Trénování byla dobrá škola pro politiku, říká primátor Prostějova

Že zůstane předsedou druholigového fotbalového klubu 1. SK Prostějov, věděl František Jura i po komunálních volbách. Vynesly ho do křesla primátora, fotbalu se ale vzdát nemíní. Čerpá z něj energii, zároveň mu za mnohé vděčí. Mimo jiné za zkušenosti, které uplatňuje právě v politice.

Ve fotbalovém prostředí se František Jura pohybuje 25 let. Od loňského podzimu je také primátorem Prostějova. Jak sám říká, trénování mu chybí. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Před startem fotbalového jara jste uvedl, že fotbalový Prostějov chce být trvalým účastníkem druhé ligy. Jaký význam to má pro prostějovský region?

Velký. Působení ve druhé nejvyšší soutěži je pro nás spojené s fungováním naší mládeže. Máme – společně se Sigmou Olomouc jako jediní v kraji – statut sportovního střediska i sportovního centra mládeže, byť nejsme přímo podporovaní z ministerstva školství. A-tým hrající druhou ligu nám na mládežnické týmy navazuje. Téměř patnáct let pracujeme na tom, abychom měli kvalitní mládež a každoročně mohli jeden dva schopní kluci přecházet do kategorie mužů. Druholigová příslušnost plně odpovídá tomu, jak s mladými fotbalisty pracujeme. V počtu hráčů a mládežnických celků jsme v kraji druzí za Sigmou. Kluky, co se u nás neprosadí v A-týmu, můžeme pouštět do okresních a krajských soutěží. Své místo si v nich najdou, protože pro soutěže na krajích a okresech je v současné době každý fotbalista dobrý. Kvůli nedostatku hráčů by časem mohly vymizet.

Může Prostějov do budoucna svým sportovním centrem mládeže konkurovat Sigmě?

Konkurovat Sigmě ani nechceme. Olomouc má regionální fotbalovou akademii, kam pravidelně pouštíme naše nejlepší hráče. Přirozený vývoj je takový, že do našeho střediska bereme hráče z okresů a ti nejlepší se později rozejdou po celé Moravě. Především do Sigmy, ale také do Brna, Slovácka, Baníku Ostrava. Se Sigmou místo konkurování chceme ještě lépe spolupracovat. Věříme, že jsme na dobré společné cestě a může se to povést.

Lze sportovní centrum mládeže číst jako signál, že Prostějov chce stavět na vlastních odchovancích?

Dlouhodobě. Když jsme v roce 2011 začínali v divizi, měli jsme v kádru slavná jména. Papouška, Hunala, Míru Baranka, Janouška, Pavlíka, Zelenku, Michala Pospíšila. Bylo jich opravdu dost, nerad bych na někoho zapomněl. Polovina mužstva byla ale vždycky složená z domácích hráčů. Platí to i teď, kdy znovu máme hráče, kteří prošli nejvyšší soutěží. Kroupu, Schustera, Vošahlíka, Poláka. Vedle nich sedí v kabině prostějovští kluci. Pokud se nám každý rok podaří posunout jednoho hráče z devatenáctky do áčka, bude to super. Další dva tři se zase mohou obehrát v divizi, třetí lize a pak se k nám vrátit. Naposledy to byl případ Michala Zapletala. Půl roku hrál v třetiligové Líšni, vrátil se a je pro nás velmi platný.

Když za vás před lety hráli Papoušek, Zelenka a další, použil pro vás deník Sport označení „hanácká Sparta“. Po příchodu zkušených posil pro jaro se znovu nabízí, jak se vám poslouchá?

