Šestnáctiletý Tobiáš Handl má našlápnuto k velké kariéře

Po rodičích zdědil výšku, po otci navíc hokejové geny. Tobiáši Handlovi, synovi bývalého extraligového hráče Olomouce Pavla Handla, se na ledě daří. V šestnácti letech má na kontě první extraligový gól, starty v mládežnických reprezentacích i titul z únorového olympijského festivalu mládeže.

Olomoucký útočník Tobiáš Handl v dresu reprezentace do 16 let při utkání s Ruskem v prosinci 2017. Foto: Ronald Hansel

Chodí teprve do druhého ročníku střední školy, přesto už měří úctyhodných 194 centimetrů. Vzhledem k hokejové kariéře je to pro Tobiáše Handla ze Šternberka výška jako dělaná. Předpoklady k ní podědil po rodičích. „Táta i máma jsou poměrně vysocí, měří kolem metru osmdesát,“ poukazuje olomoucký útočník na své nejbližší.

Jeho otec Pavel, který za Moru odehrál šest sezon včetně tří extraligových, se mu snaží být rádcem. Po každém zápasem s ním probírá, co mohl udělat lépe. Zároveň je na něj hrdý a ve slibném hokejovém rozletu mu fandí.

V šestnácti gól v extralize

Tobiáš Handl se už může pochlubit čtrnácti zápasy v seniorské nejvyšší soutěži. K nim přidal i premiérový gól proti Litvínovu, který málem Olomouckým přinesl vítězství. „Chyběl kousek, minutu před koncem soupeř vyrovnal a v prodloužení jsme prohráli,“ vybavuje si hráč, jenž by jednou rád prošel draftem do NHL.

Trefu na nejprestižnější klubové úrovni v Česku řadí hodně vysoko. Ještě víc pro něj však znamená zlato z olympijského festivalu mládeže, který se letos v únoru konal v bosenském Sarajevu. „Cítili jsme šanci, že bychom mohli vyhrát. Cílem bylo získat medaili, což se nakonec povedlo,“ usmál se Handl.

Vlajkonošem na zahájení

Zážitek možná na celý život se mu vryl do paměti ještě před začátkem turnaje. Při zahajovacím ceremoniálu šel v čele české výpravy s vlajkou v ruce. Podle svých slov to vnímal jako obrovskou poctu, něco takového by ho prý ani ve snu nenapadlo. „První den večer za mnou přišel pan Procházka (jeden z trenérů českého týmu – pozn. red.), jestli mám rukavice z naší olympijské soupravy. Přikývl jsem a on mi odpověděl, že ponesu vlajku,“ přiblížil, jak mu čestnou funkci svěřili.

Snem Tobiáše Handla je draft NHL. Foto: Ronald Hansel

Bosna a Hercegovina sice nepatří ke klasickým hokejovým zemím, svou připraveností ale šternberského rodáka překvapila. Sarajevo nabídlo útulný stadion, hotel i ostatní zázemí. Češi v prvním utkání narazily na Rusy a Handl se hned zapsal mezi střelce. Ještě důležitější branku si připsal ve finále proti Bělorusku.

Úspěch se nesmí přeceňovat

„Zápas s Ruskem byl nejtěžší, i Bělorusové nás ale překvapili. Nesnažili se být moc hokejoví, spíš všechno mlátili po mantinelech,“ popsal nepříjemného protivníka v boji o první místo. Po výhře 3:1 mu na krku přistála zlatá medaile, stejně jako dalším dvěma zástupcům Olomouce – útočníkovi Máchovi a trenéru Karlu Beranovi. „Pan Beran je výborný. V Olomouci i reprezentaci mě už trénuje dva roky, bez něj bychom asi turnaj nevyhráli,“ připustil forvard, jehož za úspěch doma ve Šternberku ocenili na radnici.

Vítězstvím na olympijském festivalu ovšem nemíní žít věčně. „Ze začátku to byl ohromný pocit, ale nesmí mě to ukolébat. Musím se dívat pořád před sebe a zlepšovat se,“ má jasno Tobiáš Handl.