Ornitolog: Ptáků v zemědělské krajině ubývá kvůli jejím změnám a chemizaci

Údolí potoka Rakovce na západním okraji Hané je domovem ohrožených ptáků žluny šedé, dudka chocholatého nebo chřástala polního. Dohromady na osmdesát druhů tady už několik desítek let pozorují členové Českého svazu ochránců přírody v Rousínově. Jeho duší je nadšený amatérský ornitolog Jiří Bartl.

Ornitolog Jiří Bartl. Foto: www.jizni-morava.cz

S pozorováním a kroužkováním divokých ptáků začal před více než padesáti lety. Za tu dobu jich okroužkoval na osm tisíc. Mnozí z nich byli podle zpětných hlášení pozorováni v různých koutech světa. Jako příklad může posloužit zpráva o vlaštovce obecné označené v Rousínově a poté pozorované v africké Nairobi. Chytila ji kočka a přinesla domů svému majiteli.

Rodinná tradice: holubi, kanáři, papoušci

Lásku k ptactvu získal Bartl po svém otci, který choval poštovní holuby. On sám začal v patnácti letech s kanáry. V chovatelské zálibě pokračuje i Bartlův nejmladší syn, který se však na rozdíl od svého otce a dědy věnuje chovu velkých papoušků.

„Odmalička jsem na ptácích obdivoval jejich pestré zbarvení, překrásný zpěv a zajímavý život. To vše mne hrozně přitahovalo. Ornitologii jsem sice nevystudoval, ale ve Výzkumném ústavu obratlovců v Brně jsem složil speciální zkoušky na kroužkovatele. I ve svém pokročilém věku neustále vyrážím do lesů a k mokřadům, abych je z vybudovaných úkrytů zvěčnil v jejich přirozeném prostředí,“ líčí třiaosmdesátiletý Bartl, dlouholetý člen České ornitologické společnosti při Národním muzeu v Praze.

Ukázka z Bartlovy fotografické dokumentace opeřenců. Foto: Dagmar Stryjová

Díky kroužkování se dá velmi přesně sledovat ptačí migrace. Lze zjistit, odkud a kam ptáci táhnou, kde se zdržují, kde se rozmnožují a zda po celý život žijí v párech nebo se sdružují v hejnech.

Kde jsou sýček, křepelka nebo skřivan?

Jiří Bartl se také účastní sledování dravců a sov. Umisťuje také budky nebo fotí vzácné ptačí exempláře, mezi kterými nechybí ani orel mořský či čáp černý. Za jeden ze svých největších úspěchů považuje osídlení rousínovskou organizací vyrobených budek sýcem rousným. „Je to vzácný druh malé sovy, který se k nám rozšířil ze severní Evropy. Okroužkoval jsem několikrát jeho mláďata. Ale jinak jsem celkově velmi zklamán tím, že ptáků v zemědělské krajině ubývá. Dříve se hojně vyskytující druhy dnes z Vyškovska zcela vymizely. Bohužel to vše se děje vlivem změn v hospodářské krajině a zvýšením chemizace zemědělství,“ zmiňuje ornitolog posmutněle například sýčka obecného a částečně i čejku chocholatou, křepelku obecnou, dudka nebo skřivana polního.

Přírodě a jejím opeřencům věnuje nejen všechen volný čas, ale své bohaté ornitologické zkušenosti  předává také mládeži buď přímo v terénu nebo prostřednictvím videozáznamů, které sám pořizuje. „Velkou radost mi dělá opravdový zájem dětí. Třeba celá třída mateřské školy se v doprovodu učitelek přijde podívat na preparovaného výra. Naše největší sova vždy vyvolá v očích dětí ohromný úžas a zde se rodí právě první kontakty člověka s přírodou. To mne těší a dělá šťastným,“ říká s úsměvem.