Začátkem 20. století měla Vídeň čtyři autobusy, malé Otaslavice dva

Košťata z březového proutí, šikovné krejčovské ruce a taky jedny z prvních autobusů na Moravě. I to patří k bohaté historii Otaslavic na Prostějovsku. Obec s asi třinácti sty obyvateli najdeme jen patnáct minut jízdy od Prostějova a na návštěvníky tady čeká několik překvapení.

Otaslavický kostel sv. Archanděla Michaela. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Centrem obce je dnes rozlehlá náves s autobusovou zastávkou, obecním úřadem i obchodem. Hned vedle úřadu se v budově bývalého statku ukrývají dvě muzejní expozice. Jedna je věnovaná historii obce a druhá významnému rodákovi, pilotovi Josefu Františkovi. „Budova byla kdysi statkem rodiny Kopů. Část se přestavěla na obecní úřad a druhá část, která se zachovala, sloužila jako modlitebna. Za minulého režimu se tady konaly stranické schůze a od revoluce se zde schází zastupitelstvo,“ vysvětluje starosta Marek Hýbl. Dnes tak prostory slouží zastupitelům, místním spolkům, výstavám i tvořivým dílnám. Tím hlavním jsou ovšem dvě muzejní expozice. Jedna je věnovaná Otaslavicím, druhá Josefu Františkovi.

Malá obec, velká historie

Historie vesnice sahá až do 13. století, prapůvod osídlení se dokonce datuje až k době bronzové. „Původní Otaslavice se dělily na Dolní a Horní, byly tady totiž dva hrady – horní a dolní. Z horního hradu nám zůstalo sklepení, které je ukryto pod rodinnými domy, z dolního hradu zbylo torzo strážní věže, lidově jí říkáme hladomorna. Nevíme, čemu přesně sloužila,“ pokračuje starosta. Místo někdejší stavby je vidět už při příjezdu do obce, večer je nasvětlené a lidé jej mají rádi. „Konaly se tam už svatby, v létě je to oblíbené místo pro turisty i cykloturisty, taky se tam odehrálo divadelní i rozhlasové představení. Atmosféra byla neopakovatelná,“ popisuje.

Torzo strážní věže zvané hladomorna. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Metlaři, kolomazníci, krejčí a první autobusy

Otaslavice jsou v okolí známé i tím, že se tam vyráběly metly, košťata z březových proutků. „Přesto ale ve znaku obce košťata nejsou, naopak jsou tam takzvané otky, kterými se čistily pluhy. V okolí se nám metlaři ale říká odjakživa,“ vysvětluje Marek Hýbl. „Kromě toho se tady vařila i kolomaz. Horní část Otaslavic je rovinatá, byly tam statky. Dolní část je na kopcích, kde se nedalo hospodařit, proto ta řemesla,“ přidává místostarosta Vladimír Ambros. Ten také upozorňuje na to, že jejich obec měla jako jedna z prvních autobusovou dopravu. „Psal se rok 1910 a my měli první autobusovou linku vedoucí do Prostějova. Měli jsme dva autobusy a to široko daleko nebylo. Vždyť Vídeň měla tehdy čtyři!“ připomíná hrdě místostarosta.

Hrdina pilot Josef František

Druhá expozice se věnuje osobnosti Josefa Františka. Narodil se v Otaslavicích v roce 1914, vyučil se ve Wikovce v Prostějově a pak nastoupil na leteckou školu. „Jeho odchod do exilu byl dramatický. Z Polska a po prvních bojích v rámci polského letectva se společně se svými kamarády Košařem, Pavlovičem a Balejkou dostal do Francie. Další Josefovo působení v rámci 303. polské perutě v bitvě o Británii znamená sedmnáct jistých a jeden pravděpodobný sestřel,“ popsal místostarosta a doplnil, že v rámci této nejvýznamnější letecké bitvy druhé světové války to z něj dělá nejúspěšnějšího stíhače. Zemřel pak za nevyjasněných okolností, den po svých šestadvacátých narozeninách. Panely v expozici Muzea Josefa Františka tak mapují jeho hlavní tři životní etapy: Mládí a studia, útěk a působení ve II. světové válce, úspěchy v Bitvě o Británii a jeho odkaz. „Pojmenovali jsme po něm základní školu, každoročně se dělají vzpomínkové akce,“ připomněl Ambros.

Po letci Františkovi se jmenuje otaslavická základní škola. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Vesnické muzeum na faře

Muzea nebo zbytek hradu však nejsou jedinou otaslavickou zajímavostí. Další najdeme na místní faře. „Před třemi lety jsme s farností řešili výpůjčku prostor, protože fara byla dlouho opuštěná, pan farář bydlí jinde. Tak jsme si zapůjčili garáž, kde teď máme zázemí pro obecní techniku a přemýšleli jsme, jak využít faru. Chtěli jsme lidem ukázat, jak to kdysi vypadalo ve staré světnici, v obchodě,“ vzpomíná Marek Hýbl. Za pomoci místního obyvatele Pavla Moše, tak před lety v prvním patře vybudovali expozici nabízející pohled do domácnosti, prodejny, krejčovské místnosti a taky ke kadeřníkovi. „Ve vesnici bylo vyhlášené kadeřnictví, pamatuji si, jak jsem na podobné židli sedával,“ ukazuje směrem k oknu starosta. „Byla tady ale zastoupená i další řemesla, klempíři, kováři, krejčí pracovali pro OP Prostějov. Jenže po roce 1948 se Otaslavice staly hodně prorežimní, firmy se znárodnily a tahle doba skončila. Někteří sedláci nebyli schopni plnit státem nařízené dodávky, neustáli to a museli se vystěhovat. Otaslavice pak byly hodně nešťastné,“ poznamenává starosta.

Vesnické muzeum na faře vrací návštěvníky do časů našich babiček. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny