Hanák je osoba důstojná. Barevné nehty ani cigareta ke kroji nepatří

Hanácký kroj, to je poklad. Dědí se mezi generacemi nebo si ho mezi sebou předávají členové folklorních souborů. Když se některá jeho část obnosí, je potřeba sáhnout hlouběji do kapsy. Národopisný soubor Pantlék naposledy uspořádal sbírku na ušití krojové zástěry.

Část souboru Pantlék v minulém roce. Foto: archiv souboru

Bílá zástěra neboli fěrtoch je zdobná část ženského kroje. „Dle našeho dochovaného popisu od slečny Boženy Kostkové by měla být v šířce čtyř metrů a ta slavnostní by měla být vyšívaná žlutými hanáckými motivy,“ popisuje vedoucí souboru Jana Otáhalová.

Vyšívalo se v zimě, když nebyla práce na poli

Výšivka je bohatá, dříve šlo o ruční práci. „Každá Hanačka si svůj fěrtušek vyšívala sama anebo se touto činností zabývala děvčata u sedláka, která byla třeba nějak postižená a nemohla vykonávat jinou těžkou práci. Výšivka se prováděla převážně v zimních měsících, kdy nebyla na poli práce,“ dodává Jana Otáhalová z Němčic nad Hanou.

Hanáci z Národopisného souboru Pantlék z Němčic nad Hanou. Foto: archiv souboru

V Pantléku z ruční výšivky trochu slevili a podle staré původní zástěry si nechali novou vyšít strojově. Motivy i rozvržení zůstaly stejné jako na původním fěrtošku. I tak bylo potřeba sehnat 15 tisíc korun. V souboru se proto rozhodli poprvé zkusit internetovou platformu Startovač a uspořádali úspěšnou sbírku. Jindy kroje doplňují z každoročních příspěvků obce, případně pokud se dozvědí o vhodném grantu.

Z krojů se většinou vyrůstá do šířky

Členové souboru by také potřebovali nechat ušít nové kordulky, tedy krojové vesty. Některé z dochovaných se v obci nosily před sto lety a jsou natolik chatrné, že je nelze nosit. Nová vesta z ornátoviny vyjde asi na dvojnásobek nákladů na fěrtoch. Na jednotlivých dílech budou vyšité barevné květy stejného tvaru i barvy tak, zkrátka aby byla kopie co nejvěrnější. Vyměnit celý kroj naráz by bylo velmi nákladné, a tak se obnovují po částech.

Kroje jsou v Pantléku takzvaně generační. „V souboru už je nosilo několik generací členů a pokud z nich vyrostli – většinou do šířky, tak se kroj vyměnil a nosí ho se stejnou pýchou někdo jiný,“ usmívá se Otáhalová. Někteří z členů se ovšem mohou pyšnit kroji vlastními.

Kroj není módní hit

Dá se vůbec říct, kolik takový kroj stojí? Podle folkloristky sotva. „Hodnota starých, původních krojů se penězi vyčíslit nedá, je to dědictví našich předků, které si opravdu uchováváme s úctou po generace a i když se již nedají nosit, jsou nám vzorem pro další nově pořizované kroje. Je to prostě hanácký poklad,“ říká.

Členové Pantléku při každoroční pouti ke kapličce u Nezamyslic. Foto: archiv souboru

Jak jinak takovou cennost oblékat, než s úctou a láskou. „Není to módní hit, je to bohatství našich předků, a proto Hanák i Hanačka by se měli podle toho chovat. Ženy nejsou výrazně namalované, neměly by mít barevné nehty, prsteny, hodinky a jiné moderní doplňky a hlavně v ruce žádnou cigaretu. Hanák je odjakživa osoba důstojná,“ upozorňuje Jana Otáhalová.

V dnešní době se většina slavností odehrává v teplých měsících, a tak možná někteří návštěvníci přemýšlejí, jak se Hanáci společensky strojili přes zimu. Inu, muži nosili kabáty, ženy kabátky, vlňáky. „Prostě nebyli ‚hlópi‘, přece by nezmrzli. Ale těchto doplňků se dochovalo velmi, velmi málo, známe to spíš z obrázků hanáckých malířů,“ připomíná vedoucí Pantléku, že pravé vlňáčky hřejí i z obrázků.