Namaloval Mikoláš Aleš setkání dvou králů u Olomouce?

Zachycuje rozhovor mezi dvěma významnými panovníky druhé poloviny 15. století. Malba od Mikoláše Alše s názvem Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem se dostala do značné části historických publikací nebo učebnic dějepisu. Podle dlouholetého kronikáře Jiřího Skarupského přitom může jít o vyobrazení situace, která se odehrála nedaleko Olomouce – v sousedství dnešní rušné silnice na Šternberk.

Malba Mikoláše Alše Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem by mohla zachycovat jednání králů mezi Lašťany a Bohuňovicemi na Olomoucku. Foto: Wikipedie/Sbírka Národní galerie v Praze

Původně je pojil příbuzenský vztah. Český král Jiří z Poděbrad provdal za vládce Uher Matyáše Korvína svou dceru Kateřinu. Po její smrti však rodinná idyla vyprchala a bývalý tchán se zetěm spolu začali válčit.

V roce 1469 se jejich armády měly utábořit na katastrech čtyř obcí na Olomoucku – Lašťan, dnes spojených s Bělkovicemi, Štarnova, Bohuňovic a jejich současné místní části Moravské Loděnice. K bitvě nicméně nedošlo. „V místech poblíž dnešní benzínky a kříže u cesty do Bohuňovic, kde končí lašťanský katastr, se Jiří a Matyáš setkali. Jednání o ukončení válečných tažení ale nedopadlo a Korvín odjel do Olomouce, kde se nechal v katedrále svatého Václava částí šlechty prohlásit českým králem,“ říká Jiří Skarupský, nadšenec do historie a několik desítek let také kronikář Bělkovic-Lašťan.

Jiříkovy noclehy v Uničově a Šternberku

Rozhovor mezi čtyřma očima by podle něj mohla zachycovat olejomalba Mikoláše Alše ze sedmdesátých let 19. století. Ač obecně se má spíše za to, že jde o schůzku po bitvě u Vilémova na okraji Českomoravské vrchoviny. Jiřího oddíly v ní Matyášovo vojsko obklíčily, český panovník ale místo krveprolití volil diplomatické řešení. „Existuje však i verze, že se jedná o vyobrazení setkání mezi Lašťany a Bohuňovicemi. Osobně bych ji vůbec nezatracoval,“ uvedl Skarupský.

Od pracovníka z olomoucké pobočky státního okresního archivu se v minulosti navíc dozvěděl, že o jednání Poděbrada s Korvínem vypovídají i některé písemnosti. „Docent Kouřil vypátral, že se zaznamenaly Jiříkovy cesty do Uničova, Šternberka a některých menších okolních vesnic. Jezdil tam nocovat, protože mu šlo o krk. V ležení zůstávat nechtěl,“ nabízí vysvětlení.

Pamětní deska se neujala

Pravděpodobné místo královského střetu vedle silnice mezi Olomoucí a Šternberkem plánoval Jiří Skarupský osadit pamětní deskou. Před listopadem 1989 s tím souhlasily i národní výbory Bělkovic-Lašťan a Bohuňovic. „Pak ale přišla revoluce a můj nápad už se nerealizoval, nehodil se. Kámen, na který se měla pamětní deska umístit, se dnes nachází vedle bělkovického památníku se lvem,“ uzavřel Skarupský, jenž v Bělkovicích-Lašťanech žije přes šedesát let.