Na zkušené fotbalisty, co za nás hráli, hrozně rád vzpomínám. Mužstvo jsem trénoval devět let a nevím, jestli to v republice má obdoby. S kluky se navštěvujeme, třeba nedávno tu byl Tomáš Hunal. Jsou to mí kamarádi, dodnes spolu jezdíme na akce, na dovolené. Bylo mi ctí je trénovat, do kabiny výborně zapadli i charakterově. Nadsazené přirovnání ke Spartě se nabízí i dnes, zase máme hráče s mnoha starty v první lize. Mám pocit, že lidé tohle ocení až zpětně. Na koho se mohou v Prostějově přijít podívat, je skoro až neuvěřitelné. Je to i díky tomu, že jsme si v letech 2011, 2012 udělali s Papouškem a spol. výborné jméno. Naše bývalé opory ho teď šíří dál. Proto, když dnes oslovíme Vošahlíka, Janíčka a další, tak k nám jdou rádi. Ví, že u náš klub funguje na profesionální úrovni. Co řekneme, platí. V rámci republiky máme snad i lepší postavení než v Prostějově. To tak však většinou bývá, že doma nejste prorokem. Náš kredit se projevuje i u agentů jako je Pavel Paska nebo u předsedy fotbalové asociace Martina Malíka. Všichni vědí, kde je Prostějov a že se tady fotbal dělá dobře. Označení „hanácká Sparta“ mi vůbec nevadí. Spíš svědčí právě o tom, že k nám kvalitní hráči chodí rádi.

Prostějovský 1. SK na domácím hřišti. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Jeden z nich, bývalý reprezentant a účastník mistrovství světa a Evropy Jan Polák nastupuje na důležité pozici defenzívního záložníka. Bylo pro vás jeho angažování takovou výhrou v loterii?

Honza se potýká s určitými zdravotními problémy, ale zkušeností je nahrazuje. Některé výkony od něj mohly být lepší, nicméně vždycky se dokáže dát dohromady a představuje velký přínos do kabiny. V důležitém zápase jara se Znojmem byl navíc neskutečný. Minimálně v první půli a pak i ke konci. Naši důvěru svým přístupem jednoznačně splácí. Ukazuje, proč byl v reprezentaci nebo Bundeslize. Na něj a další starší hráče spoléháme jako na zkušenou osu mužstva.

Současný kapitán Karel Kroupa oslavil koncem dubna 39 let. Mužstvu ale stále má co dát, včetně gólů. Co říkáte na jeho výkony?

S Karlem jsme kamarádi, působí v Prostějově už skoro pět let. V roce 2014 zničehonic skončil ve Zbrojovce Brno a hned poté jsem jej kontaktoval. Karel sám již několikrát říkal, že je u nás hrozně rád. Vůbec netušil, že za Prostějov bude hrát tak dlouho. Je to pro nás stále platný hráč, obrovský profesionál. Krásný příklad dává mladým. Doufám, že si od něj vezmou co nejvíc. Dostal od nás i nabídku, že jakmile skončí hráčskou kariéru, mohl by pracovat ve vedení klubu.

Prostějovský kapitán Karel Kroupa (v modrobílém) v utkání s Brnem, kde dříve působil. V Prostějově dostal nabídku pracovat po hráčské kariéře ve vedení klubu. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Vzorem pro mladé hráče může být i David Píchal, ročník 2000, prostějovský odchovanec a člen mládežnických reprezentací.

David začal pracovat už od útlého věku se svým dědou Petrem Langrem. S tímto skvělým člověkem jsem i já začínal pracovat v klubu, bohužel nás opustil. Kam se David dostal, je veskrze jeho zásluha. Hrozně rád na Petra Langra vzpomínám. Co se týče Davida, strašně moc na sobě makal i mimo tréninky. Dennodenně. Proto se také dostal do reprezentací. Hodně z jeho zápasů jsem viděl a jsem velmi rád, že patřil k nejlepším hráčům na trávníku. Škoda, že mu kvůli zranění utekla kvalifikace s reprezentační devatenáctkou. Další nominace ale mohou přijít. David na sobě opravdu tvrdě pracuje. Bez toho by se on ani nikdo jiný tak daleko nedostal. Bohužel se mu nevyhýbají zranění. V posledním roce se kvůli nim jeho fotbalový vývoj zastavil. Ani snad není možné, z čeho všeho se musel dostat. Přeji mu proto hlavně hodně zdraví. Když mu vydrží, může to dotáhnout daleko.

O druhé lize se svého času říkalo, že je především o bojovnosti. Nevrací se jí ale fotbalovost?

