Pro panenky má sběratelka vlastní místnost. V pokoji jim hlídá teplotu i uklízí

Panenky si Eva Cigánková oblíbila už v dětství. „Moc jsem jich ale neměla, pamatuju si klasickou plastovou panenkou. Jmenovala se Zuzka,“ vzpomíná sběratelka ze Štěpánova na Olomoucku. První panenku, která odstartovala její sběratelkou vášeň, dostala až od manžela. Pořídil ji na služební cestě, měsíc po svatbě. „Byla malá, porcelánová, v hezkých šatech. Když se narodil syn, lepila jsem plachetnice v domnění, že žádná dcera nebude. Narodila se ale o tři roky později a já pro ni začala schovávat obrázky panenek do pokojíčku. Nakonec přišly reálné panenky,“ směje se.

Eva Cigánková s jednou ze svých panenek. Ve sbírce jich má okolo čtyř stovek. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Stejně důležitá jako ta od manžela pro ni byla první panenka koupená v aukci. „Tehdy jsem si říkala, že když někdo udělá tak krásnou věc druhému pro radost, musím ji předávat dál. Panenka stála na tehdejší dobu dost peněz. Dnes by měla hodnotu vyšší, je to už patnáct let. V České republice jsem ji pak už neviděla, je to výjimečný kousek,“ popisuje Eva Cigánková. Exponáty, jak panenkám říká, mají v domě svoji vlastní místnost velkou padesát metrů čtverečních. Dnes jich s ní žije okolo čtyř set. „Když je odvezme na výstavu, je to zvláštní pocit. Jako by byl dům bez nich prázdný. Zvykli jsme si na ně,“ říká žena, že rodina ji v koníčku podporuje. Manžel s ní jezdí i na výstavy.

Mytí, česání a kulmování

Péče o panenky není snadná. V pokoji Eva Cigánková hlídá teplotu a taky tam pravidelně uklízí. Po každé výstavě musí exponáty udržovat. „Vyprat, vykoupat, umýt hlavy, načesat, nakulmovat, vyžehlit zavinovačky. Stále je co dělat, nevím, co je televize. Nemám ráda binec ve sbírce, na výstavě musí i trochu vypadat,“ míní. Nové kousky si dnes už vybírá, nekupuje všechno. Sbírá taky doplňky, které mnohdy přijdou dráž než panenky. Naposledy například koupila červenou šlapací Škodu MB v limitované edici.

Výběr ze sbírky Evy Cigánkové si mohli prohlédnout návštěvníci březnové výstavy For Model v Olomouci. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Některé vypadají jako živé

V její sbírce jsou kousky z různých konců světa původem z Ameriky, Austrálie, Asie i Evropy. „Zaměřuji se hlavně na období dětství, miminek tolik nemám. Liší se podle materiálu, ze kterého jsou vyrobené, jde i o techniku, jakou umělec zvolí, a výraz tvářičky. Jak jsou detaily propracované. Neliší se ani tak kulturou dané země, ale zpracováním umělce,“ vysvětluje. Moderním trendem ve světě panenek jsou takzvané rebornové panenky, které se vyznačují naturalistickým vzezřením. Eva Cigánková jich vlastní přibližně osmdesát. Nejtěžší miminko má i reálnou váhu, sedm kilo. „Vybírám si ty, které jsou téměř k nerozeznání od živých dětí. Znám spoustu lidí, jimž zakryly díru v životě. Vyrábějí je lidé, kteří přišli o někoho blízkého nebo třeba osamělí senioři. Názor na ně se už mění a lidé je přijímají jako umění,“ vysvětluje sběratelka.

Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Sbírání je relax

Cigánkovi se pravidelně objevují na olomoucké výstavě For Model. Návštěvníci se u expozice několika desítek vystavených panenek v kočárcích a zavinovačkách zastavují s obdivem. Někteří se pak i nabídnou, že starý kousek darují. Podívat se přijdou i kluci a nestydí se dát najevo, co si myslí. Reakce jsou vesměs pozitivní. „Co mě na tom baví? I když je to plno práce, panenky jsou pro mě relax, vypadnu z každodenního koloběhu,“ dodává Cigánková. Její panenky budou k vidění taky v litovelském muzeu a výhledově by mohly zkrášlit i výstavní prostory zámku v Kroměříži.