je jediné svého druhu u nás, leží zhruba dva kilometry za obcí Uhřičice na Přerovsku. Sifon, nebo-li vodní shybka, protahuje vodu Mlýnského náhonu pod tokem řeky Valová už více než sto let.

Mlýnský náhon, který teče do dvou betonových tunelů, měl přivádět vodu do mlýna v Kojetíně. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Pokud vyrazíte z Uhřičic proti proudu Mlýnského potoka, po pár set metrech narazíte na překvapení. Voda mizí v zemi ve dvou betonových tunelech, protože pramen teče pod dnem řeky Valová, která protéká kolmo. Historie zdejší křižovatky řek sahá daleko do minulosti, a to až do šestnáctého století. „Mlýnský náhon byl v minulosti uměle zbudovaný a vytékal z řeky Moravy u Bolelouce. Poháněl několik mlýnů a vléval se zpět do Moravy pod Lobodicemi. V roce 1583, rok po smrti pana Vratislava z Pernštejna, pána na Tovačově i Kojetíně, byl mlýnský náhon prodloužen, aby mohl dodávat vodu i na kojetínský mlýn,“ napsal před lety Bohumil Kyselý z Uhřičic.

Vantroky velké vodě nezabránily

Přechod přes řeku Valovou vyřešili tehdejší stavitelé překlenutím řeky dřevěným korytem, takzvanými vantrokami. A v osmdesátých letech devatenáctého století bylo dřevěné koryto nahrazeno železným. Kvůli nízké výšce mezi hladinou řeky a korytem následovalo při každé velké vodě zaplavení okolí.

V cestě Mlýnského náhonu byla řeka Valová, která se po pár stovkách metrů stéká s Moravou a je zaříznutá do poměrně velké hloubky. Zaústění do náhonu nebylo možné, a tak se hledalo lepší řešení. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

Hledalo se tedy jiné řešení, až počátkem dvacátého století navrhl Moravský zemský sněm v Brně zbudování vodní shybky. „V našich poměrech i v rámci Rakousko-Uherska to bylo dílo ojedinělé. Vodní shybku postavila firma Pittel Brausewetter. Na stavbě pracovali domácí dělníci z celého okolí. Stavba stála padesát tisíc korun v tehdejší měně a byla dokončena v listopadu roku 1908. Uvedení sifonu do provozu se konalo za přítomnosti vládního zástupce, několika inženýrů a místních občanů,“ uvedl kronikář obce Zdeněk Tichý.

Do sifonu spadl chlapec

Ojedinělá stavba ukrytá v zemi lákala hazardéry, kteří se snažili sifon proplavat. „Znal jsem dva, kteří tvrdili, že místo proplavali. Před padesáti lety si na místě hráli malí chlapci a jeden z nich do tunelu spadl. Kamarádi mu běželi přes nedaleký most naproti a on kupodivu v pořádku proplaval,“ připomněl Zdeněk Tichý zdejší známou historku. Mlýnský náhon působí zdálky poklidně, u sifonu jsou ale zřetelně vidět vodní víry, které se pod hladinou tvoří.

Po jistém období bez údržby se počínaje devadesátými lety dílo pravidelně čistí a bez větších zásahů splňuje svou funkci dodnes.

Sifon je jediné zařízení svého druhu u nás a nejspíše jedním ze dvou dochovaných v Evropě. Foto: Iva Najďonovová/Hanácké noviny

KŘIŽOVATKA ŘEK

  • Na zbudování sifonu byly použity dvě betonové roury, jejichž vtok a výtok byl zakomponován do ohrázování řeky Valové. Voda natéká do hloubky asi deseti metrů, tady podjede dno řeky Valové a zase se šikmo zvedne k povrchu. Vyvěrá jen těsně za břehovou hrází řeky.
  • Vodní shybka je v provozu od roku 1908 a s drobnou údržbou slouží bez problémů dodnes. K sifonu vede značená turistická stezka a také sem má vést cyklotrasa.
  • Další křižovatka na Mlýnském  náhonu leží zhruba osm set metrů po proudu od sifonu. Jedná se o vantroky – betonové koryto. Pod ním je odpadní kanál z obce Uhřičice, na který je napojený odvodňovací  kanál z polí a obojí teče do řeky Moravy. V hrázi vedle mlýnského náhonu je stavidlo, které se zavírá při hrozící záplavě z řeky Moravy, aby se zabránilo zpětnému toku vody a zaplavení obce.