Když jsme začali hrát divizi, byla tam vynikající mužstva s vynikajícími hráči. Dva tři roky zpátky jsem ovšem zastával názor, že vzestup fotbalovosti se někde zasekl. Možná to tak i bylo. Teď se to ale mění k lepšímu. Třeba náš vítězný domácí zápas se Znojmem byl fotbalový. Bojovnost a nasazení v některých utkáních rozhodují, ale zdá se mi, že fotbalová kvalita jde zase nahoru. Viděl jsem zápasy, které byly bojovné a zároveň i fotbalové.

Jak zvládáte stíhat povinnosti primátora i fotbal?

Je to časově náročné, doma s tím bojujeme. Fotbalu se ale vzdávat nehodlám. V životě si umím představit ledacos, ale momentálně ne to, že bych o fotbal přišel. Znamená pro mě relax, i když na mě v klubu jako na předsedu vždycky čeká spousta práce. Ovšem nabíjí mě, na stadionu jsem denně. Do pěti do šesti jsem sice na radnici, ale pak se ještě pravidelně zastavuji na hřišti. Scházíme se tam s vedením klubu a řeknou mi, co se stalo a podobně. Bohužel fyzicky nestíhám zápasy mládeže. Mrzí mě to. Sem tam stihnu nějaký, ale určitě ne všechny jako dřív.

Dokázal byste si představit, že byste byl primátorem a ještě trénoval?

Trénování mi, upřímně, strašně chybí. Na radnici je na druhou stranu spousta věcí k řešení, řada stresových situací. S vypětím na lavičce se to nedá srovnávat. Trénování mi velmi pomohlo i právě do politické funkce. Vím, jak se vyrovnat s tlakem okolí. Snažím se věci brát s nadhledem. Nejprve je vyhodnotit a pak je řešit. Oproti dřívějšku je to změna, byl jsem schopný hned vystartovat. Hodně mi pomohl Petr Langr. Říkal mi, že je potřeba zachovat klid. Že bych byl ale přímo primátorem a zároveň trenérem, si představit skutečně nedokážu. Mám toho hodně a na lavičce bych si neodpočinul, protože to neumím. Vydržel bych možná jeden, dva zápasy a pak by mě odvezla záchranka. Zkoušet to nebudu (smích).

Působil jste i jako náměstek hejtmana pro sport. Jak je Prostějov vnímaný za hranicemi města?

Je pravdou, že Prostějov je městem sportu. Když jsem přišel do funkce primátora, řekl jsem, že bychom na tom měli více marketingově pracovat. Co se v Prostějově povedlo, je neuvěřitelné. Na nejvyšší úrovni jsou basketbal s volejbalem, fotbal s hokejem na druhé nejvyšší. Věřím, že se vrátí i box. Pak máme raftaře, parašutisty, o tenistech se ani bavit nemusíme. V malém městě s necelými 45 tisíci obyvateli máme sporty dokonce až na světové úrovni. Radnice je za podporu sportu někdy terčem kritiky, ale investice se lidem, fanouškům, mládeži stonásobně vracejí. Vždycky tvrdím, že mládežnický sport nemůžete oddělit od toho vrcholového a profesionálního. Jsou to spojené nádoby. I na kraji je Prostějov vnímaný jako s město s výjimečným sportovním postavením. Je to také díky dobré a velké podpoře sportu ze strany města. Věřím, že v tom budeme pokračovat.

František Jura

Rodák z Hrubčic u Prostějova. Na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor management sportu a trenérství, na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Amose Komenského v Praze andragogiku. Dlouhá léta se věnuje fotbalu, kde získal zkušenosti s trénováním různých kategorií. Patří mezi nejvýraznější osobnosti nové éry prostějovského fotbalu. Za jeho působení v 1. SK Prostějov se A-mužstvo dostalo z divize postupně až do druhé nejvyšší české soutěže. V roce 2017 převzal po zesnulém Petru Langrovi funkci předsedy klubu. Od roku 2014 je prostějovským zastupitelem, o dva roky později získal mandát krajského zastupitele a následně jej zvolili náměstkem hejtmana Olomouckého kraje. Na starosti měl mimo jiné sport. Od října 2018 je primátorem Prostějova, v prosinci rezignoval na post náměstka. Žije v Prostějově, je ženatý a vychoval pět dětí. (kom)