Praha je krásná, ale já patřím do Kroměříže, říká předseda Sněmovny Vondráček

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček je patriot a na rodnou Kroměříž nedá dopustit. Regionu se snaží pomáhat i na dálku. Například by rád viděl propojení města s Baťovým kanálem. V rozhovoru mluví také o tom, jak se mu daří kloubit rodinný a pracovní život, zda by se znovu vydal na cestu do Ruska a jak je to s jeho advokátní praxí. Stranou nezůstala ani jeho láska k muzice a folkloru.

Radek Vondráček v kanceláři své advokátní kanceláře v Kroměříži. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Poslaneckou kancelář máte blízko historického centra Kroměříže. Jak často vás v ní lidé zastihnou?

Snažím se dodržovat pondělky, ale ne vždy se to podaří. Povinností v Praze je teď zkrátka víc. Přijímám zahraniční návštěvy, a když přijedou v pondělí, bohužel to neovlivním.

Kdo a s jakými tématy za vámi nejvíc chodí?

Nechodí za mnou jen občané Kroměříže, ale jsou z celého kraje. Většinou chtějí i nějakou právní radu, nejčastěji řeší exekuce. Každému ale říkám, že mluví se zákonodárcem, který v individuálních věcech nic nezmůže. Nedávno jsem ale řešil obecné téma folkloru, jeho podporu v ČR. My jsme zrovna region na folklor hodně bohatý.

Máte ho rád?

Když můžu, jezdím na festivaly a přehlídky. Ví se o mně, že jsem zamlada tancoval a zpíval a že k tomu mám vztah. Co se podpory týče, chtělo by to systémovou pomoc, propojit se s Ministerstvem kultury. V minulých letech byla podpora folkloru větší, než je teď. Jsem hodně ve styku s Visegrádskou skupinou, a když jí předsedali Maďaři, uspořádali špičkový kulturní program plný tance a folkloru. Teď předsedá Slovensko, které je taky pyšné na svůj folklor a od července předsedáme my. Určitě budeme prezentovat moravský i český folklor. I my se máme čím ukázat, vždyť jen Zlínský kraj je nesmírně pestrý. Máme tady tři velké skupiny: Valachy, moravské Slováky a Hanáky.

Co se podpory týče, chtělo by to systémovou pomoc, propojit se s Ministerstvem kultury. V minulých letech byla podpora folkloru větší, než je teď.

Jste kroměřížský rodák, byl jste členem městského zastupitelstva, taky neuvolněný místostarosta. Sledujete dění ve městě i teď?

Určitě ne tak jako dřív, protože jsem v Praze v podstatě celý týden. Ale mám spoustu kamarádů, známých, taky manželku, která mi řekne, co se ve městě děje. Přehled o dění ve městě ale mám.

Tak tedy: Jak se podle vás Kroměříži daří?

Každý má svoji představu o tom, kam by město mělo směřovat. V Kroměříží se určitě dobře žije. Je to dobré místo pro život a já jsem patriot, asi pátá nebo šestá generace. Chodil jsem například na zdejší gymnázium, moje rodiče tam chodili, seznámili se tam, taky prastrýcové, bratr. I já jsem si na tam našel manželku a jedno za našich dětí tam už chodí. Syn to ještě netuší, ale nemá moc na výběr. (smích)

Máme devět stran a politických hnutí, máme jiné názory, ale národní zájmy nás spojují. Snažím se za ně kopat, ale je přirozené, že každý je odněkud a taky někam patří.

Ještě loni jste říkal, že se stále cítíte být „klukem z Kroměříže“. Znamená to, že se snažíte regionu pomáhat? Mluvilo se o tom, že jste pomáhal vyjednat u ministrů ze své domovské strany výjimku z placení poplatků na obchvatu Kroměříže, a že jste měl i výrazný vliv na podobné rozhodnutí v případě části D55 u Otrokovic…

Tohle byla konkrétní věc, která trvala tři roky. Občas je čím se pochlubit. Já bych třeba hodně stál o rozvoj Baťova kanálu, aby se propojil s Kroměříží. Potkal jsem se se zainteresovanými osobami, ale není to tak jednoduché. Jsou tam administrativní překážky a z pozice zákonodárce na to opět nejsem schopen dosáhnout. Nicméně v Parlamentu se určitě cítím jako zástupce Zlínského kraje a je to moje priorita.

Je správně, když ministři a poslanci bojují za své regiony? Přece jen mají na starosti celou zemi.

Vždy jsem se snažil být předsedou všech a taky to všude říkám. Máme devět stran a politických hnutí, máme jiné názory, ale národní zájmy nás spojují. Snažím se za ně kopat, ale je přirozené, že každý je odněkud a taky někam patří. Má někde své srdce a myslím si, že to je jen pozitivní, když se ví, odkud člověk je. Vondráček je z Kroměříže a v Praze to i docela zdůrazňuji.

