Velikonoce na Hané: Tradiční mrskut i unikátní Ježíškovy matičky

Hrkači, obchůzka s Jidášem, Ježíškovy matičky nebo taky mrskut. To jsou zvyklosti, které se váží k velikonočním svátkům a na Hané se dodnes dodržují. Pro křesťany jsou Velikonoce těmi nejdůležitějšími svátky v roce.

Velikonoční slavnost matiček v Bohuňovicích na Olomoucku v roce 2016. Foto: Josef Urban/Vlastivědné muzeum v Olomouci

Čtyřicetidenní půst začíná Popeleční středou, kdy oficiálně končí období masopustu. Následují neděle, které mají různé názvy. První je Černá, pak Pražná, Kýchavá, Družebná, Smrtná a nakonec Květná. „Je to poslední postní neděle, v kostele se světí větvičky s kočičkami. Následuje pašijový týden, který vrcholí Božím hodem velikonočním,“ říká Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Svatý týden se skládá ze Škaredé středy, Zeleného čtvrtka, kdy měly jíst zelené pokrmy, Velký pátek je pak dnem hlubokého smutku a také přísného půstu. „Bílá sobota přináší zklidnění a také je jediným dnem v roce, kdy se nekonají bohoslužby. Boží hod velikonoční je nejvýznamnější křesťanský svátek, oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoční pondělí je už pak spíše světská záležitost bez ohledu na liturgický kalendář,“ popisuje.

Když odletí zvony do Říma

Skupinky chlapců obcházející vesnici od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty patří ke známým tradicím. „V drtivé většině lokalit na Olomoucku je chlapecké hrkání pořád živé. Na Zelený čtvrtek odletí zvony do Říma a nahradí je chlapecké obchůzky. Hrkají a klapají do Bílé soboty, většinou to jsou skupinky deseti až patnácti chlapců. Zajímavé je, že v každé lokalitě se hlavní hrkač či hrkači jmenují různě. Někde to je kapitán, kápo, pán či třeba kaprál,“ vysvětluje Josef Urban. Obchůzky si organizují sami chlapci a každý rok je nový kaprál. „Většinou používají různé vrkače, občas klapače a v některých lokalitách mají i tragaře, tedy trakař, který vrká. Někde se nástroje dědí z otce na syna, například v Bystrovanech na Olomoucku je ale svým nástupcům předávají vždy deváťáci,“ pokračuje.

Velikonoční klapání s Jidášem v Brníčku na Šumpersku v roce 2015. Foto: Mária Kudelová/Vlastivědné muzeum v Šumperku

Ukradené hrkání

V obcích blízko Olomouce jako jsou Charváty, Kožušany nebo třeba Blatec, mají tamní skupinky hrkačů specifický zvyk, kterým je takzvané odhrkání. „V noci z Velkého pátku na Bílou sobotu jdou chlapci do sousední vesnice a s hrkáním tam obejdou místní kapličku. Tím pádem ji odhrkávají. Nechají po sobě vzkaz, že tam byli, ale pro místní chlapce je to velká potupa. Dokonce to už jednou řešila i policie, že se v jedné vesnici škádlili až moc. Šlo o to, že jim symbolicky hrkání ukradli,“ přidává odborník.

Ježíškovy matičky v Bělkovicích na Olomoucku v roce 2017. Foto: Josef Urban/Vlastivědné muzeum v Olomouci

Honění Jidáše a matičky

Honění Jidáše je zvyk, který se vyskytuje na Zábřežsku a v několika lokalitách okolo Bučovic na Vyškovsku. „Chlapec představuje Jidáše, zrádce Ježíše Krista. Vždy je za něco převlečený, aby nebyl poznán, a chodí se skupinou hrkačů po obchůzce. Někdy je Jidáš na závěr potrestán, mělo to návaznost na církevní symboliku,“ popisuje Josef Urban s tím, že na Olomoucku jsou naopak hodně oblíbeným zvykem Ježíškovy matičky či jen matičky. Jde o obyčej, který se z celé Hané vyskytuje jen ve dvou farnostech na Olomoucku – v Bohuňovicích a v Dolanech. Přitom dříve bychom ho našli minimálně ve dvacítce obcí. „Na Bílou sobotu večer se v kostele koná večerní vigilie, na jejímž konci předá kněz vybraným dívkám s mládenci kříž nebo sochu Ježíše Krista. Dívky jej následně uloží v kapličce nebo škole a v neděli ráno jej vyzvednou a průvodem opět vracejí do kostela. Jde o připomínku smrti Ježíše Krista a jeho vzkříšení,“ vysvětluje etnolog.

Dejte vejce malovaný

Pro ty, kdo neoslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jsou Velikonoce spojené s příchodem jara a taky mrskutem. Tedy tradiční pomlázkou, při které chlapci navštěvují děvčata. „Na Olomoucku jsem se nesetkal s hromadným velikonočním mrskutem, třeba jako tomu je na Slovácku. Kromě jedné výjimky a to byly Mrsklesy. Tam se místní Sokolové před několika lety rozhodli, že udělají trochu jiné oslavy. Ráno se sejde okolo třiceti lidí, mají připravený velký tatar a chodí po jednotlivých domech. V drtivé většině Hané však jde o individuální obchůzku či malých skupin, které obchází přátele nebo příbuzné,“ doplňuje Urban. Záhy po Velikonocích se pak začnou ve vsích chystat čarodějnické vatry a taky se budou zdobit a stavět máje.