Ubytování v bývalé kapli? V kraji jsou podobných staveb desítky

Penzion, tělocvična, ale třeba taky skladiště. I takovým účelům dnes slouží některé kaple a kostely. Michaela Bučková z Olomouce našla v regionu podobných míst pětapadesát. Originální výzkum představila na výstavě nazvané NEkostely a NEkaple Olomouckého kraje.

Michaela Bučková mapovala v Olomouckém kraji kostely a kaple, které se dnes využívají jinému účelu. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Na projektu mapujícím v Olomouckém kraji kostely a kaple využívané jiným způsobem, pracovala Michaela Bučková dva roky. „Jsou to objekty, které církev předala státu, obci nebo do soukromého vlastnictví. Vzhledem k tomu, že dálkově studuji vysokou školu a mám doma malou dceru, jsem pracovala hlavně po večerech, když jsem měla volno,“ prozradila žena, která pracuje jako archivářka na olomouckém magistrátu. Právě při dálkovém studiu socio-ekonomické geografie na ostravské univerzitě dostala nápad na netradiční mapování. „Učili jsme se zpracovávat mapu, zaujalo mě to a chtěla jsem udělat svoji. Protože mám obrovskou lásku ke kostelům a kaplím, napadlo mne udělat tohle téma atypicky. Nevím o tom, že by jej někdo jiný zpracoval, minimálně ne v našem kraji,“ podotkla.

Kostel, který není na první pohled poznat

Některá místa jsou známá více, třeba červený kostel na třídě Svobody v Olomouci. Najít další stavby však trvalo dlouho. „Než jsem objela celý kraj, domluvila jsem se se s vlastníky objektů. Samotné zjišťování ale bylo zajímavé. Někde totiž hned na první pohled nebylo poznat, že jde o nekostel nebo nekapli,“ popisovala Michaela Bučková. Cíleně vyhledávala i bývalé kláštery, zámky nebo hrady, které jsou teď využívané pro různé domovy důchodců nebo ústavy.

Škola v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Foto: archiv Michaely Bučkové

K poslednímu dni roku 2018 našla pětapadesát objektů, které už neslouží své původní funkci. Využití jsou různá. „Buď jako z nich sály, kde se předává maturitní vysvědčení, vítají se malí občánci nebo je tam skladiště. Některé kaple jsou využívány jako třídy, třeba na Základní škole Dvorského na Svatém Kopečku v Olomouci, kde se velká kaple rozdělila na sborovnu pro učitele a na třídu po žáky. Taky to jsou penziony, kanceláře, muzea nebo galerie,“ vyjmenovala Bučková. Není přitom potřeba, aby byla stavba odsvěcená. „Pokud se ji církev vzdala, nic neodsvěcovala. Kanovnický předpis říká, že prostor jen nesmí být využívaný k nějakému špatnému účelu,“ vysvětlila.

Kaplička s parožím

Nejvíce badatelku uchvátila garáž vypadající jako kaplička. Rozuzlení bylo úsměvné. „Říkala jsem si, jak je to úžasné, že budu mít na mapě garáž, která dřív byla kaplí. Měla věžičky, byla vyzdobená, moc hezká. Složitě jsem zjistila kontakt na majitele, kteří mi pak řekli, že stavěli vilu a chtěli mít ve stejném stylu i garáž, tak si ji tak vyzdobili taky,“ pousmála se. Radost prý ale měla z každé objevené stavby. „Nejraději mám mysliveckou chatu v Potštátě na Přerovsku. Je to bývalá kaplička schovaná v lese, majitel si z ní udělal odpočinkové místo. Má tam paroží, koutek, kde opéká buřty, jezdí tam nabrat sílu. Taky se mi líbí penzion v Hynčicích pod Sušinou na Jesenicku, nabízí ubytování pro asi třicet lidí,“ přidala.

Myslivecká chata v Boškově, místní části Potšátu na Přerovsku. Foto: archiv Michaely Bučkové

Hledají se rodinné hrobky

Výstavu uspořádala ve Vědecké knihovně v Olomouci. Trvala celý únor a návštěvníky mimo jiné taky vybízela, aby pomohli s hledáním dalších míst. „Ozval se mi pán z Kroměříže, že ho téma zaujalo a začal taky bádat. Už objevil dva objekty a chce pátrat po dalších,“ řekla Michaela Bučková. Avšak ani ona nebude zahálet. Po státních zkouškách se o prázdninách plánuje vrhnout na nové téma. „Chci se zaměřit na síňové, dvoupatrové hrobky, které mají ve sklepě kryptu s uloženými rakvemi a v přízemí kapli s oltářem. Ráda bych se podívala i dovnitř,“ doplnila.