Vedoucí muzea v Příkazích: U dětí je šance, že zemědělskou půdu budou chápat jinak

Když budou návštěvníci skanzenu v Příkazích u Olomouce odcházet s myšlenkou, že zemědělská půda není spotřební zboží, bude jeho vedoucí Petr Vodešil spokojen. Funkce se ujal ve stejnou dobu, kdy soubor staveb lidové architektury změnil jméno na Hanácké muzeum v přírodě.

Areál muzea v přírodě se skládá mimo jiné ze tří špaletových stodol z první poloviny 19. století a jedné stodoly z roku 1987. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Hanácké muzeum v Přírodě vzniklo v prosinci sloučením čtyř skanzenů z různých koutů republiky, mezi nimi i areálu v Příkazích. Hlavní roli v této skupině dostalo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Nová instituce spadá pod Ministerstvo kultury. První měsíce ukazují, že příkazskému skanzenu změna prospívá. „Valašské muzeum v přírodě je velice kvalitní instituce, mají know-how. Dostali jsme velice důležité intelektuální zázemí, je radost s nimi spolupracovat. Nicméně přechod je náročná událost,“ řekl vedoucí Hanáckého muzea v přírodě Petr Vodešil.

Na mysli má kromě oprav i úkoly z minulosti, na které se nedostávalo. Muzeum například musí mít expozici. Zatím chyběla. „Není tady žádná koncepce. Musíme udělat precizní inventarizaci mobiliáře, inventáře, ačkoli to už bylo součástí protokolárního předání. Mnoha věcí, které jsou tu navíc, bychom se měli zbavit. Jde o různé předměty bez ladu a skladu, co dům dal, někteří říkají harampádí,“ přiblížil vedoucí, který zároveň ve svém novém působišti postrádal vymezení, na jaké období by se mělo zaměřit.

Zbavit se harampádí

Hanácký statek je sice z roku 1875, z odborných diskuzí ale vyplývá, že by v Příkazích mohli zacílit na dobu kolem roku 1920, tedy První republiku. Do budoucna by jim takový postoj usnadnil rozhodování, čím sbírky rozšířit a co odmítnout.

Tímto krokem lze zároveň ovlivnit, s jakou náladou či inspirací budou lidé nové muzeum opouštět. „Základní sdělení by přirozeně mělo směřovat k hospodaření na zemědělské půdě. Návštěvník by si měl uvědomit, že nejde o zboží, jak je tomu dnes, předmět obchodu, ale určitou hodnotu, která nás přesahuje,“ nesouhlasí Petr Vodešil se současným tempem záboru zemědělské půdy.

S přejmenování skanzenu v Příkazích na Hanácké muzeum v přírodě se vedení ujal Petr Vodešil. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

„Velkou nadějí jsou pro nás děti, u kterých je šance, že se v nich podaří probudit chápaní zemědělské půdy jako něčeho, co jsme zdědili po předcích staletí zpátky. Měli bychom se k takovému odkazu slušně chovat a předat ho dál. V českém prostředí máme hendikep, že se mění politické poměry, názvy ulic každých dvacet čtyřicet let,“ dodává Vodešil.

Naplnit turistický potenciál

Právě rodiny s dětmi a starší návštěvníci patří nejvíc mezi ty, koho by mohla nabídka Hanáckého muzea v přírodě zaujmout. Nejen oni sem vyrazili začátkem března na masopust, první letošní akci. Nakonec se přišlo podívat asi 400 lidí. Součástí programu byl ve spolupráci se starostou také průvod přes ves, zapojil se folklorní soubor Cholinka, soutěžilo se o nejlepší hanáckou jitrnici.

V přední části muzea v Příkazích je kompletní hanácký statek s obytnou a hospodářskou částí z roku 1875. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

S připomínkou lidových zvyků i řemeslných dnů chce Petr Vodešil pokračovat. Zároveň by si přál zvýšit aktuální návštěvnost pět tisíc návštěvníků ročně. „Vzniká tady unikátní atmosféra a dobře se doplňuje s dispozicí statku. Lidé jsou pak společně naladěni. Lze tu strávit velice příjemné odpoledne nebo den,“ odkazuje k prohlídce typického hanáckého gruntu, posezení na dvoře i procházku mezi stodolami.

Stodola je umělecké dílo

Špaletové stodoly postavené z nepálených cihel tvoří jedinečný soubor zapsaný mezi nemovité kulturní památky. Málokde jich stojí několik zachovalých vedle sebe. „Asi budeme pokračovat v založené tradici filmových projekcí či divadel v první stodole. Ve druhé je a bude expozice. Třetí je nejstarší, z roku 1833. Mám představu, že bude co nejvíc prázdná jen s decentně instalovanými předměty, aby vynikla impozantní architektura. Tam na člověka dýchne umělecké dílo,“ zamýšlí šéf muzea. Čtvrtá stodola je replika postavená v roce 1987. Bude sloužit jako depozitář a nebude tak součástí prohlídky.

Původní stodoly mají přes 150 let. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Celkově by Petr Vodešil chtěl v Příkazích uplatňovat přístup, který mu po dvaceti letech strávených ve vysokém školství začal chybět. Přibližně před pěti lety proto začal přemýšlet o změně a nakonec odešel. „Doba se proměnila a vysokoškolské prostředí už pro mne bylo nesrozumitelné a umělé. Tady se mi zdá, že náplň mé práce má mnohem blíže k reálnému životu,“ podotýká někdejší odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci k novým vyhlídkám.

Plán akcí v Hanáckém muzeu v přírodě v roce 2019

11. 5. Pod starými krovy, rolník sobě hoví (tradiční tesařské řemeslo)

1. 6.   Folklor a děti

15. 6. Řemeslný jarmark

13. 7. Tvarůžkové hody

27. 7. Neořu, neseju, samo se ně rodí (ruční sklizeň obilí)

10. 8. Kázali mně žitko mlátit, musel sem se domů vrátit (ruční výmlat obilí)

25. 8. Koniny (program pro děti)

21. 9. Hliněné stavitelství

30. 11. Hanácké Vánoce