Lenčíkova díra u Bělkovic v závěru války zachraňovala životy

Konec druhé světové války se blížil, rodina Marie Mikettové na něj ale doma v Lašťanech na Olomoucku nečekala. Malou Marii se starším bratrem vzala jejich matka do úkrytu v opuštěné štole uprostřed lesů. Zachránilo jim to život, na jejich dům dopadl dělostřelecký granát.

Současný vstup do Lenčíkovy díry, bývalé štoly v Bělkovickém údolí. Zde se Marie Oškrkaná ukrývala s rodinou před postupující frontou na konci druhé světové války. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Bělkovické údolí leží pod prvním hřebenem Nízkého Jeseníku. Dříve tudy vedla důležitá obchodní stezka a také se zde těžila břidlice. Jako památka na horníky vydržely na katastru Bělkovic-Lašťan dvě štoly. Lidově se jim říká Šifrova jeskyně a Lenčíkova díra.

Právě druhá jmenovaná posloužila na přelomu dubna a května 1945 jako úkryt rodině Marie Mikettové, dnes Oškrkané. Do lesů utekli před frontou. Do tehdy ještě samostatných Lašťan, kde bydleli, totiž mířily jednotky 4. Ukrajinského frontu Rudé armády. Chystaly se odsud odstřelovat okolí Olomouce dosud ovládané Němci. „Táta byl pryč a máma se rozhodla, že nás s bratrem vezme na bezpečnější místo. Šli jsme do Bělkovského údolí a schovali se do tehdy poměrně dlouhé Lenčíkovy díry,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá žena.

V díře nás bylo osmdesát

Tenkrát jí byly sotva dva roky, staršímu sourozenci Bohumilovi necelé čtyři. Co zažila, se pořádně dozvěděla až z pozdějšího matčina vyprávění. Nebyla přitom jediná, kdo se s blízkými přišel do bývalého dolu schovat. „Máma napočítala, že nás tam bylo okolo osmdesáti,“ vybavuje si důchodkyně.

Marie Oškrkaná, za svobodna Mikettová, u Lenčíkovy díry. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Azyl uvnitř horského masivu jí nakonec zachránil život. Když Rudá armáda zahájila z území Lašťan dělostřelbu na Olomouc, němečtí vojáci palbu opětovali. Jeden z granátů vystřelených od Svatého Kopečka zasáhl domek Mikettových. „Oknem proletěl do kuchyně, udělal díru v podlaze a dostal se na dvorek. Tam zničil králíkárnu, byla to pěkná spoušť,“ říká s chvěním v hlase Marie Oškrkaná, co na ni s rodinou po návratu do vesnice čekalo.

K Lenčíkově díře od té doby chodí na procházku s dcerami či vnoučaty. Nadýchat se čerstvého vzduchu v přírodě a také si zavzpomínat. Udělala to i letos. Původní štola z Bělkovického údolí nezmizela, od konce druhé světové války se však změnila. Především už se do ní nedá dostat. U vstupu jsou zamčené zamřížované dveře, na kterých visí cedule s upozorněním, že prostor je kvůli poddolování pro člověka nebezpečný.