Trenér Žigárdy: S hokejovými gólmany musíte mluvit

Když nadobro opustil hokejovou branku, otevřel se mu nový svět. Štefan Žigárdy se v něm našel nejen jako trenér, ale působil i v marketingu. V Polsku, kde původně chytal, vedl obchodní jednání se sportovními funkcionáři. Teď se stará o totéž v barvách hokejového Prostějova.

Kariéru ukončil Štefan Žigárdy v dresu polského klubu GKS Tychy. Foto: gkstychy.info

Léto roku 2017. Štefan Žigárdy se ocitl na rozcestí. Pokračovat v kariéře hokejového brankáře, nebo se pustit do druhé kariéry mimo led? Bývalý tahoun Olomouce zvolil možnost B. Sundal masku a čtyřleté angažmá v polských Tychách uzavřel. S Polskem se však nerozloučil a neopustil ani sportovní prostředí. „Začal jsem pracovat pro portál, který polským sportovním klubům prodával pomůcku do marketingu. Jejím prostřednictvím mohly získávat peníze,“ osvětlil Žigárdy, čím se zabýval.

Polština? Napřed se vám smějí, ale naučíte se

Spojení profese marketéra, sportu a Polska mu sedlo. Při obchodních jednáních zúročil znalost prostředí i jazyka. Obojí získal ještě jako hokejista. „Když se člověk nebojí, polštinu zkouší a zkouší, až si ji osvojí. Zprvu se vám sice lidé párkrát zasmějí, ale postupně se mluvit naučíte. U manažerů to pak bylo mnohem snazší, než kdybych se s nimi bavil v angličtině,“ podělil se o vlastní zkušenost s řečí sousedů.

Hokej zastiňují fotbal a Żużel

Hokejoví funkcionáři v Polsku ho z předchozího působení vesměs znali. U nich ale končit nechtěl. Hokej v zemi s téměř čtyřiceti miliony obyvatel nepatří k nejpopulárnějším sportům. Podle Žigárdyho se v žebříčku oblíbenosti pohybuje až kolem desáté příčky, mnohem silnější pozici mají fotbal a Żużel (motocyklové závody na ploché dráze – pozn. red.). „Na ně chodí hodně lidí a tečou tam peníze, takže jsem se od hokeje dostával ke klubům z těchto sportů,“ uvedl brněnský rodák. V komunikaci s lidmi se našel, bavila ho. Čekal ale, že se zástupci klubů bude v kontaktu více.

V Olomouci strávil Žigárdy osm let. Foto: www.hc-olomouc.cz

U polských manažerů kromě specifické slovní hantýrky vypozoroval i smysl nedívat se příliš do budoucna. „Většina se kouká pouze půlroku před sebe. Takových, kteří operují s horizontem pěti deseti let, je velmi málo,“ poznamenal.

Netrefit se do svátků

Silné římsko-katolické vyznání Poláků během schůzek v kancelářích nepocítil. Do běžného života takovým způsobem prakticky vůbec nezasahuje. „Ještě z působení v hokeji si pamatuji, že jedinou zvláštností bylo pokřižování se většiny spoluhráčů před vstupem na led. Poláci samozřejmě chodí do kostela a dodržují řadu svátků, takže si jen musíte dát pozor, abyste se jim do nich netrefili,“ upřesnil Žigárdy.

S aplikací, přes kterou mohli lidé nakupovat v internetových obchodech a částí utracených peněz přispět přímo svému oblíbenému klubu, se mu u funkcionářů dařilo. Horší to bylo s propagací mezi fanoušky, kde už se musely postarat kluby. „Ve vztahu klub – fanoušci nastal hlavní kámen úrazu. Klub nedokázal fandům vysvětlit podstatu naší služby,“ přiznal Žígárdy. Tenhle problém byl podle něj také důvodem, proč celý projekt po tři čtvrtě roce ztroskotal.

Trenér a manažer v jedné osobě

Po nové práci se ale hokejový odchovanec dnes již neexistujícího Ytongu Brno dlouho nesháněl. Souběžně s marketingovou činností totiž spolupracoval s prvoligovými hokejisty Prostějova. Trénoval jejich brankáře. „Oslovil jsem pana Luňáka (generálního manažera prostějovského klubu – pozn. red.), jestli by v klubu neměl pozici, na které bych mohl pracovat a současně nemusel opouštět trénování brankářů,“ přiblížil Žigárdy. Jelikož poptávaná funkce k mání skutečně byla, během dvou týdnů se v Prostějově vedle trenéra gólmanů stal i obchodním a marketingovým manažerem.

V klubu tak, jak sám říká, sedí jedním zadkem na dvou židlích. „Obě půlky jsou zatížené úplně stejně,“ směje se. Kromě jednání s obchodními partnery má na starost i chod oficiálních stránek klubu a tvorbu převážné části jejich obsahu. K tomu zajišťuje program související s domácími zápasy.

Dítě i chlap si chce hrát

Jako trenér nepracuje jen s gólmany ze seniorské kategorie, protože se pravidelně účastní mládežnických kempů. Mladí brankáři se přitom podle něj těm dospělým v lecčems podobají. „Ať je to dítě nebo chlap, všichni si pořád chtějí hrát. Bez rozdílu věku záleží u gólmanů především na komunikaci, musíte s nimi hodně mluvit,“ podotkl Žigárdy s tím, že spíše než kouče plní roli psychologa.

Dospělí brankáři se podle Žigárdyho v lecčems podobají těm mladým. Foto: www.hc-olomouc.cz

Pro děti je navíc učitelem. Nejprve je seznámí s tím, co jim hodlá předat, a pak je nechá najít si vlastní cestu, jak si daný cvik osvojit. „Velkou školou je pro mě devítiletý syn. Neposlouchá mě a při každé radě se setkávám s klasickým ‚Co mi budeš povídat.‘ Až když si najde svůj způsob, jak se podle ní zařídit v praxi, přijde tichý souhlas, že byla správná,“ prozradil Štefan Žigárdy.

Technika ne každému chutná

V současné době má v hokeji důležitou úlohu také moderní technika. Sám čtyřiatřicetiletý trenér, který žije v Olomouci, se s ní během hráčské kariéry příliš nesetkal. Proto pro něj její využití představovalo novinku. „Technika je velký pomocník, díky ní se pipláte v detailech. Část kluků je chce vidět, část zase ví, kde udělala chybu a rozbor na videu jí moc nechutná. V Prostějově máme i elektronickou tužku, kde všem hráčům ukazujeme každou maličkost. Každé postavení, každého hráče, navíc ještě zpomaleně,“ dodal kouč gólmanů.