Jedním z hlavních témat, která se v Kroměříži už nějaký čas převrací, je otázka dopravy a parkování. Turisté sem jezdí v celé republiky i ze zahraničí, ale nemají kam dát auto. Radnice chce postavit parkovací dům. Je to řešení?

Mě na tom trochu mrzí, že neproběhla širší diskuze. Jde o investici přes sto milionů korun. Určitě je na parkování co zlepšovat, na druhou stranu jsem vyškolený z Prahy a tam je úroveň špatného parkování úplně jiná. Na radnici jsem vždycky razil a prosazoval, aby se základní investice projednali s občany. Vždy jsem byl zastáncem participativního rozpočtu, aby si lidé rozhodli, do čeho bude město investovat. Mě jako Kroměřížáka a otce dvou dětí, které dělají sport, víc mrzí a vadí, že tady není víceúčelová sportovní hala. Investice do dětí by měla být priorita. Obecně proti parkovacímu domu nic nemám, ale investice je opravdu velká a nevím o tom, že by to zastupitelé projednali nebo mluvili o tom, jestli to bude a v jaké podobě.

Město Kroměříž je druhé největší město Zlínského kraje a nemá svoji městskou víceúčelovou halu. Sport a kultura přitom tvoří město.

Co je tedy podle vás bolavým místem?

Nemáme spravený zimní stadion, plavecký. Chybí multifunkční hala, která je ve všech okolních městech, a to i těch menších. Můj syn hraje volejbal za Kojetín, protože v Kroměříži není kde jej hrát. V zimě není kde hrát tenis, ve městě je jen jedna soukromá hala. Když se podívám do Přerova, Prostějova, Olomouce i Zlína, tam děti prostory mají. Město Kroměříž je druhé největší město Zlínského kraje a nemá svoji městskou víceúčelovou halu. Sport a kultura přitom tvoří město.

Také se mluvilo o chybějícím domovu pro seniory.

Bydlení pro seniory není jen problém Kroměříže, ale obecně celé České republiky. Populace stárne a takových zařízení budeme potřebovat čím dál víc. Ve své funkci jsem jich hodně navštívil. V domovech se mění skladba klientů, o většinu z nich je už potřeba se postarat, protože doby, kdy byli klienti soběstační, už dávno neplatí. Kroměříž je spádovou oblastí a další zařízení by své využití našlo. Ale to je už krajská koncepce a je potřeba právě v těchto intencích přemýšlet. Kdyby se to řešilo koncepčně a z jednoho místa, tak by se třeba ukázalo, že to může fungovat i lépe.

Povoláním jste právník, svou praxi v advokátní kanceláři Vondráček & Opatrný jste ale nepozastavil. Jak se dá aktivní advokacie skloubit s předsedáním Sněmovně?

Nejsem ten typ člověka, který za každou cenu potřebuje nějakou funkci. Jsem sice představitel zákonodárné moci, ale dokonce ani předseda Sněmovny nemá rozhodující roli, naopak mám strašně málo výlučných kompetencí. Když nemám žádné rozhodovací pravomoci, tak potom logicky není ze zákona povinnost, že bych nemohl vykonávat advokacii. Pokud vím, první místopředseda kolega Vojtěch Filip, je takové advokát. Celá kancelář visí na kolezích, hlavně na kolegovi Opatrném, který za mě kancelář vede. Mám jen základní přehled, u soudu jsem nebyl čtyři roky. Je to pro mne důležitá zpětná vazba i to, že se mám kam vrátit a nejsem závislý na politice.

Co myslíte zpětnou vazbou?

Chodí sem lidé se svými problémy. Dali jsme třeba exekutorské zástavní právo na návrh, aby se odbřemenily katastrální úřady, ale nikdo nedomyslel, že exekutoři na to nemají v rámci tarifu položku a že to bude za nějaký poplatek. Těch zpětných vazeb je spousta.

Kancelář aktuálně mimo jiné zastupuje i Kroměřížskou nemocnici ve sporu s Finanční správou. Nejde o střet zájmů?

Nejsem v pozici, kdy bych mohl cokoli rozhodnout, takže nevím, v čem by měl spočívat střet zájmů. Naše kancelář nemocnici zastupujeme už řadu let, ale abych předešel jakýmkoli spekulacím, tak jsem v této konkrétní věci vypověděl plnou moc. Řeší to pouze kolega. Na druhou stranu nemám žádnou rozhodující pravomoc, nejsem schopen nic ovlivnit a nikdy bych to ani nedělal. Koneckonců i samotný výsledek toho sporu, že nemocnice byla úspěšná až u nezávislého soudu, kdy by žádná moje přímluva u generálního ředitelství nepomohla, to mluví za všechno.

V roli předsedy Sněmovny parlamentu jste se do povědomí veřejnosti dostal zejména zrušením zákazu podávání alkoholu ve Sněmovně. A také vaší cestou do Ruska. Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Určitě ne. Možná mě překvapily reakce na ruskou cestu, přestože byl celý její průběh velmi korektní a myslím si, že ku prospěchu Česka a českých zájmů. Skutečně to bylo o tom nastavit nějaké pracovní vztahy s Ruskou federací, jaké má většina zemí Evropy. My se bohužel asi stále potýkáme s pocitem, že jsme kdysi byli součástí toho bloku, ale po třiceti letech už bychom měli mít dost sebevědomí dělat si vlastní politiku. Z tohoto pohledu cesta dobře dopadla. Že se najdou kritici z řad opozice, kteří to mají jako politické téma, na to jsem byl připraven.

Co bylo důvodem zrušení zákazu podávání alkoholu ve Sněmovně?

Bylo to opatření, které nedávalo moc smysl. Nemělo by se tam pít, ale stejně to žádná směrnice nezakáže, každý si ve své kanceláři může skladovat, co chce. Mám dokonce pocit, že po zavedení směrnice počet osob ovlivněných alkoholem mírně stoupl. Také tam ale přišlo přes sto dvacet nových poslanců, a ti si zasloužili šanci. Z praktického hlediska, když přijela návštěva, nebylo možné si dát ani přípitek. Poslanci dostali šanci chovat se dospěle a myslím, že nebyl žádný incident, o kterém bych věděl. Denně je v Poslanecké sněmovně na návštěvě až 1 500 osob. Okolo je řada restaurací a hospod, dokonce v trafice se tam prodával alkohol. Bylo to spíš gesto a já jsem jej racionálně zrušil. Zkrátka jsme dospělí lidé a měli bychom se podle toho chovat. Zatím to funguje. V bufetu jsme se ale dohodli, že alkohol na jídelním lístku nebude a na to nepotřebuji směrnici.

Na únorovém sjezdu hnutí ANO jste se stal nově místopředsedou. Budete mít na další funkci v programu prostor?

Už předtím jsem byl řadovým členem předsednictva, takže agenda je stejná. Místopředsedové k tomu ještě navíc získávají nějakou oblast činnosti v rámci hnutí. Díky tomu, že jsem hodně ve styku se zahraničními politiky, znám už většinu prezidentů a předsedů parlamentů osobně, různé zástupce stran, vzal jsem si na starost mezinárodní vztahy hnutí ANO. Vedle toho se soustředím na protikorupční politiku. Založil jsem ve Sněmovně protikorupční skupinu, kde se zástupci všech poslaneckých klubů i odborné veřejnosti hledáme nejefektivnější opatření.

Jako advokát jsem měl obdobně času, ale byl jsem doma.

V Poslanecké sněmovně se pohybujete už šestým rokem. Jak vrcholná politika člověka změní, stále máte ideje se kterými jste do Prahy přicházel?

Základní ideje a určitou míru naivity mám stále stejnou. Je to nastaveno celoživotně, to se nezmění. Určitě teď ale mám bezprostřední informace, větší vhled a troufám si říci nadhled. Mám už zkrátka představu o tom, jak se názorové proudy střetávají, jak to celé probíhá. A je to další vysoká škola. Dost často vnímám hodně negativní energie a se svojí povahou ji nesnáším úplně dobře, přesto jsem ale rád, že jsem do toho šel. I když jsem se rozmýšlel.

Ani jednou jste nezalitoval?

Je to sinusoida podle toho, jak se daří nebo nedaří. Když jsou ty dny dole na křivce, tak to víte, že zalitujete. Taky, když vám desetiletý syn řekne, jestli bych si nemohl najít nějakou jinou práci. Lepší a v Kroměříži, abych s nimi byl doma. Snažím se čas rodině kompenzovat přes víkendy. Když nad tím přemýšlím, jako advokát jsem měl obdobně času, ale byl jsem doma.

Na co myslíte, když se z Prahy vracíte na Hanou?

Mám tady kořeny, já sem patřím. Mě nepředěláte. Po vysoké škole jsem měl nabídky na práci v advokátních kancelářích v Praze, bylo to finančně zajímavé, ale nedokázal jsem odejít. Hrával jsem tehdy volejbal, měl jsem a mám v Kroměříži spoustu kamarádů. Mentalita zdejších lidí je jiná, v Praze bych se asi trápil. Přitom jsem ji už objevil, krásné město. Občas se po ní projdu, třeba Karlův most nebo Kampa se nikdy neomrzí. Praha je krásné město plné příležitostí, mám ji rád, ale patřím sem, do Kroměříže.

Radek Vondráček (* 1973)

Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Do politiky vstoupil v roce 2013, kandidoval do Poslanecké sněmovny jako lídr hnutí ANO ve Zlínském kraji. Po volbách v roce 2017 obnovil slib poslance a byl zvolen i jako předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu. V únoru 2019 se stal místopředsedou hnutí ANO. Je ženatý, má dvě